Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Únor 2014

Day2 - your least favorite song

20. února 2014 v 11:33 | beautiful sick mind |  30 day song challenge
Tak v tomhle případě mám naprosto jasného favorita. Tohle je ta nejnechutnější a nejsmutnější věc, co spatřila světlo světa české hudební scény. Když jsem jí slyšela oprvé, nevěděla jsem, jestli mám dřív zvracet, nebo brečet. Byla jsem několika lidmi přesvědčována, že tento takzvaný umělec chtěl pouze poukázat na to, co se děje na světě za humusy, ale nikdo mi nevezme, že žádná písnička si nezaslouží být takhle zhyzděná! Další lidé zas vytahovali Eminema- že prý jeho texty jsou kolikrát ještě horší a přesto je celosvětově známý a uznávaný. V tom případě bych asi měla být ráda, že neposlouchám ani jeho a většině textů nerozumim, protože jsou nacpané slangovými výrazy a navíc je po čertu rychlej řečník. Za což ho obdivuji, protože je to fakt nářez! =D

100 slov za 16 sekund nedám, ani kdybych se podělala, za což mu patří zasloužený obdiv ;)

Day1- your favorite song

18. února 2014 v 21:33 | beautiful sick mind |  30 day song challenge
Tohle je hrozně ošemetná otázka. Hrozně nerada na ni odpovídám, ať už jde o cokoliv- oblíbený film, seriál, jídlo.. nemůžu prostě vybrat jen jednu. Mohu akorát vybrat jednu z mnoha oblíbených. Jenže, kterou počastuju tím jediným místem v úplně prvním článku nové challenge? Mám vybrat stálici, nebo písničku, co teď sjíždím dennodenně cestou do školy? No vypadá to, že dýl už to natahovat nemůžu.. tááákže jsem zvolila jednu písničku ze soundtracku z mých milovaných Hunger games, jejichž celý soundtrack je mimochodem naprosto geniální! Doporučuji si ho poslechnout celý ;)


Moc, moc, mooooc

16. února 2014 v 21:42 | beautiful sick mind |  Blah, blah
Nestíhám, vůbec nic nestíhám a přitom vlastně nic nedělám! Rozvrh mám úplně na dvě věci, každý den mám od půl osmé a do školy dojíždím přes celé město, takže vstávám pravidelně v šest ráno, což je asi tak tři hodiny po tom, co obvykle chodím spát.
Ačkoli jsem teprve ve druháku, na seminář z bakalářské práce mám shodou náhod mojí vedoucí práce, která na mě vždy s velkým očekáváním v očích kouká, jako bych jí měla odevzdávat příští měsíc. Jenže já vůbec nemám šajn o tom, jaký budu mít cíl práce, dokonce ani netuším, jestli budu dělat kvalitatvní, nebo kvalitativní. V podstatě vlastně vůbec netuším, jak má vlastně bakalářská práce vypadat! Pane bože! Takže jsem se rozhodla, že si jednu podobnou přečtu, abych se dostala do hry, ale nějak nezbývá čas.
Každý týden píšu test z gynekologie, jelikož naše milá paní doktorka má nejspíš strach, abychom do zkoušky nezakrněly. A to jsem si stěžovala na porodnictví!
Navíc všichni kamarádi, kteří najednou po zkouškouvém začínají vylézat z brlohů očekávají, že se budu účastnit všech alkoholových středečních dýchánků, což je díky mému úža rozvrhu zřejmě nereálné, pokud nehodlám šířit alkoholové výpary ještě na první přednášce.
A jako třešnička na dortu toho všeho je můj milý. Tenhle víkend měl narozeniny a taky jsme si udělali takovou menší romantiku, aby se neřeklo, když byl ten Valentýn, takže jsem opět zabila celý víkend a neudělala lautr nic, krom toho, že jsem mu na chvilku utekla, abych se zbořila se spolužačkama na fakultním plese, který mimochodem stál za starou bačkoru =D. Takže jsme se jím rozhodly propít, což se zdárně podařilo. Až se skoro divím, že mi drahý otevřel, když jsem se k němu ve tři ráno přišourala =)). Je prostě úžasný =*
A jak zvládáte první týden semestru Vy? =))

30 day song challenge

9. února 2014 v 18:25 | beautiful sick mind |  30 day song challenge
Tááák jedna challenge uzavřená a jede se na novo. Tentokrát songová =))

day 01 - your favorite song
day 02 - your least favorite song
day 03 - a song that makes you happy
day 04 - a song that makes you sad
day 05 - a song that reminds you of someone
day 06 - a song that reminds you of somewhere
day 07 - a song that reminds you of a certain event
day 08 - a song that you know all the words to
day 09 - a song that you can dance to
day 10 - a song that makes you fall asleep and feel relax
day 11 - a song from your favorite band
day 12 - a song from a band you hate
day 13 - a song that is a guilty pleasure
day 14 - a song that no one would expect you to love
day 15 - a song that describes you
day 16 - a song that you used to love but now hate
day 17 - a song that you hear often on the radio
day 18 - a song that you wish you heard on the radio
day 19 - a song from your favorite album
day 20 - a song that you listen to when you're angry
day 21 - a song that you listen to when you're happy
day 22 - a song that you listen to when you're sad
day 23 - a song that you want to play at your wedding
day 24 - a song that you want to play at your funeral
day 25 - a song that makes you laugh
day 26 - a song that you can play on an instrument
day 27 - a song that you wish you could play
day 28 - a song that makes you feel inspired and creative
day 29 - a song from your childhood
day 30 - a song that makes you want to help the world, help the environment, end poverty, help society...

BONUS DAYS
Day 31 - a song that you listen to when you travel
day 32 - a song that your mother/father likes
day 33 - a song that you can sing
day 34 - a song from your favourite movie
day 35 - a song that make you feel successful
day 36 - a song that you feel is yours because not many people know it.
day 37 - a song with no lyrics
day 38 - a song that you always want to put on a playlist
day 39 - a song that makes you discover yourself

Anything you want to post about

7. února 2014 v 12:21 | beautiful sick mind |  30 day challenge
Tak a je to tu, dostala jsem se do zdárného konce mé třicetidenní výzvy. Nutno podotknout, že mi to trvalo poněkud déle než jeden měsíc, ale při nejmenším jsem vytrvala až do konce. A co že bych Vám tedy chtěla sdělit v posledním článku? Ani sama nevím, nějak mi došla inspirace. Ale žádné strachy, mám připravené minimálně dvě další výzvy, ve kterých se určitě rozepíšu více.

Ale přeci jen bych měla jednu novinku. Rozhodla jsem se, že i přes veškerý můj odpor k onému člověku, který jsem si za poslední 3 měsíce vypěstovala, dokončím rozepsanou povídku "Nepravděpodobný". Nejsem typ člověka, co utíká od rozdělané práce a navíc, myslím, že tenhle příběh si zaslouží spatřit světlo světa. Tak se těšte ;) =P

Vaše Beautiful sick mind

Zahlcený svět

6. února 2014 v 20:00 | beautiful sick mind |  Témata týdne
Zahlcenost. Slovo, které naprosto přesně vystihuje dnešní svět. Jsme zahlceni technikou, informacemi, spotřebním zbožím, hudebními interprety. Jsme tak strašně zahlceni vším, na co si jen vzpomeneme, že si toho zapomínáme vážit.

Děti předškolního věku dostávají své první dotykové mobily, při nástupu do první třídy notebooky a tablety. Ještě na prvním stupni si zřizují facebookový profil. Já jsem svůj první stokilový mobil s anténou dostala, když jsem byla ve třetí třídě a směla jsem ho mít jen v pokojíčku na stojánku, abych mohla mamce napsat smsku, že jsem v pořádku sama dorazila z družiny. O stolní počítač, který jsme si pořídili o dva roky později, jsem se dělila s taťkou a měla jsem povoleno na něm hrát jen výukové hry a to jen hodinu denně. A nestěžovala jsem si. Když jsem se chtěla pobavit s kamarádkou, šla jsem k ní domů a zazvonila u dvěří, nebo se s ní domluvila ve škole. Chodila jsem ven na čerstvý vzduch, místo posedávání u internetu s prstem na F5.
Nikdo už dnes nejde do knihovny, aby si zjistil nějaké informace, prostě si sedne k počítači a odpověď má za půl minuty. Jsme zlenivělí a pohodlní. Nečteme papírové knížky, stahujeme si je do e-book z internetu, protože je to levnější. Nekupujeme si CDčka ani DVDčka, hudbu a filmy si prostě stahujeme. Kdo by za to platil, že?
Oblečení, nábytek, potraviny, elektronika. Všude jsou stovky obchodních domů, které si navzájem konkurují a předhánějí se, kdo nabídne drtivější slevy. Každý výrobek je v regálu od pěti různých výrobců. Zboží už nevydrží 10 nebo dvacet let, ale je na odpis už po pěti letech, aby výrobci donutili spotřebitele kupovat nové.
Když jsem byla malá, tak byla královnou popu Madonna. Všichni znali The Beatles a Johna Bon Joviho. Dnes je interpretů tolik, že i když máte ten největší hudební přehled, stejně neznáte ani desetinu. Do televize se dostane každý druhý ňouma (viz. superstar) a za rok splyne v davu. Už nevznikají hudební legendy, které budou znát i naše pravnoučata. Stejně tak jako filmové klasiky jako nesmrtelná Pomáda, nebo Hříšňák.
Jsme materiální společnost a to už se bohužel nezmění. Nejspíš se budeme muset smířit s tím, že budeme tlakem doby nuceni kupovat našim dětem nejnovětší technické výstřelky, nebo budeme ti nejhorší rodiče na světě, protože všechny děti ve třídě je už mají. Jediné, co ještě můžeme dělat je, že naučíme další generace, aby si dokázali vážit toho, čeho se jim dostává.

Vítejte ve 21. století

6. února 2014 v 14:00 | beautiful sick mind
Jste líný jako prase a prokrastinace je vaše druhé jméno? Vítejte ve 21. století!

Určitě využijete naši nepřebernou nabídku zlenivělého sortimentu jako například mobilní telefony, notebooky, tablety a další vymoženosti, které Vám umožní sedět na prdeli a bez jakékoli námahy zvládnout vše z pohodlí vašeho domova.


Potřebujete nakoupit vánoční dárky? Proč se tlačit v přeplněných nákupních centrech. Pojďme všichni hromadně zahltit českou poštu a nasrat velkou spoustu balíkářů a poštovních doručovatelek, které neví, kam zásilky cpát, protože jim vozíky praskají ve švech.
Chcete se podívat na pěkný film? Už se nemusíte obtěžovat s chozením do videopůjčoven, nebo nedejbože specializovaných prodejen s filmografií, protože ty už s největší pravděpodobností stejně zkrachovaly. Stačí třikrát kliknout a máte cokoli, po čem vaše oko touží.
Máte napsat seminární práci do školy? Kdo by se obtěžoval zajít do knihovny, když stačí dvě kouzelné kombinace tlačítek Ctrl + C, Ctrl + V spolu se strýčkem Googlem a tetou Wiki.
Potřebujete si doplnit látku, kterou jste zameškali, když jste zaspali další přednášku? Stačí napsat šprťáckému spolužákovi na facebooku, který Vám ochotně nascanuje vlastnoruční zápisky, nebo ještě lépe pošle vše přepsané v elektronické formě.
Nemáte paměť na datumy? Nemějte strach, facebook si za Vás zapamatuje narozeniny všech vašich 536 přátel, které zcela jistě pravidelně vídáte.
Nemůžete najít životního partnera? Kdo by se obtěžoval s chozením do společnosti a poznáváním lidí v reálném životě, když stačí zadat parametry pro výběr vhodného partnera na zcela spolehlivé internetové seznamce.

A teď když už máte dostatek času sami pro sebe, můžete nerušeně strávit zbytek života u televize, počítače, za barem, či kdekoli jinde, kde můžete nerušeně zabíjet i zbytek mozkových buňěk, který Vám ještě zbývá.

Pokud jsem Vás ani teď nepřesvědčila o nepopiratelných pozitivech dnešní doby, prosím stiskněte tlačítko Restart.

Picture of yourself

6. února 2014 v 2:39 | beautiful sick mind |  30 day challenge
Z důvodu zachování anonymity, které si na tomto blogu cením asi ze všeho nejvíc, tento úkol bohužel splnit nemohu. Ale mohu se pokusit sama sebe popsat tak, aby jste si byli schopni vytvořit vlastní představu o tom, kdo Vám tu pravidelně cpe svoje výmysly.

Jsem 167 cm vysoká (nebo možná nízká) dvacetiletá holka, která se přestala vážit, když její váha dostáhla 67 kilogramů. Je zcela možné, že po nedávno skončeném zkouškovém moje váha atakovala sedmdesátku, o čemž upřímně nechci vědět už proto, že můj přítel se sic velmi nerad drží pod šedesátkou.
Na obličej si nemohu nijak výrazně stěžovat. Nikdy jsem nemívala moc akné, mám krásné obrovské hnědo-zeleno-šedé oči s dostatečně dlouhými řasami, které mi konečně dorostly poté, co mi vypadaly jako reakce na lepidlo. Nos tak akorát, ani pidi pršáček ani vokurka, je rovný, žádný vorlák. Rty nijak zvlášť plné, Angelina pořád vede. Bohužel úsměv za moc nestojí, jelikož mi díky velice schopné ortodontistce chybí obě horní dvojky, které mi velice akčně vytrhala, když mi bylo 6, aniž by se přesvědčila o tom, že mé mléčné zuby jsou vlastně zuby trvalé. Navzdory tomu mi okolí vytrvale tvrdí, že mnou nenáviděné mezery jsou v podtstatě roztomilé. Na bradě mám "prdel" což je asi jediná věc, která mě fyzicky pojí s mým otcem.
Vlasy mám tak jemné, že působí dojmem, že mám tři chlupy ve čtyrech řadách. Nosím je zčesané na levou stranu, ofino-patku si už dva roky stříhám sama před zrcadlem a zbytek nechávám růst jak dříví v lese. Takže mám vlasy zhruba do poloviny zad.
Co se týče zbytku, myslím že se zdržím komentářů, jelikož nejsem spokojená téměř s ničím. Od 12ti let se mi dělají metličkové žilky, které provází posledních 5 generací z matčiny strany. Jako asi spoustě žen se ani mně nevyhnula celulitida a strie na objemnějších partiích. Jediné, co se mi na mém těle alespoň trochu líbí jsou prsa, i když mám každé jinak velké =D.

Tak myslím, že jsem Vám dala dostatčně vyčerpávající popis mé osoby =D. Snad si mě nepředstavíte jako úplnou obludku.

Do you wish for anything at 11:11? If so, what do you wish for?

4. února 2014 v 23:52 | beautiful sick mind |  30 day challenge
Kdo tvrdí, že to nikdy neudělal, tak lže. Každý se při pohledu na hodiny v tento magický čas tak trošku zasní. Co kdyby to přeci jen fungovalo.
Osobně je dělím na přání stabilní a přechodná. Mezi přechodná patří například: Prosím, ať dám tu zkoušku! A pak jsou tu přání stabilní..
Posledních 5 let to bylo přání, abych už konečně našla někoho, koho budu milovat tolik, jako svého prvního. Sobeckého kreténa, který mě připravil o věneček, vrátil se k bejvalce a ničil mě následujících pár let tím, že mě přiměl k tomu, abych se pořád přesvědčovala o tom, že tentokrát se ke mně určitě vrátí a není to jen z další serie nezávazných potěšení. Teď když už jsem ho konečně našla, dá se zcela logicky předpokládat následující přání, které ovšem nebudu "vyslovovat" veřejně, protože pak by se přeci nesplnilo =D.

A picture of your handwriting

3. února 2014 v 23:49 | beautiful sick mind |  30 day challenge

Pro ty, co nepřelouskali:
Bože to jsou úkoly! No co, zvládla jsem i horší, no ne? Jestli vám právě teď hlavou probleskla myšlenka, že jsem s největší pravděpodovností levák, jste na omylu! Bohužel mámjen tenhle dementní sklon. Všichni se tomu diví, většina si myslí, že jsem divná, mého přítele to rozčiluje a mně je to upřímně jedno. Hlavně, že to po sobě přečtu, no ne? R a Z vypadají naprosto totožně, až na to, že Z přeškrtávám, aby je od sebe rozeznali lidé, co se to po měn pokoušejí přečíst, jako třeba teď. U B pravidelně zapomínám kličku a nachází.li se více M a N za sebou vzníká z nich velká hromada obloučků a málokdy se správným počtem. Tak doufám, že jste tento netradiční článek přelouskali.

Vaše BSM