Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Srpen 2014

Tag Liebster award- part 2

26. srpna 2014 v 10:08 | beautiful sick mind |  Tag Liebster award
Bohužel jsem se trochu více rozepsala a blog jeden nestydatej mi dovolil jen 4000 znaků, takže jsem tuhle challenge musela rozpůlit. Takže tady je ten zbytek ;).


Otázky pro další blogery:
1.Osoba, která tě v životě nejvíce ovlivnila a jak?
2.Jak se vyrovnáváš se stresem?
3.Dokázal/a by ses kvůli škole/práci vzdát osobního života?
4.Jak nejraději trávíš volný čas?
5.Vlastnost, kterou nemáš, ale chtěl/a bys mít.
6.Kdybys mohl/a mít jakoukoli superschopnost, jaká by to byla?
7.Zkusil/a jsi někdy nějakou drogu? Pokud ano, popiš svoje zážitky po jejich užití a jestli ne, chtěl/a bys?
8.Co považuješ za největší událost tvého života?
9.Existuje ve tvém životě někdo, pro koho bys riskoval/a vlastní život?
10.Jaká byla tvoje nejoblíbenější hra/činnost, když jsi byl/a malý/á?
11.Jakých 10 věcí by sis sebou vzal/a na pustý ostrov?


Bohužel nemám 11 spřátelených blogů a nehodlám otravovat spamem na jiných stránkách, takže nominuji pouze těchto 7 blogů =)

1) http://stuprum.blog.cz/
2) http://mojetemnejsistranka.blog.cz/
3) http://malaika-hatia.blog.cz/
4) http://chat-noir-miaou.blog.cz/
5) http://neverbeanother.blog.cz/
6) http://david-bachmann.blogspot.cz/
7) http://wolf-tracks.blog.cz

A nakonec pravidla pro tuto challenge:

1. Poděkuj blogerovi, který tě nominoval.
2. Napiš 11 faktů o sobě.
3. Odpověz na 11 otázek, které jsi dostal.
4. Nominuj dalších 11 blogerů, kteří odpoví na tvých 11 otázek.

Tag Liebster award- part 1

26. srpna 2014 v 10:04 | beautiful sick mind |  Tag Liebster award
Normálně na tyhle nominace neberu zřetel, ale momentálně nemám nic jiného na práci, jelikož marodím a nejde mi internet, takže tady to je =D. Jo a abych nezapomněla- děkuji Niké Storch za nominaci =P ;).

11 faktů o mně:

1)Jsem psychicky nevyrovnaná duše, co píše blog, aby se vnitřně vyrovnala se všema sračkama, co jí neustále přistávají na šišce (a někdy píše jen tak, aby měla do čeho píchnout)
2)Inspiraci pro název blogu jsem našla v písničce Wearing me out od skupiny Shinedown.
3)Je mi 21 let a pod tíhou přibývajících povinností a starostí s bydlením a podobnými radostmi dospěláckého života si začínám uvědomovat, že už to bude jenom horší =D.
4)Jsem jedináček a moji rodiče se rozvedli dva měsíce před mým maturitním plesem.
5)Studuji na Západočeské univerzitě porodní asistenci a momentálně jsem mimo neplacenou praxi nezaměstnaná. That sucks..
6)Do dnešního dne jsem pomohla přivést na svět 22 novorozených dětí.
7)Když jsem byla malá, chtěla jsem být princeznou, potom archeoložkou a nakonec učitelkou. Zdá se, že ze mě nebude ani jedno.
8)Jsem extrovert a ráda se seznamuji s novými lidmi. Nejlíp mi je ve společnosti lidí, které mám ráda, ale čas od času jsem ráda jen sama se sebou. Někdy i několik dní.
9)Hubu mám prořízlou a skoro nikdy ji nezavřu, dokonce ani ve spánku. Občas mám pusu rychlejší než mozek a pak dlouho lituju, že jsem radši nemlčela.
10)I když se sama sebe snažím přesvědčit o opaku, záleží mi na tom, co si o mně myslí ostatní.
11)Nejdůležitější osobou v mém osobním vesmíru je můj manžílek, který je mi přítelem, milencem, oporou a přesto, že je přesným opakem mě samé, je pro mě tím nejlepším protějškem, o kterém se mi ani nezdálo.

Odpovědi na otázky:

1)Čeho jsi ochotný/á se vzdát pro lásku?
Těžko říct, protože jsem se nikdy nedostala do situace, kdy bych byla postavená před takovou volbu.
Na druhou stranu, ale přesně vím, čeho bych se nikdy nebyla ochotná vzdát, ať by se jednalo o sebevětší lásku- sebeúcty. Nikdy víc bych se před nikým neponížila a neudělala ze sebe hadr na podlahu pro potěšení druhého. Z toho už jsem se vyléčila.

2)Bez čeho bys nemohl/a žít?
Bez jídla, vody, spánku a vzduchu v plicích. Bez všeho ostatního se žít dá. To je vědecky dokázáno!

3)Co bys dělal/a, kdyby měl být za týden konec světa?
Vybrala bych veškeré úspory z účtu a letěla do Mexika plavat s delfíny, pak bych si skočila z 10 km padákem a vykoupala se pod Niagarskými vodopády. Ochutnala bych lanýže a jela na velbloudovi do pouště políbit sfingu. Uspořádala bych velkou party v Hollywoodu a seznámila se s Bradem Pittem (při té příležitosti bych ho přesvědčila, aby nechal Angelinu, protože je pro ní až moc pěknej). Pozvala bych na panáka Willa Smitha a vyzkoušela extázi. Než bych se dostala z kocoviny, zkoukla bych všechny díly X-menů a snědla kilo čokoládový zmrzliny. Zajela bych do Honolulu na masáž lávovými kameny a zaplatila si vyhlíkový let nad Pearl Harbourem při západu slunce jako v tom příšerně přeslazenym filmu.Jela bych do největšího zábavního parku na světě a jezdila na horských dráhách tak dlouho, dokud bych se nepozvracela.
Pomilovala bych se s přítelem, tak jako nikdy v životě a řekla mu, jak moc ho miluju. Rozloučila bych se s rodinou a donutila je, aby se všichni usmířili a neřešili kraviny.
Nakonec bych letěla na měsíc vyzkoušet si stav beztíže a jíst jídlo z tuby. No a to by bylo asi všechno =P.

4)Den vs. Noc a proč?
Obojí má své kouzlo, ale jakožto sova, která klidně celý den prospí a probouzí se až v noci musím zvolit noc.
Miluju noc a pohled na hvězdné nebe a procházky při měsíčku, miluju, jak všechno svítí a hraje barvami. Miluju, jak po parném dni v noci všechno najednou ožije jako po zimním spánku. Miluju, když v noci sněží a ve svitu pouliční lampy tančí vločky a statečně vzdorují svému pádu na zem. Jak zpívá Kryštof- noc je symfonie a hvězdy střepy z krás.

5)Jak si představuješ ideální dovolenou?
Ideální dovolená? Stojím si za tím, že polovina úspěchu je ve správných lidech. Když pojedete na sebelepší dovolenou s morousem, který si bude pořád jenom na něco stěžovat, tak si jí neužijete, ani kdybyste se na hlavu postavili.
Další důležitou věcí je, aby tam bylo co dělat. Nejsem zastánce celodenního povalování na pláži, i když jeden den z dovolené si na něj ráda vyčlením.
A co se týče zimních dovolených, tak jsem ještě na žádné (krom lyžáku) nebyla, ale chtěla bych to, co nejdříve napravit. A tam bych se nečinnosti rozhodně nebála =).

6)Jak si představuješ sebe za 10 let?
V jednatřiceti? Ráda bych, v tu dobu byla minimálně bakalář (s trochou štěstí možná dokonce magistra). Rozhodně zaměstnaná, nejlépe na porodním sále ve fakultní nemocnici. Hypotéku na krku, ale za to krásný baráček někde na okraji Plzně. Troufám si říct, že by mi nevadilo být touhle dobou vdaná paní a mít alespoň jedno dítko.

7)Jaké je tvé oblíbené místo?
Plzeň! Mám pro to město slabost. Není moc velké, ani moc malé, všechno je při ruce je tu prostě krásně! =)

8)Přečteš si knihu nebo se raději podíváš na film?
Já osobně nejradši obojí =D. Nejlépe si nejdřív přečtu knížku, abych si udělala vlastní představu, a pak se podívám na film.

9)Co tě vždycky potěší?
Když zhubnu =D

10)Kdybys mohl/a dělat jakékoliv povolání, co by to bylo?
To je otázka, která mi vrtá hlavou snad celý život. Práce porodní asistentky se mi líbí, ale přeci jen občas nastane chvíle, kdy si říkám, jestli je to opravdu práce, kterou chci dělat celý život. Ale to je asi normální..

11)Město vs. venkov?
Rozhodně město. Vyrostla jsem ve městě a dost času jsem trávila i na vesnici, ale jsem asi moc zhýčkaná na to, abych žila někde na konci světa, kde nemám po ruce obchod a městskou, která jezdí častěji než jednou za hodinu.
Navíc mám ráda, že mě na ulici nepoznává každá babička, co projde okolo. Mám ráda své soukromí a fakt, že mě každý kolemjdoucí zná jménem a drbe mě, jen co zajdu za roh, protože nemá nic jiného na práci, mě upřímně děsí.


Rhodovolená =)

25. srpna 2014 v 20:38 | beautiful sick mind |  Blah, blah
Tak si trochu připadám jako Kryštof Kolumbus. Ne neobjevila jsem nový kontinent, ale připadám si jako bych přijela vodovodem- po kouskách. Fandové Saxány jistě pochopí.
Jeden by čekal, že se vrátí z dovolené odpočinutý a plný energie, ne s chřipkou, prasklým koutkem, stovkou komářích štípanců a třískou vraženou do prstu u nohy. Ale ta sranda za to stála. Tohle byla jedna z nejakčnějších dovolených, na které jsem kdy byla a to jsem, podotýkám, jela s babičkou! =D
Každý den jsme něco podnikaly a když nebyla energeticky k dispozici babi, vypomohla jsem si svojí proříznutou pusou a udělala si spoustu nových známostí mezi dalšími dovolenkáři. Ať už z Česka, nebo třeba z Itálie. Sice jsem už tak v půlce zájezdu měla pocit, že upadnu do kómatu a probudím se až v letadle na cestě domů, ale naštěstí jsem to vydržela až do posledního dne, kdy mě skolil ten záludný bacil.

Do hotelu jsme dorazily asi v půl dvanácté místního času (Historicky první překročení časového pásma! Jupíjajééj! =D), takže jsme si dali limču v hotelovém baru a mazaly do hajan. V pokoji nefungovala klimoška, takže jsme se přes noc málem rozpustily a otevřeným balkónem jsme spíš udělaly komárům švédské stoly, než že bychom vyvětraly, ale na recepci nás ujistili, že to do druhého dne opraví.
Druhý den ráno mě babi vytáhla z postele už v půl sedmé, což se plus mínus opakovalo celou dovolenou. Když už nic jiného, tak jsem se alespoň nemusela bát, že zaspíme snídani. Hned ráno jsme se se vydali na výpravu za mořem, která trvala podstatně déle, než nám tvrdili v hotelu, ale čert to vem. Došly jsme a byla to nádhera. Tak čisté a teplé moře jsem nikdy dřív nezažila. Akorát písek měl po poledni asi 100 stupňů, takže jsem si alespoň posychrovala kariéru fakíra, kdyby mi to náhodou s tou porodní asistentkou nevyšlo =D.

Zbytek dovolené tak detailně rozebírat nebudu, protože bych tu byla ještě příští víkend, ale byla to nádhera. Projely jsme ostrov křížem krážem, ať už lodí, autobusem, nebo na čtyřkolce (ale k tomu se ještě dostanu).
Nejdřív jsme si s babi zaplatily výlet okolo celého ostrova. První zastávka byla v Lindosu. Bohužel babčino operované koleno dalo najevo svůj nesouhlas s rostoucí nadmořskou výškou a tak jsem se na výšlap na Akropoli vydala sama. Vyběhla jsem nahoru v rekordním čase, všechno pečlivě zdokumentovala a pelášila zase dolů, aby tam chuděra nečekama sama moc dlouho. Sice jsem při tom vypotila tak litr vody, ale tekutiny jsem bleskurychle doplnila čersvě vymačkanou pomerančovou šťávou, mňam!
Na další zastávce nás čekala ochutnávka místních produktů. Olivového oleje, tří druhů medu (borovicový, muškátový a pomerančový), oříšků v medu a sezamu, likérů z granátových jablek a kávy a nakonec pálenky Sumy, ale té jsem se popravdě radši vzdala. Měla jsem obavu, že bych po ní měla problém dojít k autobusu, natož do dalšího krpálu.
V další vesničce jsme ochutnávali místní vína. Neodolala jsem a přivezla jsem si domů jedno muškátové. Neuvěřitelně sladké a to bez jediného zrnka přidaného cukru. No prostě lahoda!

Lindos

Nakonec jsme jeli do údolí motýlů. Vážně neuvěřitelná podívaná. Každý strom, každý kámen a prostě všechno v dohledu bylo úplně pokryto motýly! Navíc všude pobíhaly krásné ještěrky s tyrkysovými ocásky. Celou podívanou korunovaly malé průzračné vodopády plné růžně velkých krabů. Prosté krásné zakončení dne.

Údolí motýlů

Po víkendu jsme se na vlastní pěst vydaly do hlavního města Rodosu a prošly si staré město a nádherný přístav. Nakonec jsme náš mini výlet zakončily koupačkou v neskutečně tyrkysově modré vodě a já jsem si navíc dopřála trochu adrenalinu skokem z pětinetrového můstku, který trčel z moře asi 300 m od pláže.

Rodos

V průběhu dalších dní jsem se seznámila s několika Čechy a s jednou holčinou jsem vyzkoušela několik vodních sportů. Nebudu psát, jak se jmenovaly, protože by vám to stejně nic neřeklo a radši sem hodím fotky =D. Pak jsme spolu s pár Italy (kteří se s námi momochodem dorozumívali pomocí online translatoru) vydali do víru velkoměsta. A řeknu vám, taková party ve Faliraki vyjde celkem draho.
Do Rodosu jsme jely pak ještě jednou, protože jsem nemohla babi upřít její přání, vyjet si někam lodí, takže jsme obětovaly poslední eura za plavbu.
A nakonec všechny naše dopravní prostředky =P


Předposlední den jsem si vyjela s jedním klučinou z hotelu na čtyřkolce na obhlídku pláží a na Atanaviros, což je nejvyšší hora Rhodosu. Bohužel mě ta vyjížďka zřejmě stála veškerý zbytek obranyschopnosti a poslední den dovolené jsem frkala do jednoho kapesníku za druhým. Na konci dne jsem padla za vlast a cestu letadlem jsem proklínala, jelikož mi při přistání málem prasknul ušní bubínek.
Snad se mi to podařilo dostatečně shrnout a pokud vás článek nenadchnul, tak doufám, že jste si alespoň ohřáli oči ;).

BONUS- day 39 - a song that makes you discover yourself

21. srpna 2014 v 10:50 | beautiful sick mind |  30 day song challenge

Tak a je to tu! Absolutní konec písničkové challenge. Ale nezoufejte, mám v záloze pár dalších challenge, na které se vrhnu hned jak se vrátím z Řecka, což je vlastně už pozítří ;).
Píšu tenhle článek s předstihem, takže vůbec netuším, jak se dneska vlastně mám, což v tomhle kontextu zní hrozně komicky =D. Ale budu doufat, že se mám naprosto úžasně, nejsem sežehnutá na škvarek a všechno je prostě tak, jak to na dovolené být má. Tak můžete při nejmenším doufat se mnou.
Ale zpět k výběru dnešní písně. Tuhle písničku jsem poprvé zaslechla, když mi bylo 16 a od té doby, pokaždé když slyším refrén "I'll never be the same", uvědomím si, že nikdy nebudu stejná jako když jsem jí slyšela poprvé, ani po druhé, ani potřetí. Lidé se neustále mění, i když tvrdí, že jsou pořád stejní. Obzvlášť, když už jim není 16..

BONUS- day 38 - a song that you always want to put on a playlist

18. srpna 2014 v 10:41 | beautiful sick mind |  30 day song challenge
Mám takový pocit, že jsem ji sem už jednou dávala, ale prosím o prominutí, protože tohle je písnička, která se pro mě stala neuvěřitelně návykovou. A vůbec (!) prostě sedí na dnešní úkol. Takže přeji příjemný poslech a posílám hubana z Řecka! ;)


BONUS- day 37 - a song with no lyrics

15. srpna 2014 v 10:36 | beautiful sick mind |  30 day song challenge
Tak tohle nebude těžké, vzhledem k tomu, že instrumentálek mám plnou složku. Jsem totiž absolutně neschopná učení, když poslouchám písničky s textem, protože mám tendenci si s nimi zpívat, nebo minimálně poslouchat o čem zpívají. Pro tyhle případy jsou písničky bez textu mou jedinou záchranou.
Pro dnešek volím Apocalypticu, lásku mého života, která mě provází už od sedmé třídy =D.


BONUS- day 36 - a song that you feel is yours because not many people know it.

13. srpna 2014 v 10:30 | beautiful sick mind |  30 day song challenge
Copak jsem nějakej hipster, abych soudila, co zná, nebo nezná hodně lidí? =D Popravdě řečeno jsem dost mainstreemově orientovaná, takže vás tentokát možná zklamu. I když.. před pár týdny jsem u kamaráda narazila na jednu kapelu, o které jsem do teď neměla ani tucha a je vážně dobrá. Obzvlášť tahle písnička mi neustále hraje v hlavě. Tak Vám třeba taky trochu rozšířím obzory ;)


Padá hvězda..

11. srpna 2014 v 21:21 | beautiful sick mind |  Blah, blah
Víte, co to jsou Perseidy? No jestli nevíte, tak jste nejspíš spali na hodinách zeměpisu, nebo jste to už s klidem vypustili z mysli ;). Naštěstí máte mě, protože já vám to povím =).
Je to meteorický roj, který se každoročně opakuje v rozmězí mezi 11.-13. srpnem. Při průletu atmosférou shoří dříve, než se dotkne zemského povrchu a my tento jev pak vnímáme jako "padání hvězd" ve velkém počtu. Na internetu jsem se dočetla, že by mělo být vidět až 60 průletů za hodinu, což je v podstatě každou minutu =). Takže neleňte a vyjeďte někam za město, kde vás nebudou rušit světla pouličních lamp, sbalte deku a termosku s horkou čokoládou a udělejte si romatiku, jak se patří. A nezapomeňte si při přeletu něco přát. Budete na to mít spoustu příležitostí ;).
Já jsem si od začátku prázdnin plánovala totéž, ale pak jsem na to nějak pozapomněla a zabookovala si na ten termín dovolenou, takže romantika pod hvězdným nebem bude muset ještě rok počkat. Nebo, budeme-li otužilí, můžeme s manžílkem pozorovat podobný jev ještě v lednu, kdy se těmto rojům říká Leonidy. Ale s mojí alergickou reakcí na mráz bych to moc slibně neviděla =(.
Jednou jsme takhle vyjeli pozorovat s kamarádem a leželi jsme na kapotě auta, která byla od motoru krásně vyhřátá. Přikryli jsme se celtou a byla to paráááda. Naneštěstí se během hodiny zatáhlo a bylo po pozorování, každopádně bych si to moc ráda znovu zopákla s trochou toho tulení =).
Každopádně představa toho, jak ležím na pláži, nohy mi omývá mořská voda a nad hlavou mi srší hvězdy není vůbec špatná =). Tak snad nebude zataženo..

You're gonna miss me when I'm gone

11. srpna 2014 v 15:14 | beautiful sick mind |  Témata týdne
Loučím se s vámi svou oblíbenou písní, kterou poslední týden sjíždím téměř non stop. Je to cover na písničku z filmu Pitch perfect a popravdě se mi v tomhle podání líbí mnohem víc =). Hrozně bych se to chtěla naučit a zazpívat si jí společně někde na táboře, nebo na vodě u táboráku s partou lidí. Musí to být skvělý!


Nemůžu se zbavit pocitu, že je něco špatně. Zítra odjíždím a normálně už bych asi plašila a měla cestovní horečku, ale kupodivu se ještě nedostavila. K balení jsem se musela donutit a to mám normálně zabaleno minimálně čtyři dny před odjezdem. Ani se nijak zvlášť netěším. Není to divný? Možná je to tím, že můj drahý zůstává doma a zodpovědně se připravuje na státnice. Mě se bude tááák stýskat! Babička, se kterou letím je sice úžasná a na to, kolik jí je s ní vážně sranda, ale nějak to není úplně ono.
Snad mě tyhle myšlenky brzo přejdou a i přes to si dovču pořádně užiju. Konec konců je to poslední možnost trochu si zablbnout, jelikož týden po návratu už mě zase čeká stěhování na kolej a školní povinnosti mě tenhle rok zavalí jako lavina. Kéž bych už měla po státnicích..
Kdyby se vám moc stýskalo, tak mi tu nechte nějaký komentář, ať se mám z čeho radovat, až se vrátím ;). Přednastavila jsem pár článků 30 day song challenge, tak doufám, že se tu nebudete nudit. Tak za 12 dní ahoj ;).

BONUS- day 35 - a song that make you feel successful

11. srpna 2014 v 10:04 | beautiful sick mind |  30 day song challenge
Vím, že tohle není nijak originální volba, ale i po pečlivé úvaze je to pořád jen jedniná píseň, která mě k dnešnímu úkolu napadla. Tak jsem alespoň zvolila vtipnou animaci, která víceméně vystihuje to, jak slavím úspěch já =D. I když ten konec..