Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Fall in love with poet

27. listopadu 2013 v 0:10 | beautiful sick mind |  Blah, blah
Tenhle víkend byl pro mě vyjímečný. Přesto, že jsem rodičům představovala bezpočet svých "přítelů" tohle bylo jiné. K těm předchozím mě dřív nebo později donutila situace, jelikož jsme spolu neměli kde přebývat a jakožto studenti jsme si nemohli dovolit pokaždé chodit na kafíčka a do kina, muselo se jít k někomu domů, čímž se logicky dostáváme ke střetu s rodiči. Jenže teď? Každý máme svoje hnízdo v Plzni a nebyl žádný důvod k tomu,a by zavítal do mého rodiště. Přesto jsem mu nabídla, jestli by se mnou o víkendu nechtěl jet na koncert mého kamaráda, kterému slibuju už nejmíň dva roky, že si je konečně přijdu poslechnout na živo.
A Tak jsme jeli. Respektive jela jsem jen já. Potřebovala jsem se trochu aklimatizovat a navíc jsem slíbila kamarádce, se kterou se teď vídám jednou za uherský rok, že konečně někam vyrazíme. Původně byla v plánu čajovna. Nakonec se to ale trochu zvrhlo a skončili jsme na místní diskotéce se starými známými, které jsme potkaly v oné čajovně. Výsledek byla naprosto masakrózní opice následovaná ještě masakróznější kocovinou. A jako součást balení obrovská modřina mezi očima, protože jsme v opileckém rauši uspořádali ledovou bitvu a jeden mi vysloužil přezdívku "poslední jednorožec" =DD.
Představa, že v tomhle stavu musím jet za babičkou, tátou a pak ještě vyzvednout milého na nádraží mě málem položila na lopatky =D.
Nakonec jsem to zvládla z grácií a kdybych se sama dobrovolně neprozradla, tak by snad ani nic nepoznal. Až na mojí zjevnou spánkovou deprivaci. Hned jak jsme dojeli k nám domů, mamina z něco nenápadně tahala info alá křížový výslech, ale nezdálo se, že by ho to vyhodilo z kolejí, což jsem oceňovala, jelikož moje máti je něco jako moje ukecanější verze, jestli je to ještě vůbec možné.
Celý den jsme strávili (v mím případě regeneračním) relaxem a večer jsme vyrazili na koncert. Když jsem ho protahovala uličkami mého rodiště řekl něco, co mě přimělo cítit známé motýlky v podbřišku.

"Procházka cizím městem je jako tanec. Jeden musí toho druhého vést."

Když jsem usínala v objetí se svým milovaným básníkem, měla jsem nutkavou potřebu říct mu ta dvě slůvka, ale pak jsem si řekla, že na to je ješta času dost. Mimo to jsem si vnitřně slíbila, že tentokát to neřeknu první a už vůbec ne, pokud si tím nebudu stoprocentně jistá. Z toho už jsem se doufám poučila..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 neverbeanother neverbeanother | E-mail | Web | 27. listopadu 2013 v 7:11 | Reagovat

To tě obdivuju, že jsi to po takové pařbě zvládla, já bych byla nepoužitelná :D a je fajn, že návštěva proběhla v pohodě :) a s tím vyznáním nespěchej, zvlášť když si tím nejsi jistá, děláš dobře :)

2 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 27. listopadu 2013 v 12:45 | Reagovat

Já sama nevim, jak jsem to udělala =D já taky myslím, že s tím není kam spěchat ;)

3 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 27. listopadu 2013 v 21:34 | Reagovat

Není kam spěchat; jen se tak vznášej jako ten motýl, užívej si nektaru a nenech si setřít pel ;)

4 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 27. listopadu 2013 v 21:36 | Reagovat

Není kam spěchat.. jen se tak vznášej jako ten motýl, užívej si nektaru a nenech si setřít pel ;)

5 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 28. listopadu 2013 v 10:49 | Reagovat

[3]: Krásně řečeno =))

6 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 28. listopadu 2013 v 15:14 | Reagovat

To je tak krásný.. :) co k tomu víc dodat.. :D

7 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 30. listopadu 2013 v 17:55 | Reagovat

asi nic =) jsme sladký až mě z toho bolí zuby =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama