Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Your day, in great detail

27. srpna 2013 v 1:32 | beautiful sick mind |  30 day challenge
Dneska se mi podaří zabít dvě mouchy jednou ranou, protože dnešní téma týdne se mi naprosto hodí pro popis mého dne. A to proto, že se ze mě bezdomovec (byť na jednu noc) málem stal xD

Probudila jsem se nejspíš ještě s kapkou alkoholu v žíle a vedle mě na zemi spali další tři vykalenci. V dalších dvou pokojích jich bylo dalších dvanáct. Celkem mordor party. Navzdory množství požitého alkoholu mi bylo celkem dobře, tak jsem se vykuklila ze spacáku a vydala se obhlídnout terén. Vzhledem k tomu, že bylo devět ráno, byli skoro všichni dead.
Spolu s jednou další aktivistkou jsem se vypravila do nedalekýho krámku pro snídani, která mi nevídaně bodla. Během další hodiny se začali probouzet z kómatu i ostatní a mě se začal lehce vykalenej stav měnit na parádní kocovinu a na další hodinu jsem odpadla. Když jsem se znova probrala, všichni už byli vzhůru a naše hostitelka vařila obří kotel česnečky. Bůh jí žehnej!
Po obědě jsme se sesumírovali a vydali se za kulturou, tedy na výšlap na Plzeňskou městskou věž. Těch 301 schodů mě málem zabilo, ale byla jsem hrdá, že nejsem mezi "hovnama" co zůstali dole. Měli jsme výbornej výhled na těžkooděnce připravující se na náckovskej průvod. Kulturní program za všechny prachy.
Dalším stanovištěm byl park, kde se silnější povahy (a hlavně žaludky) pustili do druhého kola alkohrátek.
Mě ale čekal trochu jiný program a to cesta do Domažlic za mojí spolubydlící z koleje a zároveň jedné z nejlepších kamarádek. Ten den slavila dvacetiny, takže to bylo jako jít z bláta do louže.
Vlaková výluka mi krapet prodloužila cestu, ale nakonec jsem zdárně dorazila na místo, kde už na mě čekala hostitelka.
Společně jsme dorazili na místo konání (do hospody =D). Pomohla jsem jí připravit občerstvení a pak už se začali valit hosti. Věděla jsem, že je oblíbená, ale 70 hostů jsem vážně nečekala. Těm prozíravějším z Vás nejspíš už došlo, že původní plán byl takový, že po oslavě budeme spát u ní- na vesnici kousek od Domažlic, kam nevedou ani koleje.
Díky milionu hostů jsem ji za celý večer viděla všeho všudy 20 minut. V duchu jsem opět děkovala Bohu za to, že mám tak prožíznutou pusu a celkem rychle jsem si našla skupinku stejně šílených lidí, se kterými jsem zdárně přežila až do ranních hodin.
Něco kolem třetí ráno se připotácela oslavenkyně a vyloudila ze sebe něco, co by se ve volném překladu dalo považovat za: "Mě už se chce spát, pojedem domů." Takhle přišla ještě asi 4x načež se vždycky okamžitě zdekovala a hledat jí, nemělo cenu. Když přišla po páté a po páté jsem se jí snažila vysvětlit, že dokud nezavolá taxíka, nikam nepojedeme, rozhodla jsem se vzít věc do vlastních rukou a číslo na taxi jsem si sehnala sama.
Potom, co jsem zavolala tágo, jsem se vydala hledat zmiňovanou, pod obraz vylitou oslavenkyni. Marná snaha- byla v tahu. Prošla jsem celou hospodu, všetně záchodů a kuchyně. Běhala jsem po náměstí, jestli někde v roku nezvrací, všechno bez úsúěchu. Tak jsem se ptala všech lidí, co jsem potkala, jestli jí někdo neviděl a dozvěděla jsem se, že se prý odebrala domů. Dělá si ze mě prdel??!
Když mi došlo, že mě nechala ve městě, kde nikoho neznám dýl než pár hodin samotnou, nasedla jsem do přivolaného taxíku a nechala se odvézt na nádraží. Měla jsem v plánu dojet zpátky do Plzně a přidat se k té druhé partě vykalenců.
Nedovolala jsem se ani jednomu, takže nikdo neměl páru o tom, že sedim ve vlaku do Plzně, kterej měl za 5 minut odjíždět. Už jsem se smiřovala s tím, že budu ležet někde na lavičce na nádraží, dokud se jeden z nich nevzbudí a nezjistí, že ode mě mají každý minimálně dva zmeškané hovory.
Dvě minuty před odjezdem jsem se rozhodla naposledy zavolat spolubydle. Nakonec to zvedla se slovy:
"No kde seš?!"
"Co já? Kde seš ty?"
"Pořád tady."
"Děláš si prdel?"
"Ne. Kde teda seš?"
"Na nádraží."
"Co děláš do prdele na nádraží?"
"No chtěla jsem jet do Plzně."
"Ty vole zůstaň tam, já jsem za chvilku tam." a položila to.
Asi za deset minut přijela autem!! Nejdřív jsem jí seřvala za to, že řídila takhle nalitá a pak jsem jí přesvědčila k tomu, abychom zavolaly dalšího taxíka a jely k ní domů.
Po příjezdu zapadla do postele a vytuhla. A já spokojeně následovala jejího příkladu.

A tak jsem odvrátila svůj osud bezdomovce xD.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 -MSW- -MSW- | Web | 27. srpna 2013 v 10:31 | Reagovat

celkom dobrý článok :)

2 Cleo Cleo | Web | 27. srpna 2013 v 11:49 | Reagovat

Tak to je... pěkný zážitek :D Bohužel nespřáteluji ani nic takového, spíš chodím na blogy, které mě zaujmou :) A k tobě určitě ještě přídu :)

3 Cleo Cleo | Web | 27. srpna 2013 v 11:51 | Reagovat

[2]: Promiň, špatný login :)

4 beautiful-sick-mind beautiful-sick-mind | Web | 27. srpna 2013 v 12:01 | Reagovat

[1]: Popravdě je to jeden z těch slabších, za což se omlouvám a pokusím se napravit si reputaci v dalších článcích ;)

5 beautiful-sick-mind beautiful-sick-mind | Web | 27. srpna 2013 v 12:02 | Reagovat

[2]: Budu ráda ;)

6 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 28. srpna 2013 v 20:34 | Reagovat

Ach, mladost - radost ;) sranda musí být!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama