Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Vyšší liga- part 1

1. září 2013 v 23:34 | beautiful sick mind |  Real story
Původně se mi nikam nechtělo, ani nevím, proč jsem nakonec šla. Možná proto, že jsem vstávala v půl jedný odpoledne, celej den jsem se jenom válela a vyhecovalo mě svědomí, který mi už asi dvě hodiny hulákalo do ucha: "Vstávej lemro!"

A tak jsem vstala. Oblíkla jsem si staro-novej top, kterej jsem za stopade vyšmelila na votoč-vohoz a vydala se do víru velkoměsta.

Nebyla to žádná velká akce, jen klasická vožíračka na poslední prázdninovej víkend pod krycím názvem "dámská jízda".

Přesně v devět hodin jsem dorazila na místo určení, do novější hospůdky, která se hodně rychle stala jednou z nejoblíbenějších díky samoobslužným pípám u každého z VIP stolů.

Dlouhou dobu to vypadalo na jeden z dalších nudných večerů za zbytečně velký prachy. Dokud jsme nazačaly paňákovat becherovku. Po šestym pánáku v žaludku se mi svět hned zdál o něco veselejší a padlej návrh pokračovat na nedaleký diskotéce vzal hodně rychle za svý.

Asi po dvaceti minutách jsem zaostřila parádního fešáka obklopenýho bandou kamarádů. Hned od začátku mi bylo jasný, že tenhle vymazlenej svalovec je naprosto mimo mojí ligu. Přesto jsem při každý příležitosti potěšila oko pohledem na jeho roztomilej důlek v bradě. Když se naše pohledy střetly, snažila jsem se ze sebe vyloudit ten nejkouzelnější úsměv, kterýho jsem byla ve svym stavu schopná a světe div se! On mi ho pokaždý vrátil. Nejspíš je jenom opilej.. Schazoval mě můj vnitřní hlas.
O dva Hoegaardeny později jsem na svýho objeva skoro zapomněla a jedinou mojí starostí bylo, vybojovat si místo na přelidněnym parketu. Slabší kousky odpadly a zůstala jsem jen já a moje věrná spolutanečnice a jedna z nejlepších kamarádek- Elis.

Bylo ke třetí ráno, když začal odpadat i poslední článek a mě nenapadlo nic jinýho, než ujistit Elišku, že to bude jen minutka a odštrádovala jsem si to za objektem svého zájmu s úmyslem nekompromisně na něj zaútočit.

"Čau, pojď tancovat!" vyprskla jsem na něj, sotva jsem byla ve slyšitelný vzdálenosti.
"Teď ne." zněla jeho strohá odpověď. To se dalo čekat, ale já jsem byla rozhodnutá, že bez tance neodejdu.
"Když já za chvíli odjíždim."
"Proč tak brzo?"
"Čeká na mě kámoška, se kterou jedu tágem, tak nedělej herečku a pojď tancovat, nebo ještě nemáš dostatečnou hladinku?"
"Já jí mám naopak dost velkou, ale teď si dávám pauzu." Odpálkoval mě znova a posadil si mě na klín.

Asi deset vteřin jsem se snažila vzpamatovat z jeho naprosto nečekaný reakce a dostat čelist na správný místo. Kouktem oka jsem zahlídla Elišky zoufalej výraz a rozhodla jsem se jednat. Seskočila jsem z barovky, čapla ho za ruku a nekompromisně ho odtáhla na parket.

Zrovna hráli "Applause" od Lady Gaga. Ne že bych byla zrovna fanoušek popíku, ale v tu chvíli jsem byla vděčná, že to nebylo něco horšího.

Pod vlivem alkoholu ze mě opadly veškerý zábrany a pod jeho zkušeným vedením se nevinnej tanec stal téměř sexuální předehrou. Při odchodu z parketu jsem mu drze s kapsy sebrala mobil a naťukala do něj svoje číslo.
"Tak se zatím měj." vybreptla jsem a pod náporem nabytého sebevědomí jsem ho začala bezostyšně líbat. Pane bože!

Jakmile mi začalo docházet, co se to právě stalo, otočila jsem se na imaginárním podpatku a vzala do zaječích.
Stejně se už neozve. Přišlápl mi sebevědomí můj vnitřní hlas. A já věděla, že má pravdu..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 2. září 2013 v 8:10 | Reagovat

:D :D opět :)
není nad přiopilou drzost. Líná huba - holý neštěstí.

2 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 2. září 2013 v 8:38 | Reagovat

Nevím, kolik alkoholu bych v sobě musela mít, abych se k něčemu takovýmu odhodlala.. :D

3 beautiful-sick-mind beautiful-sick-mind | Web | 2. září 2013 v 9:55 | Reagovat

Mě evidentně stačí dost málo xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama