Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Vyšší liga- part 2

2. září 2013 v 1:05 | beautiful sick mind |  Real story
Hned jak se mi podařilo rozlepit oči jsem se lačně vrhla na mobil, kterej samozřejmě nejevil jakýkoli známky zájmu.
Já to takhle nenechám! Rozhodlo se moje akční já, nespíš ještě pod náporem zbytkovýho alkoholu v krvi a najela jsem na facebookovej profil jedinýho týpka z jeho bandy, jehož identitu jsem dokázala identifikovat s naprostou přesností, jelikož chodil k nám na gympl. Pak už nebylo těžké najít jeho.

"Ahoj, neznáme se náhodou odněkud? =P" Pane bože, to je snad ta nejotřepanější fráze na světě! Sypala jsem si popel na hlavu, okamžitě potom, co jsem zmáčkla tlačítko "odeslat".
"What? I don´t know." ouč.. co když to není on?
"Pardon, možná je to omyl, ale nebyls včera náhodou v pepe?"
"To jsem byl, teďka jsme to rozpustili :D"
"Tak to máte výdrž. Tím pádem soudím, že si na mě nepamatuješ."
"Ja jsem nepochopil tu tvou zprávu jestli se známe, já jsem po tobě něco chtěl?" Co ti mám asi na tohle napsat?!
"Asi ne, ale zkus se podívat do mobilu do kontaktů pod písmeno S."
"Jsem po tobě chtěl telefon? Jsme se tam spolu bavili nějak?"
"No..bavili. Jo bavili jsme se xD a to číslo jsem ti prostě dala" Seš fakt dutej, nebo to jenom děláš, protože si to nechceš pamatovat?!
"Co jsem ti povídal? :DDDD oh tak dekuji :P" no alespoň poděkoval..
"Tahala jsem tě tancovat a tys nechtěl, tak jsem se ptala, jestli je to tim, že ještě nemáš dostatečnou hladinku a tos tvrdil, že jí máš naopak moc velkou, což vysvětluje to dnešní okýnko a potom už jsme moc nemluvili.. ;)" jestli nepochopí tohle, tak už to fakt vzdávám.
"Aha nu to jsem měl asi slabou chvilku, jinak jsem pak tancovoval až do konce a tancovali jsme spolu?"
"Tancovali ;) a tancuješ moc dobře =)"
"Z čeho soudíš ,že tancuji dobře?"
"Z vlastní zkušenosti hádám.. xD" pane bože, to je marný..
"Tak děkuji :)"
"Trochu se mě dotklo, že si mě nepamatuješ.."
"To já ještě nevím úplně jistě, nedíval jsem se ti na fotky."
"To už nevyžehlíš.."
"Já nic nežehlim."
"Tak fajn no..a co vlastně děláš? Pracuješ, studuješ?"
"Dneska jsem poslední den na brigádě a pak frčim na dva měsíce pracovně do Anglie."
"A kde pracuješ?"
"V zahradnictví v Baumarktu."
"Hmm představuju si tě jako jednoho z těch zahradníků z reklamy na mrože xD" Proč jsem mu to do háje napsala?
"To jsou pěkný zahradníci.."
"Myslíš, že bys jim mohl dělat konkurenci?"
"Vypadám na to?"
"No možná jo."
"To ty nemůžeš posoudit, že?"
"No nejspíš ne, ale třeba někdy jindy."
"Myslíš, že se ještě někdy potkáme?"
"To záleží na spoustě věcí. Třeba na tom, jestli budeš chtít.." prosím řekni, že chceš!
"A když budu?" Jupíííí!!
"Vydrž, podívám se do diáře =P" Musím přece hrát trochu nedostupnou.
"Přijeď dneska." Cože?!
"Ty to bereš hopem!"
"Nemám čas, ztrácet čas :D"
"To vidim. Jenže já můžu až po osmý a to už mi pak nic domů nepojede."
"Bydlím sám a jestli se spokojíš s obývákem, kde budeš mít své soukromí tak tam můžeš spát." opět sbírám čelist ze země.
"Ty u sebe necháš spát úplně cizí holku, kterou si ani nepamatuješ?"
"Mám se tě bát?"
"Měl bys."
"Nebojim :) tak jestli chceš, přijeď na Václavskou a já tě tam vyzvednu ;)"
To je prekérka. Když pojedu, budu vypadat jako nějaká lehká děva a když nepojedu, promarnim tuhle jedinečnou šanci strávit noc s mužem mých snů.
"Ok, v devět tam budu." áááááááá!!


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Při výstupu z autobusu jsem měla žaludek až v krku. Co tu proboha dělám?! On byl naštěstí ještě v nedolednu a tak jsem měla trochu času, abych si utřídila myšlenky, který se zase rychle rozutekly, jakmile se vynořil zpoza rohu.

"Ahoj. Už jsem se bála, že mě necháš na zastávce."
"Ahoj, to jdu tak pozdě?" zatvářil se omluvně a lípnul mi pusu na tvář, po který jsem se málem rozpustila blahem.
"Ale to ani ne."
"Ke mě je to tudy."

Čekala jsem něco ve stylu staromládeneckýho doupěte se třema kusy nábytku a pařanským koutkem, ale realita mě víc než jen překvapila. Každej pokoj moderně a vkusně vybavenej, perfektně sladěnej do jedný barvy se spoustou doplňků. Pane bože, on je gey!

"To sis zařizoval sám?"
"Ne, to už tu bylo." začal se smát, jako by mi dokázal číst myšlenky.

"Dáš si čaj, nebo kafe?"
"Čaj, prosím."
"Mám tu jenom zelenej, nebo černej, nevadí?"
"Určitě ne, dám si černej."

V televizi zrovna dávali "Veřejní nepřátelé" s Johnym Deppem. Perfektní kulisa pro lenošení a vzájemný poznávání.

"Je mi docela zima, nevadí, když zavřu okno?"
"Klidně ho zavři, já ti donesu deku."
"To budeš hodnej." on je tak pozornej!

"To mi ani kousek nepůjčíš?" zatvářil se na oko nevrle, po tom, co jsem se celá zabalila do deky dost málý i pro jednu osobu.
"Já se s tebou klidně rozdělím, nevěděla jsem, že ti je taky zima."

Nezbývala jiná možnost, než se přitulit tělo na tělo. Bylo mi tak krásně. Nechtěla jsem to udělat, já to potřebovala udělat. Každá buňka mýho těla volala po jeho polibcích. Byly stejně dokonalý, jako minulej večer. Lačně jsem se sápala pokaždičkym svalu jeho dokonalýho těla. I on si zkušeně razil cestu k zapínání mojí mojí podprsenky, která se už po pár sekundách válela na zemi s mýmy zbylými svršky. Přitiskla jsem se k němu a nechala se laskat, dokud jsem mezi stehny neucítila, jak moc mě chce.

"Musíš si vzít kondom, já neberu prášky." ve skutečnosti je beru, jen jsem tenhle měsíc párkrát pozapomněla..
"Máš nějakej u sebe? Já totiž ne.." Do hajzlu!
"Mmm.. nemám" Přece mi taková maličká věcička nezkazí tuhle dokonalou chvíli!
"A věříš mi?" Vím přesně kam tím míří..
"Jo.." Jasně, že ne!

Hrozně moc jsem chtěla protestovat, ale to už si mě posadil do klína a mě se zmocnila neskutečná vlna vzrušení. Znovu a znovu. Jedním zkušeným pohybem mě přetočil na břicho a já ucítila mokro na zádech.. Stihl to?

Po menší navigaci jsem se dopotácela do koupelny a začala ze sebe smývat poslední známky naší společný intimní chvilky. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že to přece jenom nebylo všechno.. Přesto jsem vylezla ze sprchy a uviděla jeho, konečně na světle v celý svý nahý kráse. Vypadal jako Adonis, vytesanej do mramoru zkušeným římským sochařem. Nečum na něj tak! Rozkazoval mi vnitřní hlas, ale já si prostě nemohla pomoct.

Pomalu jsem se vypařila zpátky do postele a zabalila se do deky splněných snů. Když se znova objevil v obýváku, měl na sobě jenom v miniaturni ručníček, kterej mu sotva zakrejval choulistivý partie. Než jsem stačila zaprotestovat, oblíkl se a lehl si ke mě. Ještě chvilku jsme se koukali na konec veřejných nepřátel a on do pěti minut usnul jako miminko. Jenže miminko nechrápe, jako padesátiletej chlap! Kriste pane! V tomhle se nedá spát! Ale je dobrý vědět, že není naprosto dokonalej..

Potom, co jsem se přetočila na bok, se trochu probral a okamžitě kopíroval můj pohyb. Ovinul si mě tak pevně, jako by mě už nechtěl nikdy pustit a chrápání jako mávnutím kouzelnýho proutku ustalo.

Nejsem já ta nejšťastnější holka pod sluncem? Byla poslední myšlenka, která mi proletěla hlavou a já konečně usnula.










 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 2. září 2013 v 8:16 | Reagovat

Tak to bylo miloučký :)) dík za pěkné čtení po ránu!

2 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 2. září 2013 v 8:36 | Reagovat

Viděla jsem v nadpisu part 2, ale jak jsem začala číst, nemohla jsem se odtrhnout.. :D Zajímavý příběh..

3 beautiful-sick-mind beautiful-sick-mind | Web | 2. září 2013 v 9:55 | Reagovat

Když najedeš do té rubriky je tam part 1, a ještě běhěem dneška přibyde part 3 =P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama