Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Chapter 5/2

16. srpna 2013 v 1:12 | beautiful sick mind |  Nepravděpodobný

Cestou na kolej se stavuju pro dopping u vietnamců. Bůh jim žehnej, ve zkouškovym maj litrový energťáky za šestnáct korun. Kde se na to hrabou slevy v Tescu. Beru rovnou dva. To se nikdy neztratí. Pohrávám si s myšlenkou, že zavolám Kamilovi, abych si to odbyla, než dorazim, jelikož se tomu stejně nemám šanci vyhnout. Nedobrovolně vytáčim jeho číslo a čekám.

"Ahoj zlato!"
"Ahoj."
"Tak už jsi ve škole skončila?"
"Jojo zrovna se plahočim na kolej, dneska to bude dlouhá noc, včera jsem tomu učení moc nedala, brzo jsem usnula, tak to musim dneska dohnat." Kdy jsem se naučila takhle lhát?
"No tak to hlavně moc nepřeháněj, znáš se."
"No právě, že se znám a ty víš, že si stejně budu dělat, co chci."
"Jo.. to vim." Ach jo, už zase zní zkroušeně. Nechce se mi ho chlácholit.
"No a co jinak? Něco novýho?"
"No vlastně jo. Přemejšlel jsem, že bych přece jenom přijel už v pátek na ten Majáles." Cože?! To né!
"Už v pátek?"
"Jo, proč ne? Koukal jsem se na stránky a nějaký kapely tam hrajou už v ten pátek ne?"
"Jo to jo, ale nejsou tam žádný moc dobrý." SOS!
"To je jedno ne? Tak se tam aspoň můžem jít podávat na ten doprovodnej program, nebo tak něco."
"No tak se pak nějak domluvíme jo? Já mám teď plný ruce nákupu a ještě potřebuju najít JISku v kabelce, abych se dostala nahoru. Tak ti pak kdyžtak napíšu, až si dám pauzu od učení."
"No tak fajn, zatím se měj. Miluju tě."
"Pa."

Do háje, do háje, do háje! Co teď budu dělat?! Mám jenom dvě možnosti, buď se mi nějak podaří přesvědčit Kamila, aby přijel až v sobotu, nebo to budu muset odvolat s Ondrou. Rozhodně nepotřebuju, aby Kamil viděl, jak se na Ondru culim a ještě míň potřebuju, aby se ti dva seznámili.

"Pohotovost!" zahlásim zoufale už ve dveřích a Katka se na mě jenom nechápavě podívá.
"Kamil chce přijet na ten Majáles už v pátek!"
"A co budeš dělat?"
"No to právě předpokládám, že mi poradíš ty!"
"Já? Je to tvůj kluk!" začne se smát a já si uvědomuju, že teď musim vypadat jako ten největší idiot na světě.
"Já vim, ale já ho tady v pátek prostě nechci! Chci tady Ondru. Áááááá!" Propuknu v předstíranej hysterickej pláč míšenej se záchvatem smíchu.
"Poraď mi něco!"
"Já ale nevim, co chceš poradit. Tak mu prostě napiš, že už máš na pátek něco domluvenýho s náma."
"To mu bude jedno, prostě řekne, že se připojí. Na tohle je až moc družnej."
"Hmm, tak to ti asi nic jinýho neporadim."
"Leda, že bych mu řekla, že budem mít dámskou jízdu."
"No vidíš, že si umíš poradit!"
"Ach jo, já jsem děsná co?"
"Ale nejsi."
"Jo jsem, vymejšlim si tady lži, abych přesvědčila svýho přítele, aby zůstal dřepět doma, zatímco já si budu užívat přítomnosti jinýho kluka."
"No když to řekneš takhle.."
"Prosimtě už nic neříkej!" začnu se smát.
"A vůbec, nemám teď čas řešit chlapy, musim se soustředit na studium." Dodávám.
"No jistě." Směje se Katka, která by mimochodem měla dělat to samý.

Dopřávám si rychlou sprchu a zalejzá do postele s lahví energeťáku a štosem papírů. Tohle bude nekonečný, ale musim se hecnout, zejtra mám dva zápočťáky a neučila jsem se pořádně ani na jeden.


"Hele psal mi Dany, že půjde s náma na ten Majál." Oznamuje mi Katka, zatímco se převlíkám do pyžama.
Dany je jeden z mnoha Katčiných kamarádů. Viděli jsme se asi dvakrát nebo třikrát, ale je hrozně fajn a je s ním sranda, takže s tim nemám absolutně žádnej problém.
"Super, čím víc lidí tím líp."
"Jo a ještě přijedou dvě moje kámošky z gymplu. Jsou strašně v pohodě. Určitě si s nima budeš rozumět. A taky Ondra, ale to ti asi nemusim říkat, co?" mrkne na mě a začne se smát.
"Ne to fakt nemusíš." Přidávám se k ní a opájim se představou, že se znova uvidíme už za dva dny.

Konečně se mi podaří přerušit tok myšlenek na něj a začínám se věnovat potřebnějším činnostem. První energeťák padl. Držel se statečně, ale neměl šanci odolat mojí spotřebě kofeinu a taurinu. Načínám druhej a místo očí mám baterky. Katka je už dávno v limbu a já mám před sebou ještě minimálně dvě hodiny intenzivní přípravy. Hodiny ukazují čtvrt na dvě. Začínám mít pocit, že nejspíš pojedu non stop.

Uf jsem na konci. Nemám sice pocit, že bych z toho byla bůhví jak moudrá, ale moje mozkový buňky začínají krapet stávkovat. Nedá mi to a musim se podívat na face. Sice nepředpokládám, že by byl v půl třetí ráno online, ale za zkoušku nic nedám.
Pane bože. On tady vážně je!

"Ahoj pane. Jakto, že ještě nespíš?"
"Mám trochu problém s nespavostí."
"Nerada to přiznávám, ale momentálně jsem za to víc než ráda."
"Jak jde učení?"
"No moc dobře ne. Zrovna jsem skončila a měla bych jít spát, protože existuje dost velká pravděpodobnost, že ten zápočet zaspim."
"Tak co tu děláš?"
"Předávkovala jsem se energeťákama a teď se mi nějak nechce spát..=D"
"xD.. ty seš šmudlík."
Ááááá to je tak sladký, když mi tak říká. Mám pocit, že se každou chvilku rozpustim a způsobim zkrat mého vetchého notebookového přítele.
"No, spíš dement, ale to vyjde skoro nastejno =D potřebovala bych střelit uspávací pistolí."
"Víš na co jsem si teď vzpomněl?
"Sejmu tě uspávací pistolí a udělam ti to, ať ase ti to líbí nebo ne?"
"Jo, přesně na tohle xD"
"Hodláš mě sejmout?"
"Minimálně =)"
"Jak ses nakonec rozhodl? Přijedeš v pátek na Majáles? Káťa říkala, že jo =)"
"Mám to v plánu."
"Bože stůj pří mně! Radši už půjdu spát ;)."
"Dobrá, těším se na pátek drahá, a slibuji, že se pokusím svou úžasnost držet v limitech, abys nebyla úplně na větvi, ale bude to boj..."
"To budeš hodnej xD tak dobrou noc."
"Dobrou noc a hodně štěstí na akademické půdě."
"Děkuji. Drž mi zítra ráno palce."
"Budu =)"
Tak a je to. Těch deset minut chatování s ním naprosto přebilo skoro čtyři hodiny učení a v hlavě mám akorát to, jak přesvědčit Kamila, aby v pátek nejezdil..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama