Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Chapter 1

15. srpna 2013 v 22:46 | beautiful sick mind |  Nepravděpodobný

Do hajzlu! Co to se mnou je?

Už asi hodinu agitovaně pobíhám z místa na místo. Měla bych se učit na zejtřejší zápočet. Umim velký kulový a zhruba za půl hodiny se mám setkat tváří v tvář klukovi, kterýho jsem v životě neviděla a už z něj div nevlhnu! Leju do sebe druhou skleničku lambrusca a sleduju pobavenej pohled svojí spolubydly Katky.

To ona je totiž strůjcem celý týhle eskapády. Tenhle "pan neznámý" je totiž její bejvalej spolužák z gymplu. A když se doslechla, že bude v Plzni a nemá kde přespat, ochotně nabídla náš kolejní pokoj jako noclehárnu a já jakožto holka pro každou špatnost neměla nic proti.

Jednoho obzvlášť nudnýho večera jí poslal jakous takous básničku pro nejmenovanou slečnu a Katka se k tomu měla vyjádřit. Samozřejmě mě zasvětila a už se to vezlo. Vlastně si za to asi můžu sama. Mohla jsem si to přečíst, říct jak je to pěkný a víc se k tomu nevracet, ale moje reakce byla možná krapet přehnaná. Abych to uvedla na pravou míru, řekla jsem Katce, aby mu obratem dala vědět, že má další zákaznici a dožadovala jsem se vlastní rýmovačky. Tý se mi dostalo téměř obratem a ne jen toho. Dál už je to celkem ohraná písnička, oťukávačky na nechvalně známý sociální síti a několikahodinový konverzace o všem a o ničem. On totiž patří k tý hrstce lidí, který díky svýmu osobitýmu mimozemskýmu stylu udělají i z totální kraviny téma na půl hodiny. Než se stačim rozkoukat, slibuje mi písničku k narozeninám na koncertě a dechberoucí výkon- můj osobní pneumotorax.

Pane bože, připadám si jako stalker! Osobně jsem ho ještě neviděla, ale už mám najetý všechny dostupný písničky jeho kapely na banzonu včetně jeho osobního profilu. Facebook a všechny viditelný fotky nevyjímaje. Usilovně se snažim najít na něm nějakej zásadní nedostatek, což se mi samozřejmě nedaří. Ale třeba mám jen zkreslenou představu a po tomhle večeru už nebudu mít potřebu jeho osobu znova vidět. Ale co když to bude naopak? A co když budu já ta, co nesplnila očekávání?

Musim vypadat fakt dobře. Co si do háje vezmu na sebe? Je to jenom koncert, nic zvláštního. Ale nějak jsem se zapomněla zmínit, že je to koncert JEHO kapely. To zcela zásadně mění situaci. Vezmu si tričko a džíny. Nic okázalýho. Ale možná bych si mohla dovolit alespoň menší výstřih. A místo džín legíny? Ale v těch budu mít určitě obří zadek. Proboha za 5 minut odcházíme!

Bezva! Jdu na koncert do největšího koncertního pajzlu v Plzni, mám na sobě legíny, obtáhlý tričko, ze kterýho mi div nevykukujou bradavky, na který jsem si naštěstí v posledním záchvatu soudnosti natáhla ještě kostkovanou košili. Černý legíny a jako třešnička na dortu- boty na PODPAKU! Copak jsem se úplně zbláznila? Neumim na nich pomalu ani chodit, natož abych na nich vydržela hopsat do rána!

Katka vypadá jako vždycky skvěle a sebevědomě. Jak jinak. S její vizáží to snad ani jinak najde. Na rozdíl ode mě má asi 50 kilo, nohy až do nebe a s lodičkama na nohou se snad už narodila.

"Jak vypadám?" ptám se těsně před odchodem z kolejního pokoje. Katka se jenom potutelně usměje. "Uklidni se." Odpovídá naprosto scestně, čímž mě ještě víc zneklidňuje. Snad nikdy v životě jsem nebyla nervóznější. Proč jsem z něj vlastně tak na větvi? No pár věcí by se možná našlo. Například to, jak píše, nebo jak vypadá. A taky jak krásně zpívá! Dobře, tak tohle mi zrovna moc nepomáhá.

Divadlo pod Lampou. Tak jsme tady! V krku mám knedlík, jako když špatně polknete velkou tabletu a začínám mít tendenci vzít nohy na ramena. Jen co Katka zpozoruje moje zaječí úmysly, hodí na mě přísnej pohled a já poslušně vplouvám dovnitř. Smrdí to tady rozlitym pivem a asi tak milionem vypálených cigaret. Jako zapřisáhlý nekuřačce je mi tohle prostředí dost proti srsti, ale snažim se na to nemyslet.

Scházíme dolů po schodech, platíme na můj vkus zbytečně vysoký vstupný a necháváme se okroužkovat papírovým náramkem. Jen co vcházíme do hlavní místnosti, beru čáru na záchod, abych překontrolovala make-up a vlasy. "Vypadáš dobře." Uklidňuju sama sebe a opatrně vykukuju ze záchodků. Katka už ukořistila pana "Osobní pneumotorax" a evidentně se dobře baví. Snad mu nevypráví něco, co by se byť jen vzdáleně mohlo týkat posledních několika hodin. Nedobrovolně se k nim přidávám a snažim se vypadat tak sebevědomě, jak jen mi to můj současnej stav dovoluje. "Tak jsem tady!" Katka zachytí můj zoufalej pohled a okamžitě se ujímá seznamovací fráze. Sáro- Ondra, Ondro- Sára. On ihned přebírá iniciativu a líbá mě na ruku. Mám pocit, jako bych se měla rozpustit a odtéct.

Naštěstí se mi brzy daří dostat se opět do pevnýho skupenství, přestože moje tepová frekvence stále několikanásobně převyšuje normu. Dokonce se mi daří navázat celkem smysluplnou konverzaci, kterou bohužel/bohudík stejně není možný příliš rozvíjet díky výstupu první kapely.

Po chvíli se s Katkou vytrácíme, abychom se posilnily něčím ostřejším. Než si stačím objednat, stojí přede mnou panák becherovky. Ani se nestačím rozkoukat, už si všichni tři přiťukáváme a panák mizí v mém trávicím traktu. Než se naděju, Ondra se odchází připravit do zákulisí a Katka je taky v trapu. Zřejmě se někde zapomněla s tím klukem, se kterym se před pár minutama ocicmávala. Objednávám si rum s kolou. Osvědčená klasika. Pak druhej a třetí.. Už to pomalu začínám cejtit v nohou, když se přede mnou z čista jasna objeví rozjařená Katka. "Jdem pařit!" Zní povel a já jí poslušně následuju k podiu.

Navzdory jejímu momentálnímu vzezření jsem byla obeznámena s její punkovou historií, která dnes zcela zřetelně vyplouvá na povrch. Jede pogo hlava nehlava a řeže každýho, kdo jí přijde pod ruku. Včetně mě. Párkrát upadne, ale nezdá se, že by jí to extra vadilo. Vždy se najde nějaká dobrá duše, která jí během milisekundy pomáhá vstát. Zkouším se nenápadně vytratit z davu, ale sotva započnu pokus, už mě zase táhne zpátky.

Konečně přichází na scénu ON. Ve zkratce- stojím před podiem, usmívám se jako idiot a snažím se zachytit každej jeho pohled směřovanej do publika. Díky dostatečný koncentraci alkoholu v krvi se brzy dostavuje příjemný uvolnění a já se po vzoru svýho doprovodu dopouštim něčeho, co se vzdáleně podobá pogování a s hrůzou zjišťuju, že si zpívám! Sakra! Jakto, že znám text? A slyšel to ještě někdo? Zdá se, že si toho nikdo nevšiml a tak se opět přidávám k davovýmu šílenství pod podiem.

Koncert končí, já jsem splavená jako kůň, nacucaná alkoholem jak houba a ty pekelný boty mám sto chutí zahodit někam do nedohledna. Uklidňuje mě, že Katka je na tom dost podobně.

"Vidělas toho basáka?!" vybafne na mě hned, jak utichne hudba.
"Nooo.. jo viděla. Proč?" No dobře, možná jsem si ho úplně nevšimla, protože jsem celou dobu zírala na Ondru, ale nač jí kazit nadšení?
"Ten je táák krásnej!"
"No tak se zkus zeptat Ondry, třeba Vás seznámí."
"To mám taky v plánu. Jen se neboj."
"Že mě to vůbec nepřekvapuje." Směju se a užívám si pocit, že se mnou můj stupidní výraz konečně někdo sdílí.

To čekání je nekonečný. Není mi úplně jasný, na co se čeká, ale držim hubu a krok. Teda spíš si dávám pozor na to, abych udržela sebe na nohou. Najednou se začne ozývat můj pobouřený žaludek. Zběžně dávám signální echo Katce a běžím nahoru. Jen co vyběhnu ven, narážím na zbytek kapely, nakládající aparaturu do dodávky.

Teď rozhodně nemíš zvracet! Rozdejchej to! Nakazuje mi můj vnitřní hlas a já poslušně nabírám do plic pořádnou dávku čerstvýho vzduchu. Pomáhá to. Heuréka! Stojim opřená o zeď a snažím se vypadat v pohodě. Jak dlouho to ještě bude trvat?

Rozhodně se odpíchnu od stěny a rázuju zase zpátky do toho opiovýho doupěte. Zadržuju dech a snažim se co nejrychlejc najít Katku. Nevypadá na to, že by se měla k odchodu. Zcela evidentně přepla do flirt módu.

"Jak to tady vypadá?" ptám se a snažim se neznít moc naléhavě.
"Asi počkáme na nočku, jede tak za půl hodiny" prohodí Katka a opět se zapíchne pohledem do basáka.

Ondra zaznamenává můj zoufalej výraz, kterej se mi už nedaří skrejvat. Po ujištění, že bydlíme, co by kamenem dohodil, mi můj "rytíř v lesklé zbroji" nabízí doprovod a vyrážíme spolu pěškobusem napřed.

Konečně máme trochu prostoru pro konverzování, ale já se víc soustředim na to, abych šla rovně. Soustředim se na každej krok, ale nohy mě nechtěj poslouchat. Šíleně mě pálí plosky nohou z těch idiotskejch podpatků. On vypráví nějakou dozajista zábavnou historku o klucích z kapely, na kterou se ale nemůžu plně soustředit. Každej krok je pro mě utrpení. Už to dál nevydržim! Zastavuju a zouvám se. Ondra na mě zůstává vyjeveně koukat, ale vypadá celkem pobaveně. Úplně cejtim, jak mě zaplavuje vlna úlevy. "Tak kde jsme to přestali?" snažím se znít nenuceně a on pokračuje ve vyprávění.

Konečně dorážíme na kolej. "Jen si skočím opláchnout ty nohy." Omlouvám se s úsměvem a ještě než zmizím v naší minikoupelničce dodávám "A chovej se tu jako doma." čehož okamžitě začínám litovat, když si uvědomim, co všechno by u nás v pokoji mohl najít. Lezu do vyvýšenýho sprchovýho koutu s minivaničkou, co vypadá jako škopek k máčení hemeroidů. Pouštim na sebe proud horký vody a na chvilku zapomínám na šarmantního návštěvníka, čekajícího vedle v pokoji. Konečně se mě pouští ten štiplavej cigaretovej odér a mám pocit, že sama sobě konečně voním.

Spokojeně se balim do ručníku a beru za kliku. Ani nevim, co mě to popadlo, ale vcházim do pokoje ve svých provizorních ručníkových minišatičkách a rázuju si to přes pokoj až k němu. On sedí za oknem na parapetu. Moje oblíbený místo. Místo, kde jsem venku na čerstvym vzduchu a zároveň bezpečně vzdálená od všeho dole. V jedný ruce mobil a v druhý- no to mě podrž, tak má alespoň jednu chybu! - cigaretu. Vypadá to, že řeší něco důležitýho. Tak se jen vykloním z okna a provokativně si ho prohlížim. Evidentně ho moje negližé ani trochu nevyvedlo z míry a spokojeně pokračuje v rozhovoru. Konečně odkládá mobil a odzbrojuje mě svym zářivym úsměvem.

"Koupelna už je volná?" culí se na mě.
"Jasně. Jen si posluž." Kývnu na něj, počkám než zmizí za dveřma a snažím se najít pyžamo.

Zvolila jsem model vlastní výroby. Tričko od ťamanů za pár šupů s logem Batmana, který jsem si na něj vlastnoručně napatlala. Není na tom nic obdivuhodnýho, zvlášť přihlédnu-li k faktu, že jsem si šablonu vytiskla z internetu, ale přesto jsem na tenhle kousek svym způsobem fakt pyšná.

Spokojeně sebou plácnu do postele a nemůžu se dočkat, až bude zpátky. Po deseti minutách začínám bejt krapet nervózní. Co sakra dělá v tý koupelně tak dlouho? Voda už neteče, přesto nikde nikdo. Okamžitě zahánim nechutnou myšlenku toho, že by mohl naší koupelničku znesvětit tím nejprimitivnějším mužským způsobem. Místo toho se pokoušim vyškrábat na okenní parapet a modlim se, abych při svym současnym stavu nesletěla dolů.

Konečně přichází. Na sobě má čistý tričko a vlasy dokonale upravený, jako by se snad ani nechystal jít spát. Vysedá ke mně na parapet a nabízí mi cigaretu. "Já nekouřím." špitnu a snažím se znít co nejvíc znechuceně. Okamžitě mě napadá, že by to nebyl první, ani poslední kluk, kterého jsem přesvědčila, aby přestal kouřit, ale to už mě z myšlenek vytrhává jeho sebevědomej projev o tom, jak jsou cigarety bohémská záležitost a jejich kouření je neskonalej prožitek. Podává to tak sebejistě, až začínám mít pocit, že bych snad já kvůli němu kouřit začala. Dost dobře nechápu, jak na mě může mít takovej vliv.

Než stačíme změnit téma, doráží zbytek osazenstva. K mýmu překvapení stojí Katka ve dveřích v doprovodu čahouna, kterej ani zdaleka nepřipomíná basáka. "Čus, já jsem Vašek. Káča říkala, že tady taky můžu přespat."

"Jasně, proč ne?"

Překvapuje mě zrychlenej sled událostí. Zrovna přišli a už ležíme všichni čtyři v posteli a sborově smějeme Katčinejm narážkám týkajících se jejího čerstvě vytetovanýho uměleckýho díla na podbřišku. Je to celkem nenásiná záležitost - ptačí peříčko.

"Musim si ještě před spaním namastit péro." směje se opilá Katka a my se k ní nenuceně přidáváme. I já přispívám svou trochou do mlejna, když ze mě vyletí hláška.
"Já bych tě střelila uspávací pistolí a udělala bych ti to, ať se ti to líbí, nebo ne." Která z počátku měla znít zcela nevinně, jako reakce na jeho tvrzení, že by si nikdy nenechal od nikoho píchnout injekci. Následuje dlouhá debata se spoustou dvojsmyslných narážek a po nějaký době se začíná hlásit únava. Aby taky ne, jsou skoro 2 ráno.

Jako první odpadá Katka. Není to nic neobvyklýho. Vždycky jsem obdivovala to, jak dokáže usnout v jakýkoli situaci, klidně uprostřed věty. Vašek mlčí a zírá do stropu. Ondra ho zcela záměrně ignoruje a baví se se mnou. Pokračujeme v salvě dvojsmyslů a to, že by tam Vašek v tu chvíli radši nebyl mi ani moc nedochází, dokud se nezačne dožadovat alkoholu, kterej by mu pomohl usnout. Naštěstí po chvilce usíná i bez něj a šíleně chrápe. Trochu mi připomíná mýho astmatickýho dědu.

Další hodina v trapu a my si pořád máme o čem povídat. Plynule se přesouváme k oknu, kde Ondra okamžitě pálí další cigaretu. Můj nesouhlas okamžitě zametá pod koberec a zahrnuje mě otázkama a okázale odpovídá na ty moje. A že jich není málo. Probíráme všehochuť témat od nepovedených rodiných vztahů, přes bejvalky a milostné přešlapy. Všechno to jde tak nějak samo. Zdá se, že trapné ticho opravdu nehrozí.

Začíná svítat. Co to sakra?! Zběžně mrknu na hodiny. Je půl šesté. Nechce se mi věřit vlastním očím. Opravdu se tohle děje?

"A jakou máš ráda muziku?"

Moje nadšení okamžitě opadá. Ach jooo, to je takový klišé. Jakou máš ráda muziku? A co tě baví?.. To snad ne! Opravdu už jsme se dostali k zlomovýmu bodu konverzace?

Jako na povel sypu z rukávu jména oblíbených kapel a s potěšením pozoruju, jak se tetelí blahem. Najednou jako mávnutím kouzelného proutku přestávám přemítat nad klišécitou tématu, když začne vyprávět story o tom, jak se po koncertě svý oblíbený kapely (Yellowcard) octl s jejími členy v hospodě nad půllitrem piva.

"Ty seš neskutečnej!" vyhrknu a div mi nepadá čelist.
"Já nejsem neskutečný. Jen nepravděpodobný."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 livehouse livehouse | Web | 2. října 2013 v 12:04 | Reagovat

Ale běž. To je dooost dobrý!!! Super, super.

2 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 3. října 2013 v 17:55 | Reagovat

jsem ráda, že se líbí =)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama