Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Chapter 4/2

15. srpna 2013 v 22:56 | beautiful sick mind |  Nepravděpodobný

"Jdu pro ty lístky." Oznamuju Katce, ale ta je stejně zabraná do sledování Big bang theory.

Vykrádám se z koleje a míjim posedávající skupinku na lavičce před kolejí. Tohle je úžasnej přírodní úkaz. Jakmile se venku oteplí, celá kolej jakoby ožila a všichni vylejzaj ven a začínaj se vzájemně družit. To není vůbec na škodu, ale zrovna teď mám myšlenky úplně někde jinde.

Zacházim za roh a vcházim do našeho chatrnýho studenstkýho baru trefně pojmenovanýho - Bastila. Trochu to tam připomíná středověk, ale není nad pomyšlení, člověk dvě patra pod jeho pokojem točí orosenou dvanáctku.

"Dobrej. Dva lístky na Majáles prosím." Kuňknu na barmana tak potichu, až se divim, že mě vůbec slyšel.
"Tady to máte slečno. Šest set čtyřicet korun."

No potěš panbůh. Teď budu tejden žrát kořínky.

Vracim se zpátky na kolej a dávám si zaslouženou sprchu. Je mi jasný, že bych se měla učit. Ještě mi zbejvaj poslední dva zápočty. Nesmim to za žádnou cenu podělat a už vůbec nesmim podlehnout lákavý představě dalšího nekonečnýho chatu s Ondrou.

Zalejzám se sešitem do postele a mám ze sebe vážně dobrej pocit. Dneska to půjde, cejtim to v kostech. Dneska se naučim minimálně půlku. Ani ne o dvacet minut později už si tím nejsem tak jistá. Po půl hodině mě přemáhá prokrastinace a opět probouzím ze spánku svýho stařičkýho přítele. Ihned po přihlášení zakazuju viditelnost pro Kamila. Rozhodně teď nemám náladu na to, mu vysvětlovat, proč se neučim a čumim na dementní meme komiksy.

K mýmu zklamání Ondra není online. Překonávám se, odkládám notebook stranou a beru si k ruce sešit z primární a prenatální péče, ale zůstávám přihlášená. Co kdyby náhodou.

Chvilku tupě zírám do sešitu a pomalu se mi začínaj klížit očka. Takhle by to nešlo. Energeťáky jsou v tomhle období nedostatkový zboží a kafe ke svý smůle nepiju, takže se rozhoduju pro hodně silnej černej čaj. Ten mě snad chvilku udrží vzhůru.

Po návratu do pokoje mě čeká příjemný překvápko. Červeně zářící zpráva, volající o přečtění. Od něj! Jenom chviličku. Slibuju sama sobě, když rozklinkávám vzkaz.

"Dobrý večír slečno =)"
"Dobrý, mladý pane."

Katka si mezi tim přelejzá do postele, přeje mi dobrou noc a do deseti minut je tuhá. Spolubydlící vedle se zřejmě podařilo vyhodit spolunocležnici, jelikož započal dost slyšitelnej sex maraton. Po druhym kole už se cejtim mírně nesvá, protože zmíněná slečna s každym kolem přidává na decibelech.

Během několika vteřin se ona záležitost stává celkem vtipným tématem k hovoru a mě je jasný, že tohle jen tak neskončí.

"Já nechápu, jakto že to tu Kačenu nevzbudí =D"
"Mě se líbí, že když někdo souloží na koleji, tak minimálně tři pokoje kolem dokola si dávají do statusu výroky typu: ,,vedle je brutální dupačka" xD
"Tak s takovym statusem jsem ještě neměla tu čest, ale stížnosti slýchám docela často."
"Já se s tím setkávám celkem často. Zřejmě se pohybuju ve špatných kruzích xD"
"A nebo naopak v těch dobrých, to záleží na úhlu pohledu."
"Nejlepší je vždycky o dvacet minut později komentář ,,druhé kolo!" nebo ,,ta vejská" xD"
"Ach jo, doufám, že ten její nemá moc velkou výdrž. I když jí bych samozřejmě přála ten nejlepší intimní prožitek, mohla by si ho dopřávat, až tady nebudu. Navíc si úplně živě vybavuju, co by na tohle řekl náš profesor na porodnictví."
"Co?"
"Ženský orgasmus není nikterak důležitý, šikovná spermie dokáže oplodnit vajíčko i z prostěradla a ty vaše vokální projevy jsou důležitý ještě míň."
"Tím se asi snaží zakrejt vlastní neschopnost ne?"
"Gay."
"Aha xD"

Pouštím si do sluchátek Foo fighters a posílám mu odkaz na youtube.

"Ty posloucháš Foo Fighters?!"
"No občas jo."
"Ty seš prostě úžasná."
"Beru to jako kompliment."
"Já zásadně neskládám komplimenty, pokud to vyznívá účelově. Nebo spíše neskládám komplimenty, netvrdím, že to někomu sluší, pokud nesluší, jsem raději zticha. Takže pokud někomu kompliment složím, myslím ho zcela vážně a už to něco znamená. Ale ve světě bohapustých lží je tohle chování dost nekonkurence schopné. Například teď bych rád podotknul, že se s tebou naprosto skvěle bavím, ačkoliv jsme v prostředí sociální sítě. A fakt mě dostáváš, a věř mi, že věta ,,Ondra se mohl z mých hlášek potrhat smíchy" je hodna vytesání na náhrobek."

Já nemám slov! Zatímco se snažim dostat z transu, zběžně kouknu na hodiny a pokoušej se o mě mrákoty. Půl třetí!? To jsem zvědavá, jak zejtra vstanu.

"Moc se omlouvám, ale musim jít spát, zejtra vstávám a krom toho jsem zas zabila další večer vyhrazenej na učení chatováním s tebou."
"Chápu. Nerad bych byl důvodem tvého neúspěchu."
"Mimochodem, nechystáš se na Majáles?"
"Asi ne, drahej lístek a skoro všechny kapely, co tam budou, jsem na živo už viděl."
"To je škoda." I když je to možná dobře. Nedokážu si představit rozměr trapnosti, kdybych je měla s Kamilem představovat.
"Ale v pátek bych se možná přijel mrknout."
"To by bylo super!"
"Již teď se opájím tou představou! Dobrou noc."
"Dobrou."

Spokojeně zaklapávám notebook a zachumlávám se do peřin. Nedaří se mi usnout. Hlavou mi víří milion otázek, na který neznám odpověď.

Něco uvnitř mi říká, že bych se měla cejtit provinile. Ale necejtim. Je mi jasný, že kdyby se o tom dozvěděl Kamil, kopl by mě do prdele. Překvapuje mě zjištění, že mě ta představa ani trochu neděsí.

Je tohle konec? Pošlu svůj nejdelší vztah trvající krásnej rok a půl do hajzlu? Už nějakou dobu je mi jasný, že to moc nefunguje, ale pořád jsem tak nějak měla pocit, že se to ještě dá zachránit, že bych to měla zachránit. Najednou se mi ty trosky zachraňovat nechce. Může za to on? Pan nepravděpodobný?

Nechávám myšlenky plout a pomalu mě přepadává spánek. Konečně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama