Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Chapter 5/1

15. srpna 2013 v 23:05 | beautiful sick mind |  Nepravděpodobný

Ááááh nesnášim vstávání. A to mi tolik lidí říkalo, jak na vejšce nebudumuset vstávat, chodit na přednášky a spoustu dalších blbostí, který se nikdy nepotvrdily. Možná na nějaký fildě by se o tom dalo uvažovat, to je fakt, ale na zdrávce je to jen bída a bič.

Dneska bych ze sebe pro změnu mohla udělat člověka. Statečně se stavím před zrcadlo s úmyslem namalovat si obličej na ten můj ranní ksicht. Kupodivu se mi to podařilo a v rekordním čase, takže do sebe stíhám ještě nafutrovat jogurt a zkouknout novinky na zdi. I když mám podle mnoha lidí "hubu z azbestu" je na mě čaj přece jen ještě moc vařící, to ale vyřešim přelitím do termohrnku a vydávám se na další nekonečnou cestu do školy. Už mi ty dva přestupy ani nepřijdou tak namáhavý. Zřejmě propracovala do fáze smíření.

Dneska jsem nějak překvapivě svěží a to se většinou probírám o dvě hodiny později, než fyzicky skutečně vstávám. Dvě zastávky před výstupem mi v kapse "hvízdne" smska. Nadšeně ho vytahuju aniž bych si uvědomila, že on to stejně být nemůže, jelikož nemá moje číslo. Čeká mě obrovské zklamání vystřídané hanbou a vztekem. Píše mi Kamil.

"Že ses včera ozvala co? Hlavně, žes to slibovala. Užij si den."

Je mi víc než jasný, že je nasupěnej a právem. Jenže já v sobě nijak nemůžu najít sebemenší chuť mu psát, jakej jsem měla den a podobný plky. Je to pořád to samý dokola. Nuda. Nesnášim nudu. To jsem na něm milovala hned od začátku, nikdy s ním nebyla nuda. Smála jsem se s ním, i když jsem opustila přítele, protože mě podvedl s mojí největší sokyní. Smála jsem se v době, kdy bych si normálně vyplakávala oči v tmavym koutě. Ale teď? Vím, že za to nemůže. Společných zájmů i přátel ubývá a všech těch změn je najednou moc. On se zasekl na střední a já šla dál. Je mi trapně, když to musím někomu přiznat. A ještě trapněji, když si uvědomim, že se stydim přiznat pravdu, že můj o rok starší přítel je na ušáku, protože neudělal maturitu. Mám chuť sama sobě nafackovat.

Naštěstí mě z úvah vytrhává výstupní stanice. Mám to jen tak tak. Než se vyplazim do třetího patra, mám jazyk až na vestě a jediná moje starost je, aby mě dohnaly plíce. Na tohle si snad nikdy nezvyknu.

Ve třídě mě přivítá kyselej ksicht mojí snad nejneoblíbenější učitelky na fakultě. Začala o pět minut dřív a teď se na mě kouká, jako bych byla vetřelec a narušitel hodiny. V hlavě se mi mele myšlenka na to, že bych se s ní hádala, že jdu na čas, ale místo toho radši sklopim uši a omluvim se za vyrušení. Taková potupa. Kdybych nevěděla, jaký se o ní nesou zvěsti a o její tendenci potápět lidi, co se jí znelíbí, to by byla jiná! Navíc zítra s ní píšu zápočťák, tak by měla čerstvý dojmy. Nevím proč, ale moje jméno si skoro všichni pamatujou.

Dřív jsem to brala jako výhodu, tady ani moc ne. Když si ho pamatujou v dobrym světle, maj pak přehnaný očekávání a když ve špatnym.. no tomu se asi ani nemusim vyjadřovat.
Další hodina je příjemnější. Komunikace, jó to je moje parketa. Huba mi mele skoro pořád. Dokonce, i když spim., což je občas nevítaný jev, zvlášť teď, když se některý věci snažim uchovat v tajnosti. Opravdu si nedokážu představit, jak bych svoje noční fantazie a výlevy vysvětlovala Kamilovi poklidně spícímu vedle mě.

Dneska se po nás žádá trocha dramatického ducha. Konečně něco, kde se můžu realizovat. Ne nadarmo mi mamina pořád říkala, že jsem hérečka už od mala.

Mám předvádět narcistního pacienta. Při mojí nejoblíbenější replice "Víte vy, kdo já jsem?" se už neudržím a vybuchnu smíchy. No co, to se stává i velkým hercům. A přesně proto mám tenhle předmět ráda. Jako bych na malou chvíli skoro zapomněla, že jsem ve škole. Musí bejt úžasný studovat to jako hlavní obor.

Bohužel hodina končí a výchova ke zdraví je všechno možný, jen ne zábavná. Paní magistry je mi skoro až líto, minulý semestr jsme jí měly na etiku. Je hrozně hodná, kredity nám dává v podstatě zadarmo a zřejmě bojuje s nedostatkem sebedůvěry a bohužel i decibelů v hlase, takže mě její projev vždycky dokonale uspí.

http://us.123rf.com/400wm/400/400/wavebreakmediamicro/wavebreakmediamicro1111/wavebreakmediamicro111108916/11184198-student-spa-na-stole-v-ua-ebna.jpg
Dneska se moudře rozhodla pro film. Myslím, že bych nic jinýho stejně nezvládla vnímat. Je to dokument o přežírání ve fast foodech, konkrétně v Mc Donnaldu. Jmenuje se to "Supersize me!" Většina třídy se tváří znechuceně a já se bojím přiznat, že jsem z toho dostala chuť na Mc Flurry s lentilkama. No jo, modelka ze mě zřejmě nikdy nebude.

Konečně je konec. Poslední dva dny a budu mít konečně na pár dní pokoj. Vlastně ani nevim, z čeho se raduju, stejně pojedu na kolej a budu se učit, až zčernám, abych dohnala všechny ty resty. Dneska rozhodně žádnej facebook.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama