Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Leden 2014

Zkouškové pokořeno!

31. ledna 2014 v 18:12 | beautiful sick mind |  Blah, blah
Hurá a třikrát hurá! =))) Myslím, že se po takovém výkonu můžu hrdě poplácat! =D Letos mě čekal neskutečný křest ohněm. A jak náš drahý pan doktor (o kterém již byla řeč v challengovém článku http://beautiful-sick-mind.blog.cz/1401/a-letter-to-someone-anyone) říká, letos nás čekala první opravdová zkouška. Potěšit svým projevem tohohle morouse mě stálo 14 dní nevědomosti o světě, 2 kila nahoře a dlouhotrvající stresovou arytmii. Ale zvládla jsem to a s určitostí můžu říct, že jestli jsem zvládla tohle, zvládnu letos už všechno.

Velký dík patří mému milému za trpělivost, kterou se mnou měl a velkou dávku odvahy vídat mě v zombie módu, který pravidelně provází zkouškové období. Navíc mě opravdu podpořil a svědomitě se učil se mnou od rána do noci (spíš teda od dopoledne do rána) jen s přestávkami na jídlo a jeden povolený film na den.
Nyní mě už čeká jen 10 dní zaslouženého odpočinku a regenerace. Jak jste si již určitě ráčili všimnout, využila jsem volného času a provedla několik změn v designu blogu, tak doufám, že se Vám líbí stejně tak, jako mně =))

Would you rather date someone plain with an amazing personality or someone beautiful with a plain personality

31. ledna 2014 v 17:47 | beautiful sick mind |  30 day challenge
I když sama nejsem žádná miss, mám bohužel dost vysoké nároky na vzhled a popravdě jsem dost povrchní. Neříkám, že se neotočím i za tuctovým klukem, na kterém není nic moc zvláštního, ale musí se mi prostě líbit. Nikdy bych nerandila s někým, kdo mě nepřitahuje, to je holý fakt. A mohl by mít tu nejúžasnější osobnost, která kdy spatřila světlo světa.
Co se týče druhé varianty- božský Adonis s ptačím mozkem. To myslím ani nepotřebuje komentář. Sex ANO, randění NE! Mám svoji hrdost a nehodlám trávit svůj drahocený čas posloucháním plků vypatlaného svalovce. Tím nechci říct, že neexistují i svalovci s mozkem. Zázraky se dějí.
Jen bych chtěla upozornit, že tento článek je psán zcela hypoteticky. Protože momentálně jsem přesvědčená o tom, že už do smrti smrťoucí budu randit jen s jedním konkrétním mladým mužem, který disponuje jak tělesnou krásou tak i tou nejúžasnější osobností.

Seven things that cross your mind a lot

30. ledna 2014 v 1:42 | beautiful sick mind |  30 day challenge
Ach bože. Nejsem si úplně jistá, že do tohohle tématu chci úplně zabředávat, jelikož s největší pravděpodobností opět upadnu do deprese, ale challenge je challenge =D


1. Jsem marnotratná?
Poslední dobou si "dělám radost" nějak podezřele často. Tu jedna návtěva obchoďáku, támhle jeden objednaný hadřík z internetu a penízky se najednou jakoby ztrácí před očima. Vím, že bych se měla krotit, skříň mi puká ve švech a peněz není nikdy nazbyt, ale nějak si prostě nemůžu pomoct! A to nemluvím o zábavě. Prostě ráda občas někam vyrazím. Dobrá večeře, kino, bazén, nějaký ten výlet, sedánek v čajovně, nebo párty s kamarády. Nerada prostě sedím doma na zadku. Ale vezmu-li v úvahu, že bych za rok a půl měla vyžít s pár tisíci na měsíc, z nichž zaplatím nájem, který bude činit minimálně trojnásobek kolejného, budu ráda, když budu mít co do huby, natož, abych si koupila něco na sebe, nebo si někam povyrazila..

2. Málo času
Na všechno. Vyjmenovala bych milion věcí, které bych chtěla udělat, jenže na to prostě není čas! Je tolik knížek, která bych s chtěla přečíst, tolik míst, kam bych se chtěla podívat.. Mám strach, že zestárnu dřív, než začnu doopravdy žít =/

3. Co bude po škole?
Popravdě tohle je věc, která mě straší dnes a denně. Vyhlídky totiž moc dobré nejsou. Minulý měsíc jsem se dozvěděla, že mi zrušili navazující studium, tudíž budu muset už za ROK A PŮL nastoupit do práce!! Ne, že bych nechtěla, jen jsem to nečekala. Počítala jsem s tím, že si udělám ještě magisterský titul a o trošku si prodloužím mládí a vysokoškolský život. Bohužel to vypadá, že plány padají. Navíc to vypadá dost bledě s pracovními nabídkami, takže je sice moc pěkné, že bych za rok a půl ráda nastoupila do zaměstnání, ale jak se zdá, nebudu mít kam =/.

4. Miminko?Asi jsem se úplně zbláznila, ale je pravda, že poslední dobou dost přemýšlím o tom, jaké by to bylo. Už nepropadám histerickým záchvatům, když se mi menstruace o den zpozdí a občas se přistihnu, že bych si přála, aby vůbec nepřišla. Přes to všechno jsem hodně racionálně založený člověk a vím, že by to byla hrozná hloupost, už jen proto, že ani jeden s milovaným nemáme dodělanou školu, nemáme práci ani byt. Navíc pochybuju o tom, že on sní o tom, že by měl ve dvaadvaceti dítě. Takže myslím, že v horizontu minimálně dalších tří let bych měla své bujné představy v zájmu nás obou krotit =D.

5. Dělám toho dost?
Poslední dobou mi přijde, jako bych byla ta nejhorší budoucí zdravotnice ve vesmíru. Všechny moje spolužačky spamují facebookovou zeď všemožnými články o nových metodách vedení porodu, kurzech, léčebných metodách, právních aspektů týkajících se zdravotnictví a já? Nic. Nijak se nepídím, nesleduju zprávy, nevím, kdo je současný ministr zdravotnictví. Připadám si hrozně..

6. Plzeň nebo rodná půda?
Toť otázka! Miluju Plzeň a chtěla bych tu už zůstat napořád, jenže tady bych začinalatak říkajíc s holou prdelí. A co si budem povídat, jsem bez floka a i garzonka tu přijde minimálně na melouna. Kdežto v rodné domovině se cena bytu 3+1 nepřehoupne přes 350 tisíc. Navíc bych se mohla rovnou nastěhovat do našeho starého bytu, kde jsou teď podnájemníci. Ach to je dilema!


7. Cesty
Každý den vídám fotky vrstevníků, co se odhodlali a odjeli někam daleko od týhle zapadlý nicotný zemičky. Francie, Australie, Portugalsko- ať se jedná o Erasmus, nebo pracovní příležitosti. závidím všem, co se odhodlali vyjet za hranice. Jenže co se dá dělat, když nám škola nabídne akorát tak dva měsíce praxe v Německu. Co je mi to platné, když německy neumím kváknout ani slovo a na to, abych se sama sebrala a jela někam na vlastní pěst jsem moc velkej zbabělec. Takže to nakonec vypadá, že skejsnu tady a na nějaký žůžo dbrodrůžo můžu honem zapomenout..
Ááááách jo.. To jsem si zas zkazila náladu. Ale co se dá dělat, už nejsme děti a život není peříčko, ale kurňa těžká koule na noze.

Zima--> pro + proti

29. ledna 2014 v 17:18 | beautiful sick mind |  Témata týdne
Jako naprostej teplomil jsem orientovaná spíš na léto a teplíčko, ale lhala bych, kdybych řekla, že na zimě není ani jedna světlá stránka. Dokonce jsem jich schopná vyjmenovat hned několik.

1. Zimní sporty
Ať už se jedná o lyžování, nebo třeba ježdění na bobech (popřípadě na igelitce) na kopci za barákem =D.

2. Stavění huhuláků
Říkejte mi, že jsem infantilní, ale postavit sněhuláka, když napadne první nálož sněhu je prostě povinnost! Letos jsem ještě nestačila postavit pořádnýho štramáka a měla bych si nejspíš pospíšit, protože to vypadá, že nadílka moc dlouho nevydrží. Zimy už bohužel nejsou to, co bývaly. Tak jsem si uplácala aspoň malýho kámoše za oknem na parapetu.


3. Váleníčko v posteli
Není nad to trávit dny v postýlce s horkým čajem a něčím dobrým na zub, koukat se jak venku sněží a užívat si flákáníčka. Navíc Vám nikdy nikdo neřekne: "Proč nejdeš ven, když je tam tak krásně a hniješ doma?" Takhle prostě každý uzná, že doma v teple je prostě líp než v mínus deseti.

4. Vánoce
Jak už jistě víte, jsem Vánoční nadšenec a ať si je třeba všichni prohlašují komerčním svátkem, já je mám prostě ráda. Netvrdím, aby všichni svorně jeden den v roce předstírali, jak se mají rádi, ale Vánoce bez nšich nejbližších by nebyly svátky. A ta radost v očích pod vánočním stromečkem mi vynahradí všechny ty utracené peníze =).

5. Ohňostroje
Nejsem sice příznivcem oslav začátku nového roku, jelikož zastávám názor, že se změnou jednoho čísla na konci letopočtu žádné další závratné změny nepřijdou. Pokud chce člověk se svým životem začít něco dělat a něco změnit, může to udělat kdykoli a nepotřebuje k tomu nějaká přihlouplá předsevzetí, která stejně 95% lidí do měsíce poruší. Jedno je na tom všem ale krásné a to všudypřítomné ohňostroje. Jsem přesvědčená o tom, že jsem musela být v minulém životě pyrotechnik, protože bych dokázaa fascinovaně vzhlížet na ty barevné zázraky třeba několik hodin a co se týče "smrádečku", tak ten mi v podstatě voní.. =D

A teď se podíváme na protiklady

1. Ledovky
Všichni to známe, jeden den naprší, ale druhý den neuschne, nýbrž zmrzne a pak se jako každé ráno vyřítíte z domu se zpožděním na autobus a než se nadějemte, ležíte na zádech s vyraženým dechem, naraženou kostrčí, nebo nedej bože s nějakou zlomeninou, či výronem. Na ty jsem expert.

2. Čvachtačky
Jeden den nesněží a než se stačíte zaradovat nad tou krásnou scenérií, je z ní mokrá, čvachtavá, na nervy jdoucí břečka.

3. Vánoční kila
Řízečky, bramborový salátek, cukroví, chlebíčky.. hmmmm. Komu by se nesbíhaly sliny. K tomu si připočtěte váleníčko u televize a pohádek a sečteno a podtrženo máte minimálně 3 kila k dobru. Teda alespoň my ženy.. Mě osobně připadá, že poslední dobou tloustnu i z vody..

4. ZIMA!
Divný, ale je to tak V zimě je opravdu zima! A pokud stejně jako já trpíte alergií na zimu (ano, něco takového opravdu existuje!) omezíte pobyt venku na minimum, pokud nechcete příštích několik hodin strávit drbáním naskákané kopřivky.

5. Prázdná peněženka
Související s již zmíněnými svátky a oslavami konce roku.

Tak tedy nevím jak u Vás, ale u mě pořád vede léto. Už aby tu zase bylo =))

Jestli to nebude láska.. ta opravdová

26. ledna 2014 v 18:52 | beautiful sick mind |  Témata týdne
Vím, že jsem v minulém článku slibovala, že se vyhnu romantickým řečičkám o mém milovaném, ale věc se má tak, že jsem našla dva pádné důvody, proč bych přeci jen měla dané slovo porušit.

Tak zaprvé, co bych to byla za milující ženušku, kdybych upřela svému nadpozemsky úžasnému protějšku chvilku slávy na téma týdne, které k tmu přímo vybízí!
A zadruhé včera jsme měli takový ten moment, kdy máte pocit, že jste se znovu zamilovali a nejspíš ještě víc, než předtím. Pro někoho to může být jen bezvýznamné klišé, ale pro mě to znamenalo víc, než bych si kdy byla ochotna připustit.
Po dalším náročném dni stráveného nad učebnicemi a skripty jsme usínali v objetí namáčknutí na jednu stranu postele, přesto, že jsme pro sebe měli celé letiště. Já už skoro spala, ale on nemohl usnout, tak mě něžně hladil po kůži a pak mi zašeptal do ucha "Máš nádherné tělo."
Asi si řeknete, že tohle Vám řekne každej ňouma v aftersex rauši, ale tohle bylo prostě jiné. Obzvlášť když vím, že on není jedním z těch, co si jen tak něco plácá do větru a vše co řekne, myslí naprosto upřímně. (Popravdě je někdy upřímný až moc. =D) A navíc je mu víc než jasné, že se svými tělesnými proporcemi bojuju každým dnem a popravdě řečeno si nejsem vědoma momentu, kdy bych byla se svou postavou spokojená. Už když mi bylo pět, mi teta s radostí připomínala, jak jsem oplácaná a to to v podstatě ani nebyla pravda. Teď když to pravda je, mi všichni tvrdí, jak je to v pohodě a že nejsem tlustá.. jen plnoštíhlá. Na to slovo jsem alergická. To bych snad byla radši, kdyby mi rovnou řekli, že mám prdel jak valach.
Jenže v ten moment jsem si opravdu připadala krásná. Dal mi pocit, že pro něj jsem ta nejkrásnější na světě, i když nedisponuji mírami 90-60-90 (ani jim blízkým).

Asi nemusím zdůrazňovat, že i přesto, že neodpovídá zrovna popisu dokonalého muže z předních stránek časopisů, pro mě je ztělesněním dokonalosti.
Miluju jeho vlasy a i když vím, jak nesnáší, když mu na ně někdo sahá, vždycky mě nechá, abych se mu jimi prohrabovala.
Miluju jeho rty.. plné, teplé, vroucné. Miluju, když mě jimi líbá na šíji.
Miluji jeho tělo, ráda usínám na jeho hladké hrudi, a poslouchám tlukot jeho srdce, i když on ten zvuk nemá rád.
A jeho oči? Tohle je snad největší klišé na světě, ale mohla bych se mu do nich dívat celé hodiny. Přála bych si, aby moje děti jednou měly přesně takové. Modré, hluboké a upřímné.

Tak a teď mi řeknětě jestli tohle není láska, tak co potom je? =))

Miluju a maluju..

25. ledna 2014 v 11:59 | beautiful sick mind |  Témata týdne
Po pečlivém uvážení jsem se rozhodla, že vás ušetřím dalšího přeslazeného článku o mém milovaném a o podrobnostech toho, jak šťastná právě teď jsem a místo toho jsem vsadila na něco poněkud originálnějšího. Při slově láska se mi vybaví nepřeberné množství položek, které upřímně miluji.

Miluji svou práci

Je namáhavá, špatně placená (momentálně v podstatě vůbec), občas fáákt nechutná, ale přesto vím, že je to něco, co budu v budoucnu dělat a ta představa mě vůbec neděsí. Právě naopak.
Miluju studijní život

I když se opravdu nemůžu započítat mezi valnou většinu studenstva, kteří navštěvují školu 2x do týdne a považují to za úspěch. Já musím do školy chodit každý den a s výčtem 14ti předmětů na semestr vězte, že tam opravdu sedím celý den a na pauzy na oběd můžu hodně rychle zapomenout. Přesto jsem šťastná jako blecha, že můžu studovat něco, co mě opravdu baví a nedělám to jen proto, že potřebuju titul z něčeho, co mi v podtstatě k ničemu není.

Miluju Plzeň

Je to úžasné město! Není ani moc velké, ani moc malé, není zbytečně přelidněné a všechno je po ruce. Navíc je to studenstké město, takže každý den skýtá plno možností na nové známosti. Je prostě dokonalá! =))

Miluju hudbu

Nezáleží na žánru (i když jsou takové, které poslouchám o dost míň než ostatní). Jde o to, že hudba je zázrakem lidstva. Jakožto ateistka nevěřím v Boha, věřím v hudbu! Byla tu už od počátku, docela jistě dřív než bible. Od počátku lidstva si budovala své místo a nakonec zaujala neotřesitelnou pozici. Stačí jen si najít tu svou.

Miluju své přátele

Zastávám názor, že přátelé jsou rodina, kterou si člověk vybírá. Netvrdím tu, že nemám ráda svou rodinu. To opravdu mám, ale pokud bych se nad tím opravdu zamyslela, seznam členů mé rodiny, které miluji stejně tak (ne-li víc) jako své kamarády, by byl až tristně krátký.

Miluju léto

Horké sluneční dny, voda a zasloužené volno. Dokonalá kombinace. Navíc léto zahrnuje 14ti denní pobyt v mém druhém domově, na který jsem teď na několik let nedobrovolně zanevřela. Řeč je o letním dětském táboře, kam jsem jezdila každý rok. Jenže po tom, co jsem chtěla jet jako vedoucí, jsem narazila na problém s majitelem a hlavním vedoucím tábora, který mi na mou žádost pro jistotu ani neodpověděl, což mi přijde krajně neslušné. Navzdory tomu to vypadá, že se ta letos možná opět vrátím!
Miluju vzpomínky

Jsem dost sentimentální dušička a když to na mě přijde, ráda se probírám starými fotkami a spoustou krámů, které jsem si během těch dvaceti let, co jsem na světě, nashromáždila. Všechny vstupenky a pamětní mince, kamínky a podobné nesmysle. Všechno to mám v krabici ve skříni a je to něco, co bych nikdy nevyhodila, ačkoli jsem na shromažďování nepotřebných cetek poměrně ras a nesnáším nepořádek.

a nakonec MILUJU svůj blog a všechny věrné blogery, co ho čtou!

Je to místo, kde můžu beztrestně vypustit všechny tíživé myšlenky a najít radu, dokonce oporu v těžkých chvílích. A naopak můžu s někým sdílet ty pěkné. A neskutečně si toho vážím! Děkuji!

A letter to someone. Anyone.

25. ledna 2014 v 11:26 | beautiful sick mind |  30 day challenge
Vážený pane doktore XXX.

Jménem všech vašich studentek (současných, minulých a zřejmě i budoucích) bych Vám chtěla sdělit několik slov.

Nevěřím tomu, že jste takový čů**** za kterého se vydáváte. Chápu, že žít s tolika komplexy musí být opravdu složité. Co si budeme povídat být malý, oplácaný a ještě ke všemu gey je velmi silná kombinace. Jediné, co Vás v téhle situaci drží nad vodou je Vaše postavení, které dáváte všem patřičně najevo. V tom by nebyl až takový problém, kdyby jste se nesnažil za každou cenu udělat z každého, co se ocitne ve Vaší přítomnosti (a většinou zcela nedobrovolně) naprostého kreténa. Včetně Vašich kolegů ve zdravotnickém kolektivu, jak jsem měla šanci si všimnout během praxe. Neunauje Vás to? Není Vám třeba jen občas líto, že si o Vás všichni myslí, že jste egocentrický idiot?
Navzdory tomu bych Vám chtěla smeknout velkou poklonu. Jste opravdu skvělý lékař, který je své práci oddaný a rozumí jí, což se rozhodně nedá říct o každém. A i když bych se Vám z osobních důvodů do rukou nikdy nesvěřila, věřím, že vaše pacientky budou i nadále velmi spokojené.

Přeji příjemný zbytek dne

Beautiful sick mind.


A picture of what you wore today

24. ledna 2014 v 22:59 | beautiful sick mind |  30 day challenge
Pokud jste čekali nejnověší výstřelek módy, asi vás trochu zklamu, ale během zkouškového sázím spíš na teplákový styl a vytahanou košili s oblíbenými bačkůrky. I když jsem spíš člověk sázející na pohodlí, vím, kdy je čas na něco odvážnějšího ;). Ale to už je jiná pohádka.. =P
A jak je z fotky zřejmé, fialová je jedna z mých šatníkových favoritů hned vedle tyrkysové, růžové a černé. Tu a tam zabloudí i jiná, ale je ve veliké menšině.
Doufám, že zítřejší challengový task bude trochu více rozepisovací ;)


Moje denní doba

18. ledna 2014 v 11:57 | beautiful sick mind |  Témata týdne
Stačí se podívat na časy mých příspěvků a není pochyb o tom, že můj život začíná po osmé hodině večerní a do té doby jen statečně přežívám, aby se o mně nemyslelo, že jsem upír.
Ovšem v běžném životě je dost těžké s takovou spánkovou dysfunkcí přežívat. Jen si zkuste pár dní po sobě chodit spát ve dvě ráno a v půl páté vstávat na ranní směnu. Není to zrovna košér. Pak sice celý den odpadáváte a usínáte při každé příležitosti, kterých ovšem moc není, takže se na krásně stane že usnete na záchodě, nebo se svačinou v ruce na polední přestávce. Jedině, co mě udrží vzhůru je být v neustálém zápřahu, což na porodním síle není až tak těžké.
Horší je situace ve škole. Prostor k nerušenému dennímu spánku se přímo vybízí. Nemluvě o víkendech. To potom situace vypadá podobně jako na následujícím obrázku. A pak už nezbývá nic jiného,než dohánět resty po nocích =P.
Ale o tom téma týdne není. Jenže co říct o noci jako takové? Na nocích mám ráda to, že schová všechno, co denní světlo zbytečně odhaluje. Všechen stud jako by najednou šel stranou a dějí se zvláštní věci. A naopak odkrývá věci, které jsou ve dne naprosto nezajímavé. Hvězdné nebe, zářící měsíc, blesky při letní bouřce,padající perseidy, nebo světlo svíček. Mohla bych pokračovat do nekonečna. Noc má prostě úžasnou atmosféru. Člověk se jen musí na chvilku zastavit a vnímat její kouzlo =).

Concerts you have attended

9. ledna 2014 v 18:00 | beautiful sick mind |  30 day challenge
Noooo tak toho taky asi moc nebude. Jelikož jsem se nikdy žádného většího koncertu nezůčastnila. Na úplně prvním koncertě, kterého jsem se zúčastnila jsem se ocitla zcela nedobrovolně a byl to jakýsi průřez operními "superhity" =D na který mě dotáhla babička.
Pak už to bylo jen lepší. Každý rok máme v našem prdelákově hornickou pouť a posledních pár let se jim nevím jak podařio dotáhnout nějakou kapelku, která na ní vystoupila. Poprvé to byl MIG 21 o rok později můj milovaný Kryštof a jako poslední v řadě to byl Marek Ztracený a Kamil Střihavka.
Je myslím vhodné zmínit účast na koncertu Nepravděpodobného, jméno kapely si bohužel pro zachování anonymity nechám pro sebe.
Co ale považuji za jediný opravdu kvalitní hudební open air zážitek byl loňský Plzeňský Majáles =)). Na ten se chystám i letos a nemůžu se dočkat.
ALE!!! Letos se konečně chystám na opravdovou koncertní pecku! A to na koncert Bastille s milovaným!!! Už aby to bylo. Zítra si jdu vyzvednout lístky a bude to na tuty!! Huray!!