Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Chapter 3/1

15. srpna 2013 v 22:49 | beautiful sick mind |  Nepravděpodobný

Přijíždim před školu a jako vždy přemejšlim nad tim, kde se asi stala chyba, když i blbej ústav umění a designu má krásnou novou budovu s kampusem a my máme zasmraděn jedno patro v budově bývalý základky, o kterou se dělíme ještě s hudební školou pro mladistvé. A o vymoženostech jako je hifi, si můžeme nechat jenom zdát.

Když se konečně vyškrábu do posledního patra, musim chvilku počkat, než mě doběhnou plíce. Měla bych se sebou možná něco dělat, nebo přestat fajčit jednu vodnici za druhou a navštěvovat pochybný podniky.

Sotva dorazim do třídy, už se na mě vrhá třídní šprtka. Nic proti ní, je to celkem milá holka, jen trochu nezdravě neurotická svým přístupem "já nic neumim" před každym zápočtem, nebo nedej bože zkouškou vytáčí celou třídu.

"Umíš to?"
"Co myslíš, Míšo?" odpovídám otázkou se značným sarkasmem v hlase.
"Já totálně nestíhám, těch zápočtů je hrozně moc. Nic neumim." A jééé už je to tady.
"To víš, že jo."
Vážně bych na ní chtěla bejt milejší, ale copak to jde?
"Hele můžu mít na tebe takovej dotaz?"
"No můžeš to zkusit, ale silně pochybuju, že ti to k něčemu bude."
"Nevíš náhodou, v jakym tejdnu se dělá ta kordocentéza?"
"V osmnáctym." Vypálim ze sebe bez přemejšlení a není mi úplně jasný, kde se ta informace v mojí dutý hlavince vzala.
"A odběr choriových klků?"
"Desátej až třináctej." Cože?
Začínám přemýšlet nad tim, jestli náhodou Ondra neproved nějaký učící woodoo. Ale třeba je to jenom náhoda.
"Hele nezlob se, ale musim si odskočit." Ukončuju její salvu otázek, na kterou stejně zná odpověď.

Když se vrátim do třídy, všechny místa už jsou obsazený. Klasika. Další z mnoha důkazů toho, že ve vedení naší fakulty je buď fakt žalostnej nedostatek financí, anebo velká chyba ve vedení. Sedám si na powerball a místo stolu vemu za vděk parapetem.

Třída připomíná velkej, štěbetající kurník čítající šestadvacet slepic. Kvok, kvok, kvok. Můj nedostatek spánku, pohodlí a skutečnost, že moje tři oblíbené slípky jsou na druhém konci třídy, jenom podtrhuje mojí nevrlost. Pane bože, proč musí kvokat tak nahlas? Vzdávám pokus otevřít sešit a zběžně si projet poznámky, jako devadesát procent zbylých slepiček a radši se zavírám do bubliny s The Caesars.

Shut up
Hush your mouth
Can't you hear you talk too loud?
No can't hear nothin' 'cause I got my head up in the clouds

Ten text je v tuhle chvíli víc než výstižnej. Miluju to, jak na každou příležitost můžu najít tu správnou písničku, která dokonale vystihne moje myšlenky.

Moje bublina s třasknutím praská s dvacetiminutovým zpožděním teplýho doktora. Nikdy bych si nedovolila dělat si srandu s gayů, ale tohle je prvotřídní materiál. Slovák, horkej jako kamna a specializuje se na kulturisty. Navíc má dojem, že je snad středobod vesmíru, takže není divu, že je dost často tématem číslo jedna.

"Dneska písemku nestíháme, musíme dohnat resty. Někdo ve vedení má snad dojem, že stíháme probrat za jeden semester, to co na medicíně za jeden rok."
Úplně cejtim, jak do mě ze všech stran naráží vlna úlevy následovaná tlumenými výprsky smíchu nad jeho lamentováním v lámaný češtině.

Zbytek hodiny si na tajňáka nahrávám na mobil, protože mám moc práce s tím, abych udržela otevřený oči, natož udržet v ruce propisku. Na jakýkoli jiný přednášce bych to bezostyšně zařízla, ale tenhle člověk přede mnou už zavařil nejedný chudince přede mnou a navíc se s ním, když dá bůh uvidim u státnic. Nerada bych před něj předstupovala s nálepkou na čele "Ta, co mi chrápala v hodině"

Krátim si dlouhou chvíli pozorovánim šprtky Míši. Hltá každý slovo, který doktor rádoby kulturista vypustí z pusy. Úplně ho svlíká očima. Je to docela podívaná. Pokaždý když se k ní otočí zády, zírá mu na zadek. Ten má mimochodem prvotřídní. Kdyby nebyl gay a ona taková poctivka, vsadim se, že by s nim na to hupla.

Konečně je konec. Na schodech konečně chytám Janču, Klárku a Báru. Jediný tváře, který jsem dneska schopná snýst.

"Jakej byl koncert?" vyzvídá Klárka.
"Skvělej. Vážně dlouho jsem se tak nepobavila. A co vy? Dlouhá noc s porodkem?" ptám se jízlivě a neudržím smích.
"Haha, děsně vtipný." Protestuje Janča.
"Já to říkám pořád, že ty máš víc štěstí jak rozumu." Přidává se k ní Bára a já vim, že má pravdu.
"Já vám říkala, že máte jít se mnou."
"No tak snad příště." Uzavírá téma Klárka, když uvidí přijíždět tramvaj.
"Stihnem to?" mrknu na ně a všechny souhlasně kejvnou.

Toho sem se bála. Nejsem si úplně jistá, jestli jsem takovejch sportovních výkonů ještě schopná. Každopádně mi na přemešlení nezbývá čas, jelikož se ty dvě už sebevražedně vrhaj do silnice, odhodlaný tu tramvaj doběhnout. Kupodivu dorážim v celku k tramvaji a beru za vděk prvnímu volnýmu místu, na který se zřítim, jako hromada rosolu. Holky řeší školu. Tohle téma je teď pro mě evidentně moc složitý a tak zbytek cesty mlčim a čumim z okna. To je na mě dost nezvyklej úkaz. Většinou mi dělá problém zavřít pusu i na pět minut. Po tom, co vystupí holky, si nedobrovolně stoupám ke dveřím, protože mám strach, abych to nezalomila a nedojela až na konečnou. Ve stoje snad neunu.

Cesta na kolej se zdá nekonečná. Už se vidim v posteli, ale je mi jasný, že ještě před tim budu muset projít křížovym výslechem.
Uuuuf, dokázala jsem to. Imaginárně se poplácávám po rameni a vrážim do dvěří.


"Tak co?" vybafne na mě Katka, ještě než si stačim zout boty.

"Dobrý.." vyloudim ze sebe neurčitě a cejtim, jak se mi na tváři rozlejvá ten připitomělej úsměv.

"Ááááá. Já sem to věděla!" směje se Katka s neskrývaným nadšením.

"No, ale to je pěkně v prdeli, víš to?" prohlásim rezignovaně.

"Jakto?" ptá se překvapená Katka.

"Kamil." Jednoslovná odpověď v tomhle případě úplně stačí.

"Co s tim?"

"Co by? Nic se nestalo."

"Jo, ale neměla bych z něj bejt tak hotová."

"Kašli na to. Užívej si to."

"No a co ten tvůj basák?" snažim se od sebe odpoutat pozornost.

"Miloš? Ten je táááák krásnej." Rozplývá se a já pozoruju ten stejnej dementní úsměv, jako u sebe před dvouma minutama.

"No, tak koho sis to sem teda dotáhla?"

"To je jenom kamarád. Známe se dlouho." Směje se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama