Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Chapter 3/2

15. srpna 2013 v 22:49 | beautiful sick mind |  Nepravděpodobný

Jedna z Katčiných nejhezčích vlastností je ta, že si vůbec neuvědomuje, jak působí na kluky. Klidně se před nima producíruje v krajkovejch kalhotkách, jako dneska ráno a ani jí nenapadne, že se pod peřinou snaží zakrejt ranní erekci. Proto má tolik kamarádů. Ale jen málokterej si jí nikdy nepředstavoval nahou. Otázkou zůstává, jestli je, co závidět.

"A proč si nepřesvědčila Miloše, aby k nám šel spát taky? Mohli jsme tu mít skoro kompletní kapelu." Nad tou představou se pousměju.
"Musel jet domů. Ale napsal mi včera smsku na dobrou noc!" směje se a už jí hledá v mobilu, aby se mohla pochlubit.

Ještě tak hodinu klevetíme a opět se začne hlásit únava.

"Promiň, ale začínám odpadávat. Šli jsme spát v šest ráno." Vysvětluju.
"Děláš si prdel?"
"Kéž by. Jsem "mrkev", jestli to do deseti minut nezalomim, stane se ze mě zombie."
"Tak fajn, zhasínám. Dobrou noc."
"Dobrou." Odpovídám a otevírám oťas, abych našla nějakou vhodnou kulisu pro usínání.

Neubránim se nutkání, podívat se alespoň na momentík na facebook. Co kdyby byl náhodou online? Mohla bych mu alespoň popřát dobrou noc.
Halelujah! Je tam!

Z původního záměru, poděkovat za kulturní zážitek, popřát dobrou noc a jít spát se vyklube hodinová konverzace.

"Bylo mi s tebou krásně." Kouká na mě tahle věta z obrazovky a já mám najednou motýlky v břiše.
"Tohle se vůbec nemá dít, víš to?=("
"Jsi zadaná dívka. Tohle je špatně. Ty máš být nezadaná a zamilovaná do mě!"

Cejtim, jak tuhnu. Opravdu tohle napsal? Co mu na to mám jako říct?

"Svět není růžovej."
"Díky bohu, spoustě kluků by se růžovej svět tolik nelíbil."
"Krom toho, ani kdybych byla volná a zamilovaná by to dost dobře nešlo,vztahů na dálku už jsem si užila dost, takže je vlastně dobře, že jsem zadaná a naprosto citově vyprahlá"
"Nejsi naprosto citově vyprahlá, hezky ses na mě usmála, to se počítá.=)"
"Kdypak jsem se na tebe hezky usmála, prosím tě? Já se směju zásadně nehezky.."
"Večer před spaním"
"Myslíš ráno před spaním?"
"Ano.=)"
"Slíbíš mi něco? Že kdyby se náhodou stalo, že ze zadané dívky se transformuješ do nezadané, tak mi dáš alespoň šanci tě přesvědčit, že nejsem tak daleko? Prosím? Ať by toto přišlo kdykoliv!"

Sakra, ten to ale bere hopem! Horší je to, že mám strašnou chuť mu to hned teď slíbit, ale mám pocit, že bych neměla. Kamil si tohle nezaslouží. Je to ten nejhodnější a nejpozornější kluk, se kterym jsem kdy byla a miluje mě.

"Ale tady nejde ani tolik o vzdálenost."
"Tak já to nechápu.=("
"Ty seš takovej úžasnej mimozenšťan!=)"
"Ale stejně to nechápu a nejsem zelenej.=("
"Nemusíš bejt zelenej na to, abys byl jak z jiný planety. Chápej, já jsem nikdy nepotkala nikoho tobě ani trochu podobnýho a hrozně si užívám tvojí přízně, je mi s tebou neskutečně, ale nerada bych ti dávala nějaký planý naděje.
"To jako vážně?=D"
"Co je na tom tak vtipnýho?"
"To je hrozně hezký, ale taky hloupý;)"
"Proč si to myslíš?"
"Pokud se budem bavit z hlediska profitu mojí osoby, tak mi buďto můžeš nabídnout něco hrozně skvělýho a nebo nenabídnout! Pokud bys učinila nabídku, může to vyjít, anebo nemusí, výsledek bude tedy pozitivní či negativní, ale pokud nabídku vůbec neučiníš, výsledek bude vždy negativní;)"

A je to. Jsem v koncích. Začínám zjišťovat, že s jeho argumenty se těžko bojuje. A pokud mu nechci bezostyšně lhát a říct mu, že mám naprosto fungující šťastnej vztah a jeho ve svým životě nechci, budu to muset asi nějak akceptovat. Alespoň do doby, než si urovnám v hlavě pár zásadních faktů

"Proč já?" je jediná otázka, která se mi teď motá v hlavě. Jsem malá, navíc trochu při těle, neumim zpívat ani na nic hrát, nejsem ani extra chytrá. Tak proč? Bože můj!
"Nu víš, mám strašnou úchylku na holky, co jsou roztomilý ve spánku=)"
"Já jsem roztomilá ve spánku?"
"Jo=) Hejbeš očima jako bys koukala na film, usmíváš se a tulíš se k polštáři a k ramenu=)"
"Já to stejně nechápu. Jsem moc obyčejná, hrozně malá a ne moc hezká a ty bys mohl mít jakoukoli holku a plácáš si svoje kouzlo osobnosti na mě?"
"Moc obyčejná, ty jsi hlavně blázen! Když pominu to, že se mi strašně líbí, že seš menší než já, fakt, že seš nádherná a máš úsměv hodný bitvy armád, to že máš hudební vkus století a dneska jsi mi dala přednost před učením na zápočet a nechám tohle všechno stranou, tak stejně musim říct: Ty to vůbec nechápeš, co?"
"Asi ne." ne rozhodně to nechápu, ale prosím, pokračuj..
"Je mi s tebou tak jak s nikym. Bavim se, usmívam se a je mi krásně! Nikomu a ničemu se to nedaří, ale tobě prostě nějak jde udělat, že sem rád, že existuju."

Tak a je to. Mám pocit, že jestli tomu hned neučinim přítrž, stane se něco, čeho budu litovat. Nebo možná ne. Každopádně jsem asi moc velkej srab, abych to zjišťovala.

"Je hrozně pozdě, měla bych jít spát."
"Tak tedy dobrou drahá."
"Co jsem ti o tom řekla?!"
"Fajn, od teď nejsi drahá a zavádím nové pojmenování adekvátní tvé výšce a míře roztomilosti, hezky se vyspi, šmudlo."
"Dobrou noc."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 31. srpna 2013 v 20:28 | Reagovat

No kdo by nechtěl tohle zažít? ;)

2 beautiful-sick-mind beautiful-sick-mind | Web | 1. září 2013 v 16:33 | Reagovat

Toť otázka;) jen si počkej na to, jak to dopadne..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama