Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Nevermore

29. září 2013 v 23:26 | beautiful sick mind |  Real story
Vím, žě mě chce. Jak se na mě dívá. Pamatuju si, jak mě tenhle jeho pohled rozechvíval po celém těle. Jak zbožně jsem ho milovala. Nikdy jsem ani pohledem nezavadila o jiného. Nikdo jiný totiž neexistoval, jen on. Ten, který ukončil mou nevinnost.

Ale dnes je něco jinak. Už netoužím po tom, aby mě balamutil sladkými slovíčky, nechci skončit v jeho posteli jako laciná kořist. Jen další zářez na pažbě. Dnes je den odplaty. Den, kdy mu konečně řeknu ne- tváří v tvář.

Už je to skoro pět let od doby, kdy jsem ho naposledy viděla, když nebudu počítat pár situací, kdy jsme se minuli, jako bychom se snad vůbec neznali, či mírně pokývali hlavou na pozdrav, aby se neřeklo.
Asi nemusím zdůrazňovat, že náš rozchod nebyl zrovna přátelský, když mi po necelém půl roce napsal "nemá to cenu" smsku a ani se neobtěžoval říct mi pravdu o tom, že je v tom jeho ex. Jediné, co mě v té době drželo nad vodou, byla škodolibá radost z toho, že ho dotyčná poslala do háje a on zůstal sám, ponížený stejně jako já.
Jeho období smutku netrvalo zdaleka tak dlouho, jako moje. Soudě podle toho, že mě po čtrnácti dnech od našeho rozchodu požádal o "přátelskou výpomoc". Já, tehdy ještě natolik naivní, abych věřila tomu, že se ke mě vrátí, jsem na jeho nabídku kývla a nechala ze sebe minimálně další měsíc dělat madraci na zavolání. Stydím se za sebe, jen si na to vzpomenu.

A teď tu stojím, za prahem krásného rodinného domu jeho rodičů a není cesty zpátky. Musím uznat, že se opravdu hodně snažil, aby mě sem dostal. Spousta řečí o tom, jak osamněle se cítí a potřebuje mojí přítomnost. Dokonce mi koupil perníkové srdce na pouti.

"A co je na něm napsáno ty Romeo?" zeptala jsem se sarkasticky, jen abych ukojila svoji zvědavost. V tu chvíli jsem ještě netušila, že mě opravdu ukecá.
"Něco, co jsem ti dal, když jsme byli ještě spolu. Byl to můj první dárek pro tebe." Marně se snažím vzpomenout, co že to vlastně bylo. Zvláštní. Přísahala bych, že takovou věc nikdy nezapomenu.

Uběhlo několik minut a já pořád stojím na místě s pohledem upřeným na jeho rozkládací gauč. Voní to tu úplně stejně, jako před lety, nic se nezměnilo.

"Budeš tam jenom tak stát, nebo si lehneš ke mě?" vybízí mě provokativně.
Beze slova si sedám na okraj gauče a usilovně se snažím uvolnit.
"Tady máš to slibovaný srdce." podává mi perník s plachým úsměvem.
"Medvídkovi?" Tak to byl ten první dárek! Plyšový medvěd. Teď už si vzpomínám.
"Jo. Napadlo mě to hned, jak jsem ho tam uviděl."
"Hmm.. děkuju." odpovídám vyhýbavě a házím perníkové srdce do kabelky.
"Pustíme si teda nějakej ten film?" snaží se narušit trapný ticho.
"Jasně, tak něco vyber a já ti to buď schválím, nebo vyberem něco jinýho."

Jeho sbírka filmů je nic moc, plná béčkových akčňáků. Po chvilce se oba shodujeme na Všemocném. Už jsem ho sice viděla, ale tématika neomezené mozkové kapacity mě nepřestává fascinovat.

"Já tu drogu jednou opravdu vysyntetizuju a bude ze mě nejmocnější a nejinteligentnější žena ve vesmíru." nechávám se unést atmosférou filmu.
"Tak to já toho od tebe trochu koupím."
"To by bylo drahý."
"Já mám docela dost našetřeno. Nebo bych ti to splácel."
"Já nemyslela peníze." vylítne ze mě najednou bez váhání.
"Tak co kdybych ti to splácel takhle.." nakloní se ke mě a začíná mě něžně líbat. Už jsem zapomněla jak líbá.
"Nech si to!" odstrčím ho nelítostně a on zůstává nechápavě zírat. Tohle nejspíš nečekal.
"Co se děje? Vždyť o nic nejde." nenechává se odbýt a znovu se snaží prodrat k mým ústům, zatímco mi jednou rukou zajíždí pod tričko.

Vždyť o nic nejde! Takhle věta mi zní v uších jako nekonečná ozvěna. Jeho oblíbená. Přesně tuhle větu použil před naším poprvé, když jsem ho přesvědčovala o tom, že se na to ještě necítím připravená.
"Ale no tak kotě. Vždyť o nic nejde." shodil můj chabý argument ze stolu a vzal si po čem toužil. Při té vzpomínce vidím rudě.

"Co je na mně špatýho?" ptá se tak nevinně, že bych mu skoro věřila, že to vůbec nechápe.
"Nic, jen jsem sama sobě slíbila, že se tohle už nikdy nestane."
"Cože? Proč?"
"Protože si to nezasloužíš."
"A co mám udělat pro to, abych si to zasloužil?"
"To nevím, jestli se to někdy stane, dám ti vědět."
"To nemůžeš myslet vážně! To je jako bys mi koupila dárek k Vánocům v létě a řekla mi, že si ho můžu rozbalit až pod stromečkem!"
"Alespoň se na něj budeš víc těšit." neodpustím si škodolibý úsměv.

Znovu se mi sápe po rtech, jako by předchozí konverzace vůbec neproběhla. Svléká mi tričko a uvolňuje zapínání podprsenky.

"Hou, hou, hou. Něco jsem ti snad řekla!"
"Ale noták. Tys byla vždycky taková krásná holka."
"Krásná možná, ale ne tvoje!" natahuju si tričko, spěšně beru kabelku a v mžiku jsem ve dveřích.
"Ty jdeš pryč? Né, nechoď."
"Musim, nezlob se. Tak se měj."

Jsem na sebe hrdá, dokázala jsem to! Konečně jsem dokázala ukončit jednu z neuzavřených kapitol v mém životě. Teď vím, že už pro mě nic neznamená. Jsem volná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leya Caslin Leya Caslin | E-mail | Web | 29. září 2013 v 23:52 | Reagovat

Ak máš záujem, na mojom blogu prebieha súťaž o najlepší blog. :-))
Prihlášku nájdeš tu:
http://best-story-1d-jb.blog.cz/1309/sutaz-o-najlepsi-blog-prihlaska

2 Hanina Hanina | 30. září 2013 v 14:40 | Reagovat

Jestli je tohle fakt real story, tak jsi dobrá, žes to dokázala! :)

3 Amia Amia | Web | 2. října 2013 v 23:17 | Reagovat

Láska je prostě ošklivá ošklivá ošklivá  :)

4 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 3. října 2013 v 17:47 | Reagovat

Dobře Ty. Když "přece o nic nejde", tak jen do něj.

5 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 3. října 2013 v 17:57 | Reagovat

=D i vy moji zastánci =))
konečně se mi povedlo uzavřít jednu z těch neuzavřených kapitol mého života ;)

6 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 4. října 2013 v 17:25 | Reagovat

Jsem na tebe hrdá. :D Tím svým "vždyť o nic nejde" by mě taky namíchnul.. Každá zkušenost dobrá, ale je fajn, že už je tahle kapitola uzavřená. :)

7 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 5. října 2013 v 6:36 | Reagovat

[6]: To mě hřeje u srdce =D a taky jsem na sebe patřičně hrdá, i když to nebyla po těch letech zdaleka tak těžký, jak jsem si myslela ;) =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama