Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Srpen 2013

Chapter 6/2

28. srpna 2013 v 22:13 | beautiful sick mind |  Nepravděpodobný

"Dobrý večer slečno." Přichází mi zpráva v ten samý moment, co odesílám své.
"Dobrý večer pane." On mi snad čte myšlenky!
"Copak tu děláš takhle k ránu?"
"No momentálně se chystám podívat na stag, jestli už tam budou výsledky zápočtů. Mimochodem držels mi palce?"
"Já se přiznám, že jsem v době tvé zkoušky ještě spal, ale po dojmech z večerní konverzace se mi o tobě zdálo a v tom snu jsem si vzpomněl, že ti mám držet palce xD úplně vážně xD" Cože? Jemu se o mně zdálo? Moje koutky se automaticky roztáhnou do tak širokýho úsměvu, že se skoro dotýkaj ušních boltců.
"Ty seš kecka ukecaná! Ty bys fakt přesvědčil i krávu, že umí štěkat."
"Za každým svým výrokem si stojím natolik, že jsem ochoten podstoupit test na polygrafu.
Byl jsem deset let skaut ;)" dřív jsem na skauty pohlížela dost skepticky, ale teď mi to jako mávnutím kouzelnýho proutku přijde hrozně roztomilý.
"Tak to mi budeš muset ten sen do detailu převyprávět a já poznám, když někdo lže! Skautíku =P"
"Odmítám ho převyprávět, ne kvůli lhaní ale prostě tak xD" Co se mu tak o mně mohlo zdát, že mi to nechce říct? Něco tuším, ale je to vůbec možný? Je možný, abych byla předmětem jeho erotických představ? Okamžitě při tý představě začínám rudnout. Musim to z něj dostat!
"Ale já sem strašně zvědavá a nedám pokoj, dokud to z tebe nedostanu.. xD
"Nemohu ti dovolit tak agresivní invazi do mé hlavy =)"
Do háje! Moje představivost právě pracuje na plný obrátky.
"Už ses dostala na ty výsledky? Hbitě mění téma hovoru, jenže já se jen tak odbít nenechám.
"Ještě to tam nedali. Mimochodem zaky se mi o tobě zdálo." Zkoušim, jestli se chytne.
"Vážně?"
"Jo. Jsem ochotná s tebou uzavřít obchod. Když mi ty řekneš, co se ti o mně zdálo, já ti na oplátku prozradím, co se zdálo mě."
"To zní férově."
"Tak začni."
"Zdálo se mi, že jsme byli oba pozvaní na nějakou vernisáž. Tys měla na sobě černé šaty a hrozně moc ti to v nich slušelo. A najednou se tam objevil chlaďák s bagetama. Tys tam tak stála opřená o ten chlaďák a já z tebe nemohl spustit oči."
"Máš zajímavý sny.. a jak to dopadlo?"
"No v podstatě hrozně dobře. Měli jsme sex v kuchyni. A teď si o mně budeš myslet, že jsem nějakej úchyl xD" V tu chvíli vyprskávám smíchy.
"Kde se na vernisáži vzala kuchyň? =D "
"Asi stejně jako ten chlaďák xD"
"xD"
"Teď jsi na řadě ty."
"No dobře.. Bylo to hned po tý první společný noci. Ráno se mi zdálo, že jsem se probudila a tys mě pozoroval, jak spím. Tak jsem ti popřála dobré ráno a tys mě dost netaktně poslal do koupelny, že ze mě táhne alkoholový odér xD"
"Bože můj xD a proto si hned ráno běžela do koupelny si vyčistit zuby?"
"Jo. Přesně proto." Při tý vzpomínce jsem zas rudá až na prdeli.
"Ty seš."
"Co jsem?"
"Ty prostě seš. A to je hlavní!"

Chapter 6/1

28. srpna 2013 v 22:11 | beautiful sick mind |  Nepravděpodobný

Už asi po třetí se koukám na hodiny. To se často nestává, že bych se probrala z komatu dřív, než mi zazvoní budík. Za to může ta nervozita. Je totiž nad slunce jasný, že jsem dutá jak bambus a to mě dneska čekaj tři zápočty.

Vzdávám marný snažení, najít pohodlnou polohu, ve který bych ještě na chvilku zabrala a vyškrábávám se z postele. Katka ještě chrní, ale tim se moc nevzrušuju, protože bych mohla skákat po hlavě a ona by nerušeně spala dál.

Ve sprše strávim asi dvacet minut zíránim na jedno místo. Jsem fakt trochu mimo. Dalších deset minut strávím přesvědčováním sama sebe, že bych měla vylézt ven a ještě si to eventuelně párkrát přečíst, když mám ještě trochu času. Nakonec se mi podaří přesvědčit můj mozek, aby začal spolupracovat a vypínám proud dokonale horký vody.

Místo učení zapínám facebook. Mám chuť si dát facku, ale na to nemám dost energie. Bezcílně čumim na zeď a začínám zase usínat. Nedobrovolně si beru saky paky a vycházim na zastávku. Nemám ponětí, jestli mi něco pojede, ale čerstvej vzduch mě při nejmenšim udrží při vědomí.

Jsem asi v půlce cesty na zastávku, když se zpoza stromků vynoří autobus. Zahánim myšlenku na sebemenší zrychlení dosavadního pohybu a sleduju jak mi odjíždí takřka před nosem. No co, pojede další.

Po zjištění, že mi další jede až za půl století se konečně odhodlávám k otevření učebnice angličtiny pro sestry. Zběžně projíždím slovíčka. Popravdě z tohohle zápočtu strach nemám. A není to proto, že bych byla v angličtině excelentní, jenom naše třída přetejká antitalenty a tak nelze nastavit laťku moc vysoko, protože by nikdo neprošel. Není to špatnej pocit bejt ve třídě za hvězdu s lehce podprůměrnejma znalostma.

I když přicházim do třídy nesmyslně brzo, poslední řada už je skoro zabraná a všechny přítomný slečny se zodpovědně připravujou na test popisováním lavice obyčejnou tužkou. To bude zase fraška.

Lehám si na lavici a ještě na chvilku zavírám oči, ale to štěbetání mi kazí relaxaci. Měla jsem ještě zůstat v posteli.

Konečně přichází angličtinářka. Od první hodiny mi nahání husí kůži její mlaskání a přivírání očí, když si nemůže vzpomenout na nějaký slovíčko. Pro tenhle fakt je dost často předmětem komentářů na facebookový skupině "Přiznání ZČU", která slouží pro anonymní odlehčení svědomí místních studentů a pobavení těch míň odvážnejch. Dost často jsou to výmysly, ale co by člověk neudělal pro pobavení.

Test odevzdávám s dvacetiminutovym předstihem, aspoň mi ještě zbyde čas vypilovat znalosti na ten druhej, znatelně těžší test. Alespoň předpokládám.

Po skončení testu z angličtiny nastává hromadnej chaotickej přesun na zápočet z prenatální péče. Dost dobře nechápu, proč se všechny tlačí do třídy jak smyslů zbavený když jsou lavice postavený do tvaru písmene "U", tudíž není možný obsadit jakoukoli strategickou pozici na opisování či kolektivní práci.

Klárka už mi preventivně drží místo. Je to zlatíčko. Je dobrý vědět, že aspoň pár lidí ze třídy vás má opravdu rádo.

"Ty vado já mám bobky!" lamentuje dramaticky Klárka když vzhlídne od jejích pečlivě vedených zápisků.
"Jo to mi povídej." Přidává se Barča a Janči výraz mluví sám za sebe.
"Jdete zejtra na Majáles?" snažim se otočit téma k něčemu míň dramatikýmu.
"Jo, já se tam jdu mrknout." Září najednou Klárka jak měsíček na hnoji.
"Jojo, já jdu taky s Klárkou. Chceš se k nám přidat?"
"Já už jsem domluvená se spolubydlou, ale děkuju."
"Jasný, tak se tam třeba potkáme."
"Baruš, ty nejdeš?" ptám se poslední z mojí oblíbený trojice.
"Asi ne, pojedu hned po škole domů. Mám toho plný kecky a navíc jsem bez peněz."
"Zejtra to je ještě zadarmo a aspoň se trochu odreaguješ." Snažim se jí ukecávat, ale když si něco usmyslí, skoro nikdo jí nepřesvědčí o opaku.

Najednou vchází do třídy kyselej ksicht a všichni jak na povel stichnou. Vypadá nějak podrážděně. V rychlosti nám řekne pár věcí k bodování a začíná rozdávat testy. Po přečtení prvních dvou otázek se mi mírně zvyšuje tep. Co to do hajzlu je Kuppermanův index? Jsem si víc než jistá, že tohle jsem v jejích prezentacích nikdy neviděla. Začínám se smiřovat s prohrou. Všechny ty hodiny učení byly na nic.

Odevzdaně jí pokládám na stůl test a odcházim se vyvztekat na chodbu. Následuje mě skoro polovina třídy se stejnym záměrem. Je úleva vědět, že nejsem sama, co podcenila její sviňáčky sklony.

Třetí test vzládám celkem v pohodě. Tři zápočty v jeden den, to se fakt děje jenom na naší fakultě. Odevzdaně se plazim na tramvaj a už se vidim v posteli. Představa, že se budu muset donutit k učení na poslední zápočet v tohle vražednym tejdnu mě skoro rozbrečí.

Konečně rozrážim dveře od pokoje, skopávám tenisky a jako podťatá padám do postele. Díky bohu Katka ještě nedorazila. Z posledních sil se natahuju po mobilu a nastavuju si budík, protože bych v tomhle stavu byla schopná spát až do zejtřka, čímž bych zazdila poslední zápočťák, kterej bych mimochodem nerada opakovala.

Matně vnímám Katčin příchod a proklínám svoje lehký spaní. Vzmůžu se sotva na pozdrav a znova odpadám. Naštěstí vypadám dost zničeně na to, aby po mě nevyžadovala delší konverzaci.

Když mi začne zvonit budík, mám chuť ho hodit o zeď. Připadá mi, jako bych spala sotva dvacet minut. Ve skutečnosti jsem spala skoro tři hodiny.

"Dobrej, Šípková Růženko!" rejpe do mě za tepla Katka.
"Ahoj." Zabrblám a snažim se, aby to znělo co nejmíň podrážděně.
"V kolik si včera šla zas spát? Vypadáš jako zombie."
"Pozdě. Už toho mám plný zuby, ještě že už je to zejtra naposled."
"To zmákneš! A pak si půjdem zablbnout na Majáles, kde tě bude čekat odměna za to tvoje snažení, jestli víš, co tim myslim." Mrkne na mě spiklenecky.
"Nech si toho!" zlobim se na ní jenom na oko a neubránim se úsměvu. Takhle reakce na jakoukoli zmínku o něm začíná bejt docela otravná.
"A víš co? Co kdybych napsala Ondrovi, aby sebou přitáhl i Miloše?" oplácim jí stejnou měrou.
"Jééééé."
"Tuhle reakci jsem čekala. Kouknu se, jestli je online."
Rychle zapínám facebook, ale čeká mě zklamání.
"Hmm není tu." Konstatuju fakta.
"Tak já mu zavolám." Vypískne Katka a už vytáčí jeho číslo.
"Ahoj lásko." Štěbetá do telefonu. Zřejmě spolu mají vřelejší vztah, než jsem doposud tušila. Do teď mě to nikdy nenapadlo, ale chtě nechtě se mi na mysl vkrádá nepříjemná myšlenka toho, jestli spolu třeba někdy něco neměli. Katka by byla až moc velká konkurence.
"Jo je tady."
Cože? Ptá se na mě?
"Mám se tě zeptat, jak ti dopadl zápočet." Mrká na mě.
"Ještě něvim výsledky." Uzavřu to ve zkratce. Teď se mi vážně nechce myslet na školu.
"Ještě neví výsledky. Hele v kolik tě máme zejtra vyzvednout? A nechceš přijet i s Milošem?" zacukruje na něj do telefonu tak snadce až se mi z toho začínaj kazit zuby.
"Dobře, tak mi dej pak nějak vědět. Zatím pá." Ukončuje rozhovor a já se na ní okamžitě vrhám.
"Co říkal?"
"Že ještě neví, jak to bude stíhat a že dá ještě večer vědět."
"A co Miloš?"
"Prej ho zkusí přemluvit." Vypískne.
"Jo přesvědčovací schopnosti on má skvělý a jestli použije tebe jako návnadu, tak je dost mizivá šance, že by se neukázal."
"Snad jo. To by bylo super." Rozplývá se.
"Hele musim se zas zahrabat do učení. Zejtra mám poslední zápočťák a nechci to podělat."
"Jasňačka. Já na to musim taky vlítnout."
"Tak hodně štěstí s učenim."
"Tobě taky." Popřeje mi zpátky, cpe si do uší sluchátka a začíná počítat nějaký příšerně vypadající rovnice. Za tohle má můj nehynoucí obdiv. Já jsem na matiku strašný dřevo a na FAVce bych nevydržela ani 5 minut.

Moje snažení o progres v přelouskávání ošetřovatelských postupů přerušuje zvuk smsky. Rychlostí světla chňapnu po mobilu a modlím se, aby to bylo od něj. A je!

"Tak tady je moje číslo. Dobře si ho schovej =)." Najednou mě přepadne hravá nálada.
"To bude asi omyl." Zní moje odpověď.
"Já měl pocit, že tohle číslo patří jedné díFce s božským úsměvem =)"
Musím to vydržet a neodepsat mu, aby to vypadalo reálně. Funguje to! Asi za půl hodiny volá Katce, aby se ujistil, že mu poslala správný číslo. Propukám v záchvat smíchu.
Okamžitě mu píšu omluvnou smsku:
"Promiň! xD Když to bylo tak lákavý!"
"No jako nejdřív jsem si myslel, že si ze mě jenom děláš srandu, ale pak když si neodepsala, jsem začal váhat, jestli na druhym konci není třeba nějakej šedesátník. Co jinak děláš slečno?"
"Snažim se učit a přemejšlim, co si vezmu zítra na sebe."
"Nic O=)"
"Haha =P ale chtěla bych vidět tvůj výraz, kdybych si k tobě nakráčela jen v rouše Evině."
"Vidělas někdy někoho, komu vypadla čelist a zároveň mu přestaly fungovat plíce?"
"Ta představa stojí za to, ale najdu si nějakej míň drastickej způsob, jak tě ohromit."
"Nechám se překvapit. Tak tedy zítra."
"Dobře, zítra. =)"

Dělá mi problém dostat se myslí zpátky do reality, přesto dočítám poslední kapitolu relativně brzo. Půl jedný je taková moje normální hodina, kdy jsem naprosto čilá a schopná fungovat, což většina normálních lidí nepochopí. Naštěstí jsem obklopená velkou spoustou nenormálních lidí. Jeden z nich je zrovna online.

The meaning behind your nick name

28. srpna 2013 v 13:58 | beautiful sick mind |  30 day challenge
Nikdy jsem neměla pocit, že jsem normální. Nebo možná jo, ale to už je dávno. Jsem tak trochu labilní osobnost.
Často střídám nálady, vztahy, názory, zájmy. Přes to, nebo právě proto se cítím být svým způsobem vyjímečná.
Jsem fascinována vlastními názory a stoprocentně si za nimi stojím za jakýchkoli okolností a jen velmi nerada ustupuju. Přesto to umím.
Moje mysl je úžasná a nepochopitelná věc, připouštím- dost zvrácená.
Proto moje přezdívka- beautiful sick mind (překrásná nemocná mysl)

Your day, in great detail

27. srpna 2013 v 1:32 | beautiful sick mind |  30 day challenge
Dneska se mi podaří zabít dvě mouchy jednou ranou, protože dnešní téma týdne se mi naprosto hodí pro popis mého dne. A to proto, že se ze mě bezdomovec (byť na jednu noc) málem stal xD

Probudila jsem se nejspíš ještě s kapkou alkoholu v žíle a vedle mě na zemi spali další tři vykalenci. V dalších dvou pokojích jich bylo dalších dvanáct. Celkem mordor party. Navzdory množství požitého alkoholu mi bylo celkem dobře, tak jsem se vykuklila ze spacáku a vydala se obhlídnout terén. Vzhledem k tomu, že bylo devět ráno, byli skoro všichni dead.
Spolu s jednou další aktivistkou jsem se vypravila do nedalekýho krámku pro snídani, která mi nevídaně bodla. Během další hodiny se začali probouzet z kómatu i ostatní a mě se začal lehce vykalenej stav měnit na parádní kocovinu a na další hodinu jsem odpadla. Když jsem se znova probrala, všichni už byli vzhůru a naše hostitelka vařila obří kotel česnečky. Bůh jí žehnej!
Po obědě jsme se sesumírovali a vydali se za kulturou, tedy na výšlap na Plzeňskou městskou věž. Těch 301 schodů mě málem zabilo, ale byla jsem hrdá, že nejsem mezi "hovnama" co zůstali dole. Měli jsme výbornej výhled na těžkooděnce připravující se na náckovskej průvod. Kulturní program za všechny prachy.
Dalším stanovištěm byl park, kde se silnější povahy (a hlavně žaludky) pustili do druhého kola alkohrátek.
Mě ale čekal trochu jiný program a to cesta do Domažlic za mojí spolubydlící z koleje a zároveň jedné z nejlepších kamarádek. Ten den slavila dvacetiny, takže to bylo jako jít z bláta do louže.
Vlaková výluka mi krapet prodloužila cestu, ale nakonec jsem zdárně dorazila na místo, kde už na mě čekala hostitelka.
Společně jsme dorazili na místo konání (do hospody =D). Pomohla jsem jí připravit občerstvení a pak už se začali valit hosti. Věděla jsem, že je oblíbená, ale 70 hostů jsem vážně nečekala. Těm prozíravějším z Vás nejspíš už došlo, že původní plán byl takový, že po oslavě budeme spát u ní- na vesnici kousek od Domažlic, kam nevedou ani koleje.
Díky milionu hostů jsem ji za celý večer viděla všeho všudy 20 minut. V duchu jsem opět děkovala Bohu za to, že mám tak prožíznutou pusu a celkem rychle jsem si našla skupinku stejně šílených lidí, se kterými jsem zdárně přežila až do ranních hodin.
Něco kolem třetí ráno se připotácela oslavenkyně a vyloudila ze sebe něco, co by se ve volném překladu dalo považovat za: "Mě už se chce spát, pojedem domů." Takhle přišla ještě asi 4x načež se vždycky okamžitě zdekovala a hledat jí, nemělo cenu. Když přišla po páté a po páté jsem se jí snažila vysvětlit, že dokud nezavolá taxíka, nikam nepojedeme, rozhodla jsem se vzít věc do vlastních rukou a číslo na taxi jsem si sehnala sama.
Potom, co jsem zavolala tágo, jsem se vydala hledat zmiňovanou, pod obraz vylitou oslavenkyni. Marná snaha- byla v tahu. Prošla jsem celou hospodu, všetně záchodů a kuchyně. Běhala jsem po náměstí, jestli někde v roku nezvrací, všechno bez úsúěchu. Tak jsem se ptala všech lidí, co jsem potkala, jestli jí někdo neviděl a dozvěděla jsem se, že se prý odebrala domů. Dělá si ze mě prdel??!
Když mi došlo, že mě nechala ve městě, kde nikoho neznám dýl než pár hodin samotnou, nasedla jsem do přivolaného taxíku a nechala se odvézt na nádraží. Měla jsem v plánu dojet zpátky do Plzně a přidat se k té druhé partě vykalenců.
Nedovolala jsem se ani jednomu, takže nikdo neměl páru o tom, že sedim ve vlaku do Plzně, kterej měl za 5 minut odjíždět. Už jsem se smiřovala s tím, že budu ležet někde na lavičce na nádraží, dokud se jeden z nich nevzbudí a nezjistí, že ode mě mají každý minimálně dva zmeškané hovory.
Dvě minuty před odjezdem jsem se rozhodla naposledy zavolat spolubydle. Nakonec to zvedla se slovy:
"No kde seš?!"
"Co já? Kde seš ty?"
"Pořád tady."
"Děláš si prdel?"
"Ne. Kde teda seš?"
"Na nádraží."
"Co děláš do prdele na nádraží?"
"No chtěla jsem jet do Plzně."
"Ty vole zůstaň tam, já jsem za chvilku tam." a položila to.
Asi za deset minut přijela autem!! Nejdřív jsem jí seřvala za to, že řídila takhle nalitá a pak jsem jí přesvědčila k tomu, abychom zavolaly dalšího taxíka a jely k ní domů.
Po příjezdu zapadla do postele a vytuhla. A já spokojeně následovala jejího příkladu.

A tak jsem odvrátila svůj osud bezdomovce xD.

10 likes & 10 dislikes

22. srpna 2013 v 2:26 | beautiful sick mind |  30 day challenge
Jenom deset? To bude boj! Ale jsem odhodlaná se s tím poprat ;) Takže jdeme na to =)))

♥ LIKES

1. seriály
A věřte mi, že like je hodně slabé slovo. Jsem schopná nad nima sedět klidně celej den a jedna serie za týden je úplně běžná záležitost. Nemám nijak vyhraněný vkus na žánr, když se seriál podařenej, je mi jedno, jestli je komediální, dramatický. Každopádně miluju fantasy a tajemno, takže od toho se logicky odvíjejí moji favorité.

2. Jídlo
Miluju jídlo a jídlo miluje mě. Hlavně moje určité části, dke se rádo usazuje, ale s tím se asi budu muset naučit žít, nebo ze sebe vysportovat duši. Věřte mi, že jsem zkoušela spousty diet, ani ne moc drastických, spíše racionálních, které by mi pochváli kdejaký dietolog či poradce ve zdravé výživě. Jídlo několikrát denně, málo sacharidů, hodně bílkovin, ale bohužel. Bez pečiva a čokolády by můj život nestál za nic.
Krom toho poslední dobou zjišťuju, že hrozně ráda vařím, nebo peču. A nejradši vařím pro někoho. Není nad to vidět, že někdo vaše úsilí náležitě ocení a jak se říká, láska prochází žalud(k)em =P A něco na tom opravdu bude ;). Kdo by odolal snídani do postele, že? =)
3. Sport
I když první dvě položky ukazují spíš na povaleče, ráda bych obhájila svojí reputaci. Miluju sport, ale bohužel u ničeho dlouho nevydržím. Jsem přelétavec ve všem a potřebuju neustálou změnu, jinak se začnu nudit a to není dobře. Nejvíc mě baví cyklistika, inliny, plavání, squash, sportovní lezectví, badminton, rekrečně volejbal, v zimě lyže a lední brusle. Snažím se pravidelně posilovat, ale nemůžu říct, že by to byla zábava, spíš povinnost, aby můj zadek nenabyl gigantických rozměrů.
http://admin.ski-max.cz/files/uploads/damskelyze/texty/1.jpg

4. Adrenalin
Ne nadarmo se říká, že adrenalinové sporty jsou droga. Ráda bych si jednou skočila s padákem, nebo třeba bungee jumping. Miluju rychlou jízdu, ale bohužel na to, abych řídila sama mám svůh život moc ráda, takže si jí raději užívám na sedadle spolujezdce a úplně nejlíp na motorce. Miluju horské dráhy a proto při jakékoli příležitosti objíždím zábavní parky v Evropě. Jediný adrenalin, který nemám ráda je, když čekám na výpis z účtu po nákupní horečce, nebo na účet za telefon =D.
5. Oblečení a boty
Jak jinak- jsem přece ženská, i když jsou dny, kdy si vyzkouším dvoje kalhoty a při pohledu na svůj zadek nacpanej v těsných džínách se mi zvedne kufr, nebo ještě hůř, pokud ho nenarvu do své obvyklé velikosti. Naštěstí jsou i dny, kdy nakupuju jak neřízená střela a pak mé srdce upřímně plesá. Moje bankovní konto bohužel nikoliv. Ale nejsem žádná panička, která se nosí ve značkách a razím si heslo- čím levnější, tím lepší. Nepohrdnu ani hadříky z druhé ruky, pokud stojí za to. A pokud na tento článek zavítá opačné pohlaví a rádo by vědělo, proč tolik žen ujíždí na botách, prozradím Vám malé tajemství. Do bot se vejde každá!! Hubená a tlustá. To samé platí o špercích a kabelkách. Proto jimi žádná nikdy nepohrdne. Pamatujte si to! ;)

6. Četba
Miluju knížky. Poslední dobou jsem toho moc nepřečetla, nepočítám-li stohy bichlí pro nelékařské zdravotnické obory. Mám ráda fantasy a tajemno, stejně jako v seriálech. Nejsem fanda elektronických knih, ale nejsem milionář a moje spotřeba knih by si vyžadovala další místnost jenom na knížky, takže je to úsporné řešení jak pro peněženku, tak pro prostor, protože zdejší knihovna je pro mojí potřebu až moc chudá.
http://marketmybook.in/wp-content/uploads/2013/05/books13.png

7. Sex
Prosím neberte pořadí, ve kterém tyto kratochvíle uvádím jako žebříček hodnot, to opravdu ne. Tuhle velice milou položku bych ostatně mohla zařadit jak do sportu, tak do adrenalinu, ale myslím, že si zaslouží vystupovat samostatně. Dřív jsem razila názor, že sex bez lásky není to pravé, bohužel jsem od této idylické a naivní představy upustila a užívám si nezávazně, jakmile je to jen trochu možné. Ale i přesto se někde hluboko ve mně ukrývá romantická dušička, která stále doufá, že potká svého vysněného prince. Ale řádění má momentálně naprostou přednost =P.
http://www.visario.cz/fotky25850/fotos/_vyr_951019-1.jpg
8. Tanec
Miluju ho! Neexistuje lepší uvolňovač stresu a napětí. Rozhodně nepatřím k těm, kteří potřebujou alkohol, aby se odhodlali jít na parket, ale trocha nikdy neuškodí =D. Tančím všude- doma, ve sprše, u plotny, někdy i v MHD =D. Tanec je lék pro nemocnou duši. A to ta moje rozhodně je ;).
9. Špatnosti všeho druhu
Ano, ano. Všechno se má jednou zkusit. Až na tvrdé drogy! (V tom jsem zásadová). Jsem mladá a užívám si studentského života, takže alkohol rozhodně neberu jako sprosté slovo. Miluju výzvy a ráda soutěžím, takže se nechám snadno vyhecovat. O tom život přece je!

10. Psaní a kreativita všeho druhu
Jak zde můžete vidět, ráda píšu, i když to nejde úplně na povel. Ráda sama době slibuju, že budu psát pravidelně a slibuju to svým blogovým čtenářům už asi 7 let, co bloguju, ale nikdy to nedodržím. Potřebuu podnět- můzu. Nejlíp se mi píše, když jsem šťastná, nebo naopak úplně v prdeli. Což naprosto jasně poznáte, kdykoli si ode mě něco přečtete.
Moje kreativita ale nezná mezí. Občas maluju na trička, vyrábim náušnice z FIMA a sem tam se pustím i dojedlého umění. Ráda pro někoho peču narozeninové dorty. V ničem nejsem dokonalá, ale baví mě to a to je hlavní!
Vypadá to, že na dislikes vememe hopem, jelikož se tím velice nerada zaobírám.

11. Vím, že jich mělo být jen deset, ale přece bych nemohla zapomenout na to nejdůležitější. Na lidi, které miluju. Mojí maminku a tátu, kteří by za mě i dýchali a na moje kamarády, bez kterých bych neměla důvod být dál na týhle malý poťouchlý planetě. Doufám, že na tenhle blog nikdo z nich nikdy nenarazí, ale kdyby.. Děkuju za to, že jste a že mě máte rádi přesto, ne za to, jaká jsem.

DISLIKES

1. Drby
Ach ano, přistihli jste mě při lži. Kdo by neměl rád drby =P. Člověk je prostě naprogramován ke sdílení skandálních informací z druhé ruky a chcete-li, aby se o vašem tajemství dozvědělo co nejvíc lídí, nezapomeňte dodat: "Nikomu to neříkej." Ovšem zábava je to jen tak dlouho, dokud se netýkají nás. To už je věc jiná!

2. Zkouškové období
Perioda plná stresu, nespavosti, přesycenosti kofeinem a sebevražedných sklonů. Hrdě se poplácávám po zádech, jelikož jsem už dvě taková ve zdraví přežila.

3. Kocovina
Joooo už je to tak. Už nejsme nejmladší a když se party trochu zvrhne, musíme druhý den nést následky. A bude to jen a jen horší.

4. Menstruace
Neofrňujte se! Je to normální přirozená věc a co si budem povídat- nikdo í nemá rád. Dokonce ani muží, jelikož jim dost často brání ve vykonání jejich rozmnožovacích pudů, nemají-li v tomtoohledu svolnou samici =P.

5. Kalorie
To jsou totiž takoví malí skřítci, co se Vám v noci vloupávaj do šatníku a přešívají oblečení na menší. No nebyl by bez nich svět veselejší? =P

6. Nuda
Nesnášim ten pocit, že vážně nemám co dělat. To je pro mě snad ten nejhorší trest ze všech. Naštěstí jsem člověk vynalézavý a velice družný, takže si vždycky nějakou zábavu obstarám =P.

7. Odmítnutí
Ego je zákeřná věc a to moje je i přes všechnu mou nedokonaost dost vysoké a s odmítnurím se smiřuje hooodně špatně. Ať už se jedná o cokoli.

8. Promiskuita
Mor, který mě jednou sežere zaživa. Jestli na to někdy někdo vynalezne lék, budu první zákazník.

9. Dějiny a matika
Což je hlavní důvod toho, proč jsem skončila na zdravotní škole.

10. Prázdná peněženka.. a lednička

Mějte se a smějte se ;)))

Moje malá-velká závislost

22. srpna 2013 v 1:53 | beautiful sick mind |  Blah, blah
Tuhle závislost jsem objevila celkem nedávno, ale za tu relativně krátkou dobu se ze mě stal maniak! Tady je pár mých favoritů.

♥666 park avenue- Seriál, který jsem objevila relativně nedávno díky spolužačce. Je to krásný tajemno s hororoými prvky, ale žádný maso nečekejte. Je to taková pohodovka, takže se nemusíte bát že se neodhodláte jít po tmě na záchod. Nechybí napětí a pořád se tam něco děje. Rozhodně stojí za shlédnutí =)
♥American horror story- tohle už bych doporučila spíše silnějším povahám. Rozhodně je to tak o dva levely výš než 666 park avenue, ale pokud máte rádi horory, tak rozhodně neváhejte.
http://online-serialy-zdarma.info/files/2013/01/American-Horror-Story.jpg
♥Arrow- tohle je něco pro milovníky Marveliu (jako jsem já!! =)) Pokud jste správní fanoušci, určitě Vám nemusím představovat Olivera Queena- rozmazleného miliardáře, který se po 5ti letech na ostrově vrátiljako osamnělý mstitel alias jakýsi kříženec batmana a Robina Hooda ;). Seriál plný akce, napětí i romantických scén a krásných obnažených chlapů (dámy!) =P
♥Beauty and the beast- je další k adaptací na klasickou krásku a zvíře. Hlavní představitelku budete nejspíš znát ze seriálu Smallville. Krásná Catherine je až po uši zamilovaná do tajemného Vincenta, který se při zvýšení adrenalina v krvi mění na krvelačné monstrum, díky genetickým experimentům do kterých byl zatažen při jeho působení ve speciální bojové jednotcev Afganistánu. Není to sice absolutné top, ale za shlédnutí určitě stojí ;)
♥Californication- tak tenhle seriál je absolutní špica mezi komediálními seriály. Pokud máte špatnou náladu a stojíto o trochu chlípného povzbuzení, je hlavní hrdina Frank Moody tou správnou volbou. Pokud jste zastánci drsnějšího humoru a sexuálních hrátek, bude tenhle seriál to pravé ořechové právě pro Vás =P.
♥Dexter- myslím, že Vám ani nemusím představovat jednoho z nejoblíbenějších masových vrahů všech dob. Filmařům se v tomto přípdě podařilo skoro nemožné a to že v sobě chtě nechtě objevíte sympatie s člověkem, který má na krku víc jak stovku vražd. Navíc Vám čas od času dokonce přelétne úsměv po tváři a tomu já říkám dokonalý seriálový zážitek ;).
Dexter-dexter-26095020-1280-800
♥Dr. House- jelikož se chystám po dokončení studia k práci v nemocničním prostředí, je myslím zcela logická obsese na tomto seriálu. Bohužel přiznávám, že poslední řady už byly krapet nudné a proto jsem sledování na čas přerušila. Každopádně sledování tohoto seriálového génia není ani v nejmenším ztrátou času.
♥Gilmorova děvčata- tenhle seriál je pro mě srdeční záležitostí, jelikož mám s hlavní hrdinou Rory dost společného. Například to, že nikd nezavřu pusu, jsem cílevědomá (někdy až trochu nezdravě) a moje matka je naprosto šílená osoba, kterou nade všechno miluju. Přesto je tenhle seriál dokonalost sama i pro tiché myšky s naprosto normálními rodiči.
♥HIMYM- myslím, že nebudu přehánět, když řeku, že tenhle seriál je jeden z nejoblíběnějších komediálních seriálů všech dob a z fleku by mohl konkurovat třeba kultovním Přátelům. Přiznávám, že mi trvalo celkem dlouho, než jsem si k tomuhle seriálu našla cestu, ale nakonec se mu podařilo dobýt mé seriálové srdce. Pokud ještě patříte k looserům, kteří tenhle seriál neznají měli byse to honem rychle napravit.
♥Once upon a time- tohle je další z nádherných záležitostí. Pro milovníky pohádek je přesně tohle tou nejlpeší volbou. Ale nečekejte žádnou klasku. Červená Karkulka alias zlý vlk? Žádný problém. Základ tohoto fantasy seriálu stojí na příběhu Sněhurky a prince Krasoně. Zlá královna uvrhla na pohádkový svět kletbu, která uzavřela všechny pohádkové bytosti do nelítostného světa bez kouzel a nikdo z pohádkových postav si nepamatuje, kdo ve skutečnosti je. Existuje jen jediná osoba, která může kletbu zrušit a všechny vysvobodit. Sněhurčina dcera Emma, kterou dobře znáte ze seriálu Dr. House.
♥Pretty little liars- můj pohled na tenhle seriál byl z počtku dost skeptický, už kvůli věku hereček jsem přespokládala, že to bude jeden z naivních seriálů pro teenagery, ale velmi příjemně mě překvapil. Není díl, ve kterém by se neudálo něco neočekávaného a velmi rychle si na tajemství prolhaných krásek vypěstujete závislost, stejně jako já.
♥Sherlock- tenhle seriál jsem schopná popsat dvěma slovy- absolutní dokonalost. Tenhle seriál byl dokonce oceněn na CSFD.cz jako šestý nejlepší seriál vůbec. Rozhodně není nejoblíbenější, protože něm spousta lidí ještě ani neví, což je podle mě hrozná škoda. Do detailu propracované dedukce a efekty si zaslouží právoplatný obdiv.
Sherlock-Wallpaper-
♥Supernatural- další naprosto úžasný seriál plný tajemna a lekacích scén. Lovci duchů, Bratři Sam a Dean se rozhodli pokračovat v odkazu jejich otce, který zasvětil svůj život lovu démona, který zabij jeho ženu. Kromě duchů a démonů se v seriálu vyskytuje tolik nadpřirozených věcí, o kterých jste ani neslyšeli. A ještě lákadlo pro dámy. Ti kluci josu fakt kus! ;)
http://4.bp.blogspot.com/-OXdV0Rv0zoU/UM5GGebIKfI/AAAAAAACJ04/0aJHUy2mMXE/s1600/supernatural_poster75.jpg
♥Teen wolf- další roztomilé fantasy o klukovi, který se promění ve vlkodlaka. Nechybí akce ani romantika. Další z mnoha tipů na dlouhé zimní večery =P
♥The big bang theory- tak zas trocha humoru. Asociální génius Sheldon Cooper a jeho spolubydlící Leonard se postarají o zpříjemnění dne za jakýchkoli okolností. Stejně tak jako všechny ostatní postavy jako například čokoládový Raj, který je bez alkoholu neschopen mluvit s krásnými ženami. Korunu všemu vždy nasadí Penny, blonďatá sousedka a Leonardova tajná láska. Kdo tenhle seriál neviděl, jako by nežil.
http://www.chicagonerds.com/wp-content/uploads/2013/07/the-big-bang-05.jpg
♥The following- Pro milovníky Dextera a seriových vrahů mám dobrou zprávu. The Following je přesně to, na co jste čekali. Spousta napětí, vražd, fanatiků schopných udělat cokoli a hořkosladký příběh lásky, které není přáno. To všechno ve skvělém novém seriálu, který si nemůžete nechat ujít.
http://www.jpervistalent.com/resources/image/Our%20Latest%20Projects/The-following-poster.jpg
♥The vampire dairies- Upíři díky twilightu dostali pořádně na prdel a dost lidí je zavrhlo. To je dost škoda, protože tenhle seriál je ukázkou toho, že i upíří tématika může být zpracovaná zajímavě poutavě a ne zcela trapně. Ať si říká kdo chce, co chce, tohle pro mě zůstane i nadále srdeční záležitostí =)
♥Hrdinové- první serie mě naprosto pohltila. Dokonalý nápad a úžasné zpracování. Nemohla jsem se vůbec soustředit na nic jiného, než na to kdy bude další díl. Druhá seri ušla a třetí jsem znechuceně vypínala. Ukázka toho, že v nejlepším je někdy třeba přestat..

Write some basic things about yourself

20. srpna 2013 v 23:02 | beautiful sick mind |  30 day challenge
Tak k tomuhle bych se už asi nevracela, jelikož jsem to snad vystihla ve článku http://beautiful-sick-mind.blog.cz/1306/kdo-jsem-a-jak-jsem-se-tu-ocitla. Takže kdo jste tu nový a zajímá Vás, kdo že to vlastně jsem, klikněte na odkaz ;)


Jsem povrchní hrabivá mrcha

19. srpna 2013 v 1:22 | beautiful sick mind |  Blah, blah
Bohužel je to tak. Jsem povrchní a vím to o sobě. Rozhodně se tím nechlubím, ale když na to přijde řeč, nepopírám to. Podle mě je povrchí každý a kdo tvrdí, že ne, tak kecá. Nikdo by se neotočil za někým, do ho nepřitahuje. Naštěstí pro lidský druh, má každý jiný vkus a vždycky je naděje, že se najde někdo, kdo má slabost pro vaše vzezření, ale co si budem povídat- dnešní doba je krutá a drtivá většina populace má naprogramovaný mozky na ideál krásy s mírami 90-60-90, perfektními vybělenými zuby a dokonalou pletí.
Jsem krásná, ale tlustá. Ne nijak moc, ale na cestě k dokonalé postavě mi zaclání minimálně 15 kilo. Dokázala bych je shodit, jenže to bych musela mít vůli a tu já nemám. Miluju jídlo a jídlo miluje mě. Nejsem nepřítel sportu, ale každej den ho mít nemusim. Ráda občas strávim celej den v posteli a věnuju se svojí závislosti na seriálech. A taky bych potřebovala srovnat mezeru mezi zuby. Někomu to přijde roztomilý, ale rozhodně to není ideál krásy.
Stačilo by tak málo a vím, že bych mohla mít každýho chlapa, na kterýho bych si jen ukázala. Krásná představa, obzvlášť uvážím-li fakt, že mám dost jasnou představu o dokonalém protějšku, který je samozřejmě naprosto mimo mojí ligu.
Roztomilý, vtipný, INTELIGENTNÍ!, finančně zajíštěný mladý pohledný muž. Six pack a namazané bicepsy nutností, aby mě mohl nosit na rukou a provádět se mnou sexuální akrobacie.
Rozhodně nemám iluze o tom, že by se tenhle můj naivní sen někdy splnil, takže nejspíš skončim jako stará panna alias Bridgett Jones.
Žijte blaze a sněte dál ;)

Chapter 5/2

16. srpna 2013 v 1:12 | beautiful sick mind |  Nepravděpodobný

Cestou na kolej se stavuju pro dopping u vietnamců. Bůh jim žehnej, ve zkouškovym maj litrový energťáky za šestnáct korun. Kde se na to hrabou slevy v Tescu. Beru rovnou dva. To se nikdy neztratí. Pohrávám si s myšlenkou, že zavolám Kamilovi, abych si to odbyla, než dorazim, jelikož se tomu stejně nemám šanci vyhnout. Nedobrovolně vytáčim jeho číslo a čekám.

"Ahoj zlato!"
"Ahoj."
"Tak už jsi ve škole skončila?"
"Jojo zrovna se plahočim na kolej, dneska to bude dlouhá noc, včera jsem tomu učení moc nedala, brzo jsem usnula, tak to musim dneska dohnat." Kdy jsem se naučila takhle lhát?
"No tak to hlavně moc nepřeháněj, znáš se."
"No právě, že se znám a ty víš, že si stejně budu dělat, co chci."
"Jo.. to vim." Ach jo, už zase zní zkroušeně. Nechce se mi ho chlácholit.
"No a co jinak? Něco novýho?"
"No vlastně jo. Přemejšlel jsem, že bych přece jenom přijel už v pátek na ten Majáles." Cože?! To né!
"Už v pátek?"
"Jo, proč ne? Koukal jsem se na stránky a nějaký kapely tam hrajou už v ten pátek ne?"
"Jo to jo, ale nejsou tam žádný moc dobrý." SOS!
"To je jedno ne? Tak se tam aspoň můžem jít podávat na ten doprovodnej program, nebo tak něco."
"No tak se pak nějak domluvíme jo? Já mám teď plný ruce nákupu a ještě potřebuju najít JISku v kabelce, abych se dostala nahoru. Tak ti pak kdyžtak napíšu, až si dám pauzu od učení."
"No tak fajn, zatím se měj. Miluju tě."
"Pa."

Do háje, do háje, do háje! Co teď budu dělat?! Mám jenom dvě možnosti, buď se mi nějak podaří přesvědčit Kamila, aby přijel až v sobotu, nebo to budu muset odvolat s Ondrou. Rozhodně nepotřebuju, aby Kamil viděl, jak se na Ondru culim a ještě míň potřebuju, aby se ti dva seznámili.

"Pohotovost!" zahlásim zoufale už ve dveřích a Katka se na mě jenom nechápavě podívá.
"Kamil chce přijet na ten Majáles už v pátek!"
"A co budeš dělat?"
"No to právě předpokládám, že mi poradíš ty!"
"Já? Je to tvůj kluk!" začne se smát a já si uvědomuju, že teď musim vypadat jako ten největší idiot na světě.
"Já vim, ale já ho tady v pátek prostě nechci! Chci tady Ondru. Áááááá!" Propuknu v předstíranej hysterickej pláč míšenej se záchvatem smíchu.
"Poraď mi něco!"
"Já ale nevim, co chceš poradit. Tak mu prostě napiš, že už máš na pátek něco domluvenýho s náma."
"To mu bude jedno, prostě řekne, že se připojí. Na tohle je až moc družnej."
"Hmm, tak to ti asi nic jinýho neporadim."
"Leda, že bych mu řekla, že budem mít dámskou jízdu."
"No vidíš, že si umíš poradit!"
"Ach jo, já jsem děsná co?"
"Ale nejsi."
"Jo jsem, vymejšlim si tady lži, abych přesvědčila svýho přítele, aby zůstal dřepět doma, zatímco já si budu užívat přítomnosti jinýho kluka."
"No když to řekneš takhle.."
"Prosimtě už nic neříkej!" začnu se smát.
"A vůbec, nemám teď čas řešit chlapy, musim se soustředit na studium." Dodávám.
"No jistě." Směje se Katka, která by mimochodem měla dělat to samý.

Dopřávám si rychlou sprchu a zalejzá do postele s lahví energeťáku a štosem papírů. Tohle bude nekonečný, ale musim se hecnout, zejtra mám dva zápočťáky a neučila jsem se pořádně ani na jeden.


"Hele psal mi Dany, že půjde s náma na ten Majál." Oznamuje mi Katka, zatímco se převlíkám do pyžama.
Dany je jeden z mnoha Katčiných kamarádů. Viděli jsme se asi dvakrát nebo třikrát, ale je hrozně fajn a je s ním sranda, takže s tim nemám absolutně žádnej problém.
"Super, čím víc lidí tím líp."
"Jo a ještě přijedou dvě moje kámošky z gymplu. Jsou strašně v pohodě. Určitě si s nima budeš rozumět. A taky Ondra, ale to ti asi nemusim říkat, co?" mrkne na mě a začne se smát.
"Ne to fakt nemusíš." Přidávám se k ní a opájim se představou, že se znova uvidíme už za dva dny.

Konečně se mi podaří přerušit tok myšlenek na něj a začínám se věnovat potřebnějším činnostem. První energeťák padl. Držel se statečně, ale neměl šanci odolat mojí spotřebě kofeinu a taurinu. Načínám druhej a místo očí mám baterky. Katka je už dávno v limbu a já mám před sebou ještě minimálně dvě hodiny intenzivní přípravy. Hodiny ukazují čtvrt na dvě. Začínám mít pocit, že nejspíš pojedu non stop.

Uf jsem na konci. Nemám sice pocit, že bych z toho byla bůhví jak moudrá, ale moje mozkový buňky začínají krapet stávkovat. Nedá mi to a musim se podívat na face. Sice nepředpokládám, že by byl v půl třetí ráno online, ale za zkoušku nic nedám.
Pane bože. On tady vážně je!

"Ahoj pane. Jakto, že ještě nespíš?"
"Mám trochu problém s nespavostí."
"Nerada to přiznávám, ale momentálně jsem za to víc než ráda."
"Jak jde učení?"
"No moc dobře ne. Zrovna jsem skončila a měla bych jít spát, protože existuje dost velká pravděpodobnost, že ten zápočet zaspim."
"Tak co tu děláš?"
"Předávkovala jsem se energeťákama a teď se mi nějak nechce spát..=D"
"xD.. ty seš šmudlík."
Ááááá to je tak sladký, když mi tak říká. Mám pocit, že se každou chvilku rozpustim a způsobim zkrat mého vetchého notebookového přítele.
"No, spíš dement, ale to vyjde skoro nastejno =D potřebovala bych střelit uspávací pistolí."
"Víš na co jsem si teď vzpomněl?
"Sejmu tě uspávací pistolí a udělam ti to, ať ase ti to líbí nebo ne?"
"Jo, přesně na tohle xD"
"Hodláš mě sejmout?"
"Minimálně =)"
"Jak ses nakonec rozhodl? Přijedeš v pátek na Majáles? Káťa říkala, že jo =)"
"Mám to v plánu."
"Bože stůj pří mně! Radši už půjdu spát ;)."
"Dobrá, těším se na pátek drahá, a slibuji, že se pokusím svou úžasnost držet v limitech, abys nebyla úplně na větvi, ale bude to boj..."
"To budeš hodnej xD tak dobrou noc."
"Dobrou noc a hodně štěstí na akademické půdě."
"Děkuji. Drž mi zítra ráno palce."
"Budu =)"
Tak a je to. Těch deset minut chatování s ním naprosto přebilo skoro čtyři hodiny učení a v hlavě mám akorát to, jak přesvědčit Kamila, aby v pátek nejezdil..

Chapter 5/1

15. srpna 2013 v 23:05 | beautiful sick mind |  Nepravděpodobný

Ááááh nesnášim vstávání. A to mi tolik lidí říkalo, jak na vejšce nebudumuset vstávat, chodit na přednášky a spoustu dalších blbostí, který se nikdy nepotvrdily. Možná na nějaký fildě by se o tom dalo uvažovat, to je fakt, ale na zdrávce je to jen bída a bič.

Dneska bych ze sebe pro změnu mohla udělat člověka. Statečně se stavím před zrcadlo s úmyslem namalovat si obličej na ten můj ranní ksicht. Kupodivu se mi to podařilo a v rekordním čase, takže do sebe stíhám ještě nafutrovat jogurt a zkouknout novinky na zdi. I když mám podle mnoha lidí "hubu z azbestu" je na mě čaj přece jen ještě moc vařící, to ale vyřešim přelitím do termohrnku a vydávám se na další nekonečnou cestu do školy. Už mi ty dva přestupy ani nepřijdou tak namáhavý. Zřejmě propracovala do fáze smíření.

Dneska jsem nějak překvapivě svěží a to se většinou probírám o dvě hodiny později, než fyzicky skutečně vstávám. Dvě zastávky před výstupem mi v kapse "hvízdne" smska. Nadšeně ho vytahuju aniž bych si uvědomila, že on to stejně být nemůže, jelikož nemá moje číslo. Čeká mě obrovské zklamání vystřídané hanbou a vztekem. Píše mi Kamil.

"Že ses včera ozvala co? Hlavně, žes to slibovala. Užij si den."

Je mi víc než jasný, že je nasupěnej a právem. Jenže já v sobě nijak nemůžu najít sebemenší chuť mu psát, jakej jsem měla den a podobný plky. Je to pořád to samý dokola. Nuda. Nesnášim nudu. To jsem na něm milovala hned od začátku, nikdy s ním nebyla nuda. Smála jsem se s ním, i když jsem opustila přítele, protože mě podvedl s mojí největší sokyní. Smála jsem se v době, kdy bych si normálně vyplakávala oči v tmavym koutě. Ale teď? Vím, že za to nemůže. Společných zájmů i přátel ubývá a všech těch změn je najednou moc. On se zasekl na střední a já šla dál. Je mi trapně, když to musím někomu přiznat. A ještě trapněji, když si uvědomim, že se stydim přiznat pravdu, že můj o rok starší přítel je na ušáku, protože neudělal maturitu. Mám chuť sama sobě nafackovat.

Naštěstí mě z úvah vytrhává výstupní stanice. Mám to jen tak tak. Než se vyplazim do třetího patra, mám jazyk až na vestě a jediná moje starost je, aby mě dohnaly plíce. Na tohle si snad nikdy nezvyknu.

Ve třídě mě přivítá kyselej ksicht mojí snad nejneoblíbenější učitelky na fakultě. Začala o pět minut dřív a teď se na mě kouká, jako bych byla vetřelec a narušitel hodiny. V hlavě se mi mele myšlenka na to, že bych se s ní hádala, že jdu na čas, ale místo toho radši sklopim uši a omluvim se za vyrušení. Taková potupa. Kdybych nevěděla, jaký se o ní nesou zvěsti a o její tendenci potápět lidi, co se jí znelíbí, to by byla jiná! Navíc zítra s ní píšu zápočťák, tak by měla čerstvý dojmy. Nevím proč, ale moje jméno si skoro všichni pamatujou.

Dřív jsem to brala jako výhodu, tady ani moc ne. Když si ho pamatujou v dobrym světle, maj pak přehnaný očekávání a když ve špatnym.. no tomu se asi ani nemusim vyjadřovat.
Další hodina je příjemnější. Komunikace, jó to je moje parketa. Huba mi mele skoro pořád. Dokonce, i když spim., což je občas nevítaný jev, zvlášť teď, když se některý věci snažim uchovat v tajnosti. Opravdu si nedokážu představit, jak bych svoje noční fantazie a výlevy vysvětlovala Kamilovi poklidně spícímu vedle mě.

Dneska se po nás žádá trocha dramatického ducha. Konečně něco, kde se můžu realizovat. Ne nadarmo mi mamina pořád říkala, že jsem hérečka už od mala.

Mám předvádět narcistního pacienta. Při mojí nejoblíbenější replice "Víte vy, kdo já jsem?" se už neudržím a vybuchnu smíchy. No co, to se stává i velkým hercům. A přesně proto mám tenhle předmět ráda. Jako bych na malou chvíli skoro zapomněla, že jsem ve škole. Musí bejt úžasný studovat to jako hlavní obor.

Bohužel hodina končí a výchova ke zdraví je všechno možný, jen ne zábavná. Paní magistry je mi skoro až líto, minulý semestr jsme jí měly na etiku. Je hrozně hodná, kredity nám dává v podstatě zadarmo a zřejmě bojuje s nedostatkem sebedůvěry a bohužel i decibelů v hlase, takže mě její projev vždycky dokonale uspí.

http://us.123rf.com/400wm/400/400/wavebreakmediamicro/wavebreakmediamicro1111/wavebreakmediamicro111108916/11184198-student-spa-na-stole-v-ua-ebna.jpg
Dneska se moudře rozhodla pro film. Myslím, že bych nic jinýho stejně nezvládla vnímat. Je to dokument o přežírání ve fast foodech, konkrétně v Mc Donnaldu. Jmenuje se to "Supersize me!" Většina třídy se tváří znechuceně a já se bojím přiznat, že jsem z toho dostala chuť na Mc Flurry s lentilkama. No jo, modelka ze mě zřejmě nikdy nebude.

Konečně je konec. Poslední dva dny a budu mít konečně na pár dní pokoj. Vlastně ani nevim, z čeho se raduju, stejně pojedu na kolej a budu se učit, až zčernám, abych dohnala všechny ty resty. Dneska rozhodně žádnej facebook.