Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Cekni a zabiju tě!

8. září 2013 v 23:49 | beautiful sick mind |  Fiction
Nesnášim, když na ni křičí. Všechny ty urážky a sprostý nadávky. Může ho stokrát bránit, že už je prostě takovej. Nenapravitelnej cholerik. Ale je to moje máma! Takhle s ní nikdo jednat nebude! Už jsem mlčela dost dlouho.


Nehodlala jsem si hrát na ublíženou a stavět se máme do cesty, když se rozhodla, že opustí tátu. Byla jsem dost stará na to, abych věděla, jaký to je žít ve vztahu bez kapky vášně. Ona tak žila 19 let.

"Mohl by ses laskavě uklidnit?" vyjede ze mě najednou nic a on zůstává stát jak solnej sloup.
"Ty se do toho nepleť."
"To se teda plést budu! Až nebudu doma, tak se tu třeba poserte, ale dokud budu pod touhle střechou, budeš s ní mluvit slušně."

Nevěřícně zírám na jeho prázdnej výraz a ještě pořád nemůžu uvěřit, že jsem to řekla. Stojim před nim s kamennym výrazem ve tváři a sleduju jeho ruku zatínající se v pěst. V duchu si přeju, aby mi jí natáhl. To by totiž byla poslední kapka, potřebná k tomu, aby ho máma konečně vyrazila.

Ona stojí v druhym rohu místnosti a ani nedutá. Dobře ví, že mám pravdu. Jedná s ní jak s kusem hadru, bere ji jako samozřejmost. Jenže nic neřekne. Navzdory všemu, co se v týhle domácnosti děje, ho z nějakýho nepochopitelnýho důvodu miluje.

Atmosféra by se dala krájet a mamka se sbírá a odchází k babičce. On se zavírá v ložnici a hraje ty jeho přiblblý online automaty.

"Musíme si promluvit." pronášim k němu přímo, dokud mám dost odvahy, to udělat.
"O čem?" odsekne stroze.
"O tom, jak se chováš."
"A jak se chovám?"
"Jako idiot. Uvědomuješ si vůbec, jaký máš štěstí, že o tebe ženská, jako je moje máma vůbec zavadila pohledem?"
"Já si to naprosto uvědimuju, ale ty by sis měla uvědomit, kde jsou hranice holčičko!"
"Budu s tebou mluvit, jak uznám za vhodný a nedám si pokoj, dokud tě odtud máma nevyrazí dobrovolně."
"Tak tohle si přehnala!"

Vyskakuje z postele, jako by do něj píchla včela a jedním prudkým pohybem mě přitiskne ke stěně.

"Co mi chceš udělat? Zmlátíš mě?" procedím na něj skrz zuby a mám chuť mu plivnout do tváře.
"Máš štěstí, že máš tak pěknou tvářičku jako tvoje mamka." oddechuje mi ztěžka do ucha.
"Koukej mě pustit!"
"To se ještě uvidí."

Jednou paží mě drží přitisknutou pevně u stěny a druhou si začáná rozepínat kalhoty.

"Nech toho! Seš opilej!"
"Už nikdy mi nebudeš říkat, co mám dělat, ty jedna malá kurvičko!"

Cejtim, jak se mi do očí řinou slzy, nemůžu se ani pohnout. Mlátim kolem sebe rukama, ale marně.
Mami, kde jsi?

Prudkým pohybem mě hází na postel a hbitě mě chytá pod krkem, než se stačim vzpamatovat. Kalhoty mi strhává tak prudce, až vyjeknu bolestí.

"Roztáhni ty nohy!"
"Né, nech mě" Nech mě!"
"Řek´ sem roztáhni ty nohy, ty malá děvko!"
"Prosím ne!"

Silou mi roztahuje nohy a plní mě svým odporým mužstvím. Slzy se mi řinou z očí a já křičím z plných plic.

"Drž hubu!" ječí na mě a ucpává mi pusu jednou z jeho obřích tlap.
Konečně je konec. Ještě pořád mi drží pusu zavřenou, když mi šeptá do ucha: "Zkus o tomhle jenom ceknout a zabiju tě."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sedím v čekárně a tupě zírám před sebe. Mamka mi tiskne ruku a šeptá mi do ucha: "Neboj se broučku, toho kdo ti to udělal už nikdy neuvidíš. To ti slibuju. Já a Vašek se o tebe postaráme.."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 9. září 2013 v 5:06 | Reagovat

No.. pevně doufám, že tohle NENÍ osobní příběh.
Velmi dobře napsané, zhltla jsem to za pět a půl vteřiny, ale ještě deset minut jsem nemohla dejchat. Fujtajbl..
Teď bych se odklonila od "klíčového potratového tématu" - nakolik obhajitelná je vražda?
Hrdince příběhu bych ochotně pomohla ji vykonat. Otec neotec. Možná ze mě mluví až trochu přemíra ženské soudržnosti, ale tohle.. kdybych se dozvěděla, že se něco takového stalo nějaké holce, kterou znám, asi bych vyhrnula rukávy a šla se porvat za ni.

2 Robka Robka | E-mail | Web | 9. září 2013 v 5:37 | Reagovat

Nejhorší na tom příběhu je konec. Holka nic nemůže říct a on, pokud to udělal jednou, udělá to znovu. Je to hnus. Máma by ji měla chránit, jenže jak jsem pochopila, sama by potřebovala někoho, kdo za ni bude agitovat. Já být tou matkou a stát se to mé dceři, tak toho chlapa zabiju!

3 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 9. září 2013 v 6:31 | Reagovat

[2]: Tohle jsem taky nikdy nepochopila, (tedy neznám skutečný případ, jen co tak člověk čte a slyší..), typ ženských, které se nechají mlátit a bůhvíco a donekonečna to omlouvají nebo dávají vinu sobě.. a už vůbec, pokud mají děti. To je snad úplně proti přírodě. Co se děje jí, nad tím je snad schopna zavřít oči, ale vidět utrpení někoho blízkého? Vlastního dítěte?! Nikdy nepochopím, jak taková žena může vidět větší cenu v cizím chlapovi (třebaže partnerovi, ale geneticky je to prostě cizák), než v plodu vlastního těla, polovině sebe samé.. nepochopím. A asi to není strach, co by ji k tomu přehlížení vedlo. Možná naprostý nedostatek vlastní vůle? Nepochopím.. tohle je pro mě natolik nestravitelný, že to budu žvejkat ještě tři dny.

(PS pro Beautiful-sick-mind: to mám oplátkou za tu povídku? Tak tos mě utřela, vyhráváš, odrovnala jsi mě víc.. ;)

4 valin1 valin1 | Web | 9. září 2013 v 7:28 | Reagovat

Napsalas silný příběh a také doufám, že není tvůj... bohužel tohle se ale stává zřejmě dost často...

5 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 9. září 2013 v 7:48 | Reagovat

[4]: Dost často je hnusně příliš. I jednou za milion let je hnusně příliš pro takový hnus, jak je popsán tady..

6 Beáta Beáta | Web | 9. září 2013 v 7:49 | Reagovat

Je to docela dobře napsané, opravdu :). Jen jsem se tu zatím nestihla moc porozhlédnout, tak doufám, že je to opravdu jen fikce ;)...
(Jen by bylo k věci dát si pozor na zájmeno ,,ji", ve většině případů, kde jsi ho použila, se píše krátce. Trošku mi to kazí požítek ze čtení a to je fakt škoda. Mimochodem, nechci být za rýpala, takže doufám, že to vezmeš pouze jako dobrou radu někoho, kdo se rád bude vracet a bude Tě číst :). )

7 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 9. září 2013 v 8:54 | Reagovat

[1]: V sebeobraně bys ho zabít mohla, ale kdybys řekla, že jsi ho chtěla zabít, žes ho zabila úmyslně, tak tě potrestají za vraždu taky. Budou tam polehčující okolnosti, ale potrestají. Musela bys pořád tvrdit, že ses bránila, a neměla v úmyslu připravit o život.

8 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 9. září 2013 v 10:03 | Reagovat

[7]: Tak jasně, že jo, to byla spíš řečnická otázka ;)

Mě akorát vytočila celá popsaná situace.. prostě pro mě je rodina taková trochu posvátná věc, v níž by se něco podobného nemělo nikdy, ani náznakem, dít. Vyrůstala jsem obklopená kamarády a spolužáky, z nichž snad ani jeden nebyl z úplné rodiny. Nikdy ale nebudu s to připustit, že je to normální. A hádky, bití? Znásilnění? V rodině?! Občas mám dojem, že lidstvo by zasloužilo vyhynout.

9 Amia Amia | Web | 9. září 2013 v 22:34 | Reagovat

Ohohohohou. To je super! :D
Jako ten příběh, konec mi vyrazil dech a jak známo, dobrý konec je nejdůležitější :)

10 beautiful-sick-mind beautiful-sick-mind | Web | 10. září 2013 v 21:14 | Reagovat

[1]: Ne tohle je čistá fikce, bohudík =D

[2]: Přesně s tímhle pohledem jsem ten příběh psala, jsem ráda, že to někdo vidí stejně, jako já =))

[4]: Moc děkuji za vyjádření =) a jak jsem už psala výše, není to realita, bohudík jen fikce ;)

[6]: Rozhodně to neberu jako nějakou urážku, naopak jsem ráda! =) děkuju, za upozornění, hned to opravím ;) a budu moc ráda, když sem opět zavítáš a napíšeš mi názor na moje spisovatelské počátky ;)

[3]: No nebyl to záměr, ale aspoň vidíš, jaký to je xD

[9]: Jsem ráda, že se líbil, na ten konec jsem fakt pyšná =D

11 Random visitor Random visitor | 11. září 2013 v 14:45 | Reagovat

Pěkné, máš smysl pro drama :)

12 beautiful-sick-mind beautiful-sick-mind | Web | 11. září 2013 v 17:12 | Reagovat

[11]: Děkuji =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama