Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Leden 2015

Vyber si sama..

31. ledna 2015 v 23:18 | Beautiful sick mind |  Za oponou
Vzhledem k vlně dotazů, kterou s sebou strhl předešlý článek o hormonech, jsem se rozhodla věnovat aktuální článek týdne hormonální antikoncepci. Nejprve bych chtěla předejít komentářům typu, že se snažím lidem vnucovat svůj názor, protože to není pravda. Jediný můj záměr je odpovědět pravdivě na dotazy, které se tu objevily a ukázat lidem stinné stránky spojené s jejím užíváním, o kterých se běžně moc nemluví. Vybrat si už musíte samy, já vám jen chci dát podnět k přemýšlení, zda jsou hormony opravdu to pravé pro vás.

I když nerada, musím uznat, že takhle metoda má velkou kladů, o kterých se všude mluví. Budete mít pravidelný menstruační cyklus, pleť jak dětskou prdýlku, zářivě leské vlasy jak z reklamy na Shaumu a co je nejlepší, když se rozhodnete, přímo ve vašem červeném období odjet na dovolenou k moři, není nic jednoduššího než slupnout pár pilulí navíc a kapánek rozhodnutí přírody pošoupnout. Navíc si můžete užívat nezřízený sex beze strachu z ruplého kondomu či chvilkové nepozornosti partnera, na kterého přišla šťastná chvilka o pár sekund dřív, než měl v plánu. Navíc pokud dojde na věc zcela neplánovaně a nebude po ruce gumový kámoš, antikoncepce je jedna z nejspolehlivějších metod antikoncepce. Na druhou stranu vás neochrání před následnými nepříjemnostmi spojenými s typickými "one night stand" akcemi.
Hlavním záporem hormonální antikoncepce je, že se musí brát pravidelně. Stačí zapomenout jednu piluli v nevhodnou dobu a všechno je v pytli. Pokud navíc používáte čistě gestagenové pilulky (většinou se jedná o citlivější slečny, které hůře snášejí kombinovanou formu s estrogeny) musíte je navíc brát ve stejnou hodinu, což je ne vždycky možné. Druhou nevýhodou je dost vysoká pořizovací cena. Obvykle se prodávají balení na tři měsíce v rozmezí od 500 do 1500 korun. Ovšem nejčastější důvod (kromě zabránění nechtěnému otěhotnění), proč mladé holky začínájí s užíváním hormonů je srovnání mentruačního cyklu a snížení menstruačních bolestí. Na první pohled se může zdát, že kladů téhle metody je tolik, že snad ani není o čem přemýšlet. Ovšem existují jisté vedlejší účinky hormonální antikoncepce, o kterých se běžně nemluví.

1) Hormonální antikoncepce ovlivňuje krevní srážlivost a zvyšuje pravděpodobnost kardiovaskulárních onemocnění. Pokud je navíc uživatelka kuřačka, nebezpečí tromboembolické příhody až 5x vyšší. Takže pokud chodíte ke gynekologovi, který nemá v hlavě úplně naděláno, měl by se v první řadě pídit po tom, jestli nekouříte a pokud ano, neměl by vám antikoncepci vůbec předepisovat. Navíc by ji neměly užívat ženy s jakoukoli poruchou krevní srážlivosti, což by měla být jedno ze základních vyšetření před začátkem užívání.
2) Zvyšuje krevní tlak. Což většine mladých holek sice nevadí, protože jen málokterá zdravá holka trpí na vysoký tlak, ale i takové se najdou.
3) Jako každá syntetická chemická látka v těle i hormonální antikoncepce zasírá játra a ledviny. Proto by vám gynekolog ještě před předepsaním zázračných pilulí měl udělat analýzu jaterních testů z krve a po každých dalších pěti letech užívání.
4) Zadržuje vodu a zvyšuje chuť k jídlu. To laicky řečeno znamená, že drtivá většina holek po pár měsícíh užívání znatelně přibere. Samozřejmě, že podporující vliv má, že většina holek začíná brát antikoncepci právě v období puberty, kdy přibere v podtstatě každá holka, bez ohledu na to, jestli zobe, nebo ne, jelikož dochází k odlišnému vzorci ukládání tuku.
5) Při užívání hormonální antikoncepce nemenstruujete! To je překvápko, co? Ještě předtím, než začnete argumentovat tím, že pravidelně krvácíte každý měsíc, musím vás vyvést z velkého omylu. Tohle krvácení totiž nemá s opravdovou menstruací nic společného, jelikož nedochází k ovulaci, která je působením syntetických (umělých) hormonů zablokována. Tudíž dochází pouze k tzv. krvácení ze spádu, když se po utnutí přísunu hormonů sníží krevní zásobení sliznice a ta spolu s krví odchází z těla ven. Proto má tolik holek problém s upravením cyklu po vysazení antikoncepce. Většina puberťaček totiž většinou začne brát antikoncepci ještě dřív, než si tělo vůbec stačí nějaký cyklus vůbec udělat. To se totiž nestane ze dne na den a tím, že mají holky pocit, že potřebují antikoncepci na srovnácí cyklu, když ještě nemenstruují ani rok, pak můžou sotva chtít, aby se jim cyklus upravil ihned po vysazení pilulí.
6) Poslední a neméně důležitý nežádoucí účinek je, že snižuje libido, tedy jinak řečeno sexuální apetit, takže se pak chlapi nemůžou divit, že si z nás sami vyrábí frigidky, když jsou líní si natáhnout kondom.


Doufám, že jsem vás tímto článkem moc nevyděsila a výběr je jen na vás.

Zdroj obrázku: bleskprozeny.cz

Den třináctý- přezdívky, kterými se mezi sebou oslovujete

17. ledna 2015 v 22:52 | Beautiful sick mind |  30 Day "know your boyfriend" challenge
Tyhle naše osobní přezdívky vznikly vlastně už v době, kdy jsme spolu ještě oficiálně nic neměli a z mého pohledu to tak vlastně mělo i zůstat.
Už si vlastně nejsem úplně jistá, jak tahle tradice vznikla, takže se omlouvám, že možná trochu popustím uzdu své bujné fantazii k vyplnění některých mezer v mé děravé paměti.

Když ještě má tehdejší spolubydlící randila s jedním klukem z koleje, sem tam si vyrazila ještě s jedním kamarádem, do kterého byla kdysi platonicky zamilovaná a u té platonické lásky to taky zůstalo. Po pár měsících fantazírování ho prostě a jasně nemilosrdně zaškatulkovala do friend zone a neřekla bych, že ho z ní bude ještě někdy schopná vypustit (díky bohu!). I přes to se vždycky našli nějací šuškálkové, co začali roztrubovat že spolu určitě něco mají, když se spolu pořád tak často scházejí a tak si mezi sebou začali z legrace říkat manžel-maželka. Dost rychle se to chytlo.
A když se pak o nás dvou začalo povídat, že mezi námi možná něco jiskří, do týdne z nás byl 30 let sezdaný pár. Bohužel jsme té naší přezdívce moc dlouho čest nedělali, protože ani ne měsíc na to se mezi námi opravdu něco vyklubalo a to něco trvá už nádherný rok a dva krásné měsíce navrch. Každopádně jsme se s tím oslovením tak zžili, že si tak říkáme do dnes. Kolikrát už si to ani neuvědomujeme a mluvíme tak o sobě i před ostatními lidmi, kteří nás jako pár neznají. Takže když občas někde vypustím, že musím rychle domů za manželem, protože pro mě má překvapení k večeři, není vyjímkou, že na mě dotyčný vyvalí oči s otázkou: "Ty jsi vdaná?!"

V úzkém přátelském kruhu platíme za manželé Králíkovi a tak už na takové zavolání poslušně zvedáme hlavy a bystříme zraky.
Jinak na klasiky jako je zlato, broučku, nebo miláčku taktéž nedáme dopustit, ale když na sebe takhle zavoláme v Kauflandu, otočí se dalších 5 lidí, kdežto na manžela/ku se otočí maximálně 2! =D

Doktor Google

17. ledna 2015 v 19:44 | Beautiful sick mind |  Témata týdne
Všichni to známe, když nás někde píchne, jsme moc velký hrdinové na to, abychom si zašli k doktorovi. Na druhou stranu, strejda Google vždycky dobře poradí, stačí zadat symptomy a už se na nás valí příval informací ze zaručeně spolehlivých lékařských diskusí a domácích rádců. To se pak na krásně stane, že máte během pár minut z "podivného svědění na oných místech" najednou progredující syfilitidu, nebo dokonce něco mnohem horšího. No prostě a jasně- velmi brzy zřejmě zemřete a to už člověka pěkně vyděsí. Což občas nebývá na škodu, protože Vás to donutí si k tomu doktorovi konečně dojít a s největší pravděpodobností bude jakákoliv lékařská diagnóza příznivější než ta googlovská.

Což mě přívádí k mé současné situaci.
V neděli ráno jsem na sobě našla tři pupínky alá komár, což jsem ani moc neřešila, jelikož je letošní zima spíš takové přechodné jaro, ani bych se nedivila tomu, kdyby se pár mršek stačilo vyklubat, či co to vlastně dělají (a to jsem před třemi roky maturovala z biologie- no měla bych se stydět!).
V pondělí už těch pupínků bylo znatelně víc a to už mě krapet rozrušilo, protože i kdyby to byl komár sebevíc nenasytnej, tolik by toho v životě nezblajznul. Ale vzhledem k tomu, že jsem vždycky byla hmyzí cíl číslo jedna, ať už se jednalo o jakékoli lítací zvěrstvo, nechala jsem pupínky pupínkami a letěla na zápočet z práva a legislativy, kde mě jedna z mých spolužaček taktně upozornila, že to vypadá jako štípance od štěnic a to už byl oheň na střeše.
Ze zápočtu jsem běžela rovnou na kolej a googlila jako vzteklá. No fakt, že jo! Vono to vypadá úplně stejně!
Během deseti minut jsem si byla na sto procent jistá, že máme na koleji štěnice. Vyletěla jsem jako čertík z krabičky a začala odhazovat matrace, sunout nábytek a hledat ty malý mrchy, kvůli kterým teď vypadám jako malina. Snaha marná, jediné, co jsem našla byla svlečka čehosi nápadně podobnému štěnici (což v tu chvíli bylo i lněné semínko z nedávno snězené kaiserky). S tímto revolučním objevem jsem samozřejmě okamžitě běžela na vrátnici a všechno kolejné s patřičným zapálením vylíčila. Ta mě ale rychle ubezpečila, že se do rána stejně nic dít nebude, dokud nedorazí ředitelka, aby případně zavolala deratizátory. To už se mi pára valila ušima a běžela jsem zpátky na pokoj, najít pádnější důkaz.
Po dvou hodinách hledání jsem našla další dvě lezoucí potvory, které jsem ale bohužel v záchvatu paniky zadupala, takže z důkazního materiálu nebylo nakonec nic.
Na druhý den ráno jsem se dušovala, že jsem je na mou duši na vlašní oči viděla, ale že nikde nemůžu najít hnízdo. Nakonec ředitelka povolila a zavolala deratizátora, který po pečlivé prohlídce pokoje prohlásil, že tam taky nic nenašel, ale pro jistotu to preventivně vystříká.
No nebudu vás déle napínat a zabíhat do detailů, kterých bylo opravdu hodně a shrnu to pouze tak, že štěnice to nakonec nebyly- jen nějací neškodní broučkové, kteří byli ve špatný čas na špatném místě. A moje vyrážka? Ukázalo se, že je to prachsprostá kopřivka. To je, co?
Kdybych nelaškovala s doktorem Googlem a zašla rovnou na kožní, mohla jsem koleji ušětřit pár tisíc za postřik a sobě několik nocí plných nočním můr s hemžícími se potvorami pod matrací. A tak by to milí zlatí dopadlo ve světě bez internetu!


Tajemná červená..

8. ledna 2015 v 22:28 | Beautiful sick mind |  Za oponou
Mnoho zadaných mužů se již zcela jistě setkalo s pocitem, že chodí s jednovaječnými dvojčaty, z nichž jedna je ubrečená, hádavá pipina, zatímco druhá sestra je ta nejlepší přítelkyně pod sluncem.
Ptáte se jak je možné, že se dva tak rozdílné charaktery mohou vecpat do jednoho těla? Zeptejte se hormonů. Tihle prevíti dokážou totiž ze zcela normální a vyrovnané osoby udělat během několika dní totoálně labilní dvojnici.
Samozřejmě není žádným tajemstvím, že se během plavby na karmínové vlně ženský chovají tak trochu nepochopitelně, což zahrnuje střídání nálad v minutových intervalech, požírání nezměrného množství čokolády, nekontrolovatelné výbuchy vzteku, pláče a v to lepším případě smíchu. Pokud jste tedy posledního půl století nežili v jeskyni, diagnóza premenstruačního syndromu vám není cizí.
Co ovšem spoustě lidí uniká je fakt, že hormony neovlivňují ženy jen během menstruace, ale během celého cyklu.

Jak je vidno z obrázku, těsně po menses nastává rapidní vzestup hladiny estrogenu, což je něco jako naše hormonální palivo, díky němuž vypálíme jako splašené střely a připadá nám, že zvládneme úplně cokolov. Nepřeberné množství energie z nás jenom číší a v tomhle období cyklu jsme přímo nezastavitelné. Navíc se velmi zvyšuje náš práh tolerance, takže pokud jste něco provedli a chystáte se přiznat, tohle bude ta pravděpodobně nejlepší možná chvíle. Jsme výkonnější jak ve sportu, tak v pracovním nasazení, všechno nám jde skvěle od ruky a pouštíme se do věcí, které bychom za jiných okolností měly tendenci spíše odkládat. Díky působení totohle kouzelného hormonu se nám taky zlepšuje kvalita vlasů a pokožky. Čím víc estrogenu, tím větší čičiny z nás prostě jsou, čímž se vysvětluje, proč je největší hladina právě před ovulací, kdy je nejlepší doba pro početí. Co bude muže zajímat asi nejvíc, je fakt, že přesně v téhle etapě náš sexuální apetit dosahuje maximálního vrcholu a mnoho žen díky téhle své čerstvě natankované hormonální šťávě šlápne do pedálů a přebírá v posteli opratě. To je taky důvod, proč si před ovulací připadáme tak nějak víc sexy, než před onými červenými dny, kdy jsme se zásobou estrogenu téměř na nule a to s psychikou dokáže sakra zamávat. Zkrátka a dobře, příroda si to dokázala zařídit. S čím ale nepočítala je, že si chlapi nasadí gumové pláštěnky, nebo celou její snahu o zachování lidského pokolení utřou do kapesníku.
Naopak druhé polovině cyklu začíná pomalu ale jistě převládat progesteron, který nás uvrhne do nemilosrdné letargie, kdy bychom nejradši trávily celé dny zalezé v posteli a mazily se se svými protějšky. Naše tempo se rapidně zpomaluje a všechno víc vnímáme. Proto právě v tomhle období chceme slyšet lichotky o tom, jak jsme krásné a nepostradatelné. Dělá nám to dobře a pokud se naladíte na stejnou vlnu, velmi rády vám budeme vaši snahu oplácet.
Ovšem všechno krásné má svůj konec a tak i přísun hormonů čas od času dostane pomyslnou stopku. A přesně to je to období, kd se objeví naše mysteriózní dvojče a začne se vztekat, brečet, koukat na zamilovaný filmy a s kapesníkem v jedné a čokoloádou v druhé ruce se rozčilovat nad tím, že v reálném životě by se žádná taková pitomost nastala. Chlapi se pohybují po dost tenkém ledě a tak by si neměli brát osobně, pokud všechno, co řeknou a udělají, bude blbě. Prostě bude a s tím nikdo nic nenadělá. Takže nezbývá než čekat, až se přísun hormonů zase povalí proudem a budete si moc zase užívat.

Pozn.: Toto se netýká žen, které užívají hormonální antikoncepci. Díky neustálému přísunu hormonů ztrácí svou cykličnost a jedou pořád naplno, což je předmětem mnohých teorií o tom, proč jsou dnešní ženy spíše zaměřené na výkon a kariéru, což jsou rysy typické spíše pro mužskou část populace. Zajímavostí také je, že syntetické hormony v antikoncepcích se vylučují močí a i přes dokonalé filtrování vody se čím dál tím více hormonů objevuje v pitné vodě a dokonce existují studie o vlivu působení těchto hormonálních ataků na mužskou plodnost.

Takže, co z toho plyne? Chlapi budou čím dál tím víc ženský a ženský budou čím dál tím víc chlapi. To jsme to dopracovali..

Deadline aneb zachovejte paniku!

4. ledna 2015 v 21:05 | Beautiful sick mind |  Témata týdne
Slovo budící hrůzu, způsobující srdeční arytmie a dokonce i několika minutové srdeční zástavy. Slovo, při jehož vyřknutí se staví vlasy na hlavě i plešatým a i přes vysoký stupeň dehydratace polévá cílovou skupinu při zvuku toho slova studený pot. Ano je řeč o deadlinu.


Pravdou je, že 99% procent studentů začne opravdu něco dělat, až když se rozsvítí ona červená výstraha znamenající jistou smrt, nebo přehlášení na jiný termín. Tento přelomový moment dělí studentskou populaci na dvě zvláštní kategorie- makače a odkládače.
Makači při zjištění tohoto nemilého ukazatele provedou nálet na nejbližší obchodní centrum ve stylu "zítra bude konec světa, je třeba se na něj pořádně připravit" a jejich košíky se začnou plnit energetickými nápoji, kofeinovými výrobky a jinými stimulanty, železnou zásobou čokolády a u kuřáků samozřejmě nesmí chybět dýmající uklidňovadlo. Po nakumulování všech potřebných zásob se konečně skutečně dokopou k produktivní činnosti, která obvyle končí okolo páté hodiny ranní. Ti otrlejší a nadopovanější jedinci zvládnou jet dokonce non stop. Výsledek tohoto nočního extrému je navzdory všem snahám velmi nejistý a pozitivní výsledek lze čekat cca v padesáti procentech případů. V opačném případě jim nezbyde nic jiného, než se o zbývající termíny poprat s odkládačema.
Odkládači mají v jistém smyslu určitou výhodu oproti makačům, jelikož mají celkem jistá náhradní místa na pozdější termíny. Kdežto makači, kterým se nepovedlo za jednu noc naházet do hlavy adekvátní množství informací tuto možnost ztrácejí, jelikož jim tato místa odkládači už dávno zabrali. Na druhou stranu je velice pravděpodobné, že se odkládači den před vypršením posledního volného termínu (nebo za předpokladu, že se nestihnou do vypršení deadlinu odhlásit) nedobrovolně transformují do role makače a v případě neúspěchu už pak zbýva jedině doufat, že bude mít zkoušející dobrou náladu a připíše další termíny.

Existuje však to již téměř vyhynulé 1% studentů, kteří si opravdu rozvrhnou učební plán tak, aby se v klidu stihli všechnu předepsanou látku naučit ještě před vypršením deadlinu. Ovšem srážka s takovouto raritou je na českých vysokých školách vysoce nepravděpodobná. Tudíž nezbývá než se držet následujícího hesla- ZACHOVEJTE PANIKU A ZACHRAŇTE SE PŘED JISTOU SMRTÍ!

Kterak Králíkovi Vánoce slavili- den druhý

3. ledna 2015 v 20:17 | beautiful sick mind |  Real story
Probudila jsem se uprostřed noci. Týýýý jo, to je tma. Nevidim si ani na vlastní ruku! Musíte pochopit, že pro holku z města, co je zvyklá na všudypřítomný pouliční osvětlení je něco jako absolutní tma naprosto neznámej pojem.
Marně jsem se snažila poslepu nahmatat mobil, jenže jsem samosebou zapomněla, kam jsem ho před spaním zahodila, takže jsem se vypravila na záchod alá Esmeralda. Věřte mi, že je to těžký! Zvlášť pokud si vlastně úplně přesně nepamatujete, kde jsou dveře na záchod.
O pár srážek s nábytkem později jsem se konečně probojovala do koupelny a sedla si na prkýnko, který mělo asi tak mínus deset stupňů a za pár sekund mi bylo jasný, že je zle. Znáte takovej ten pocit, že to co z vás jde není voda, ale žiletky? Ne? Tak já ten pocit znám až příliš důvěrně.
Tak to je prostě skvělý! Zánět močáku je opravdu to poslední, co mi tu ještě chybělo! Za normálních okolností bych si vlezla do horký sprchy a trochu si tak říkajíc nahřála podvozek, což za obvykle aspoň trochu pomáhá. No jo, jenže to by musela týct teplá voda! Kurňa!
Zoufale jsem se vypravila zpátky do postele a pokoušela se usnout. Po několika strastiplných minutách (až hodinách-těžko říct, jak dlouho to vlastně bylo) jsem se odhodlala znova prubnout tu sprchu. Heuréka! Povedlo se.
Konečně jsem se mohla uložit k nic nerušenému spánku. Zavřela jsem oči a.... za doslova deset minut (nebo mi to alespoň tak připadalo) začal hulákat budík. No to snad není pravda!

Šnečí rychlostí jsme se vybatolili z postele a vykopali se dolů na snídani. Ta byla ovšem skvělá a klasicky vánoční. Vánoční štola, Vánočka a spousty dalšího jídla, který nás ani moc nezajímalo. Alespoň něco se konečně vydařilo. Za normálních okolností bychom se napapkaní vrátili zpátky do postele a ještě pár hodin sledovali vánoční pohádky, ale jelikož přes svátky nikoho výměna vyhořelýho set top boxu evidentně nezajímala, museli jsme vymyslet jinou alternativu.

Venku i přes absenci sněhu byla zima jako na Sibiři a tak jsme na sebe navlíkli všechno dostupný oblečení a vydali se na horskou túru po místních pamětihodnostech. I přes mojí urputnou touhu jít na Ježíškovu pouť pod Božím darem jsme se nakonec racionálně shodli, že nám to za těch 15 kilometrů navíc prostě nestojí a tak jsme se rozhodli pro méně romantickou trasu a to na Jáchymovské peklo. Pro neznalce- bohužel to nijak nesouvisí s rohatýma klučinama s kožichem a kopejtkem, ale s koncentračními tábory a doly, ve kterých museli tito "táborníci" nedobrovolně pracovat.
Přes to všechno se nám procházka nakonec povedla až k neuvěření skvěle. Našli jsme posed s krmítkem pro srnky a spoustu opuštěných schátralých budov, který přímo dejchaly strašidelnou atmosférou. Postavili jsme kamínek na mohylu u památníku za zemřelé a zapálili za ně svíčku. Dokonce jsme narazili na hrad Freudenstein, který byl přes svátky sice zavřenej, ale zvenčí to taky byla krásná podívaná.

Při cestě zpátky jsem se opět přesvědčila o tom, že zkratky jsou sice super v tom, že jsou kratší, ale většinou taky mnohem víc do kopce. Splavený jako koně jsme konečně dorazili na hotel a dopřáli si HORKOU sprchu. Potom jsme si vlezli do peřin a koukali se na manžílkovu oblíbenou vánoční klasiku- na Grinche. Přesto, že jsem se vážně snažila, noční výlet, brzký vstávání a horskej vejšlap na mě zanechali svoje stopy a já po prvních dvaceti minutách v poloze ležícího střelce upadla do mdlob. Už už jsem se chtěla začít omlouvat, že jsem to celý prospala, když jsem si všimla, že je na tom moje drahá polovička naprosto stejně.
Jelikož už byl tak akorát čas na večeři, vylezli jsme z postele, hodili se do gala a vykročili vstříc vánoční žranici. A že to byla ultra žranice. Kolejní strava se se čtyřchodovou večeří prostě nedá srovnávat a tak není divu, že jsme jedli přes dvě hodiny. Asi v polovině moučníku (lívaneček s povidly a šlehačkou) jsem si všimla, že se nějak podezřele moc Němců srocuje na jednom místě s foťáky, tablety, mobily a vůbec vším, co dokáže fotit. Slova "die Katze" mi nejsou i přes mou mizernou němčinu cizí, ale pořád mi nešlo do hlavy, proč by si proboha tolik lidí fotilo obyčejnou kočku. A taky, že ne. Takhle kočička nebyla žádná obyčejná domácí mazlivka, ale rovnou čtyřměsíční kotě Rysa. Asi si dokážete představit, že takovej náhlej zájem o jeho osobu se mu zrovna moc nezamlouval a tak i přes zoufalou snahu majitele dostat ho ven z restaurace začal rozčileně běhat po trámech a shazovat všechny ty majestátní vycpaniny muflonů, jelenů a dalších mrtvolek za vydávání šíleně nebezpečných zvuků. I přes to, že lidem padaly busty daňků do jídla a milá kočička dávala jasně najevo, že pokud jí nedají všichni brzo pokoj, nebude to hezký, se Němci prostě ne a ne zbavit foťáků. Takže jsme do sebe naládovali zbytek lívanečku a usoudili, že nahoře v pokoji to bude bezpečnější. (Pozn. nikdo z hostů kupodivu nebyl sežrán)
Samosebou, že jsme si taky předali vánoční dárky. Já jsem milému koupila jeho vysněné kožené rukavice a kosmetickou tašku, kterou si v létě zapomněl na letním táboře. Já jsem od něj dostala TANNGLE TEEZER (což je v podstatě kartáč na vlasy, ale takhle to zní o dost líp =D) a tyhle boží sluchátka i s krásnou krabičkou na zip.
Takže nakonec se ty Vánoce přeci jen krásně vydařily. A dokonce nám Ježíšek přes noc nadělil sněhovou peřinu, takže jsme se i toho lyžování dočkali. Tak snad si za rok dáme opáčko =).

Kterak Králíkovi Vánoce slavili- den první

1. ledna 2015 v 14:12 | beautiful sick mind |  Real story
Konečně jsem se dočkala! První společné Vánoce. Tohle bude perfektní! Musí být! Přece jsme to plánovali tak dlouho a do nejmenších detailů. Co by se mohlo podělat?

Tohle jsou přesně slova, která nikdy nesmíte vypustit z pusy před tím, než někam vycestujete, ať je to kamkoliv, protože si tím téměř na sto procent zaděláte na slušnej průšvih. Podle mě existuje nějakej škodolibej mužíček, kterej má na věty tohohle typu radar a jakmile je někdo vypustí z pusy, udělá všechno proto, aby toho sakra litovali!

Když jsem si večer před odjezdem nařizovala budíka na osmou, mnula jsem si spokojeně ruce, že se i celkem dobře prospíme. Dokonce i za předpokladu, že usneme až po půlnoci, o čemž prakticky nebylo pochyb.
Společnými silami jsme našlapali všechny naše věci a dárky pro příbuzenstvo do mýho obřího loďáku a třikrát překontrolovali, jestli nám nic nechybí. Znovu jsme si sedli nad IDOS a ujistili se, že nám nezrušili žádný spoj a konečně se mohli věnovat ladění Vánoční atmosféry.
V rámci nových vánočních tradic jsem se rozhodla upéct medové perníčky, které moje máma po jednom neúspěšném pokusu, kdy byly naše sice krásný perníčky vhoný tak akorát na dláždění chodíku před barákem, jako cukroví totálně zavrhla. Nakonec jsem svou vizi povýšila na úplně novou úroveň, když jsem se rozhodla, že upeču rovnou perníkovou chaloupku! Jestli tušíte zradu, gratuluju! Máte velice vyvinutý smysl pro katastrofu. Perníčky sice neshořely, ale co vybouchlo byla poleva. Nejen, že jí bylo málo, ale byla tak tekutá, že se všechny pracně nareslený vzory během pár vteřin slily do jednoho bílýho fleku. Po prvotním neurotickym záchvatu jsme se tomu společně zasmáli a co se chaloupky týče, leží ještě pořád rozložená na lince. Zmožení jsme se konečně doplazili do postele, pustili si na zlepšení nálady vánoční díl Přátel a konečně blaženě usnuli.

Ráno se ukázalo, že osmá ráno není zdaleka tak přívětivá hodina, jak se zpočátku mohlo zdát, takže jsme se dobrou půl hodinu navzájem vykopávali z postele, že jsme se stěží stihli aspoň nasnídat. S fénem v jedný ruce a kusem vánočky v druhý jsem se pokoušela udělat ze sebe v rekordním čase zkrotit háro a zároveň umlčet žaludek, kterej se neúprosně hlásil o příděl. Můj drahý zkonstatoval, že čepice připlácne vlasy mnohem líp než gel a v klidu si vychutnával Vánočku prohlížejíc xichtknihu. Konečně jsme byli připravení k odjezdu a dokonce jsme získali i slušnou časovou rezervu.

Když jsme konečně naskočili do vlaku, vydala jsem ze sebe úlevné uuuuf a užívala si pocit malého vítězství, které ovšem nemělo trvat dlouho. Zcela nevysvětlitelným způsobem se nám podařilo nabrat půlhodinové zpoždění, takže nám ujel vlak, na kterej jsme měli přestoupit. Po zjištění, že další vlak jede až za tři hodiny a autobus, kterej nás měl odvézt až k hotelu jezdí jen 2x denně (samosebou, že ten, kterym jsme měli jet byl ten druhej) jsem propadla nekontrolovatelnýmu záchvatu smíchu. To mám za to, že mám ten řidičák jenom na ozdobu! Mou drahou polovičku málem klepla pepka, ale já jsem se statečně rozhodla, že se nenechám takovou prkotinou rozhodit. Tříhodinovou pauzu jsme využili k nasycení žaludků v mexický restauraci pomocí znamenitých quesadillas, takže to nakonec nebylo až takový utrpení. Zbejvalo jen vymyslet, jak se dostaneme bez autobusu k hotelu.
Taxi služba, která se ukázala jako jediný možný řešení, nebyla, jak se ukázalo tak snadno k sehnání. Všichni místní taxikáři si zřejmě udělali Vánoce již 23. prosince (že by nějaká místní tradice?), takže jsme si museli zavolat do města, aby pro nás do tý bohem zapomenutý ďoury vůbec někdo dojel.

Sláva hurá! Konečně jsme dorazili do hotelu (i když za neřesťanskou sumu) a mohli se KONEČNĚ ubytovat. K našemu překvapení nám hrozně milá majitelka hotelu nabídla rovnou dvě alternativy ubytování. Krásnej útulnej pokojíček v horský chatě a celkem průměrnej hotelovej pokojík v centrální budově. Z lenosti jsme se rozhodli pro druhou možnost. No řekněte sami, komu by se hned po ránu chtělo z vyhřátý postele na snídani sněhovou vánicí. Dobře tak s tím sněhem jsem to trochu přišperkovala, vzhledem k tomu, že největší koncentrace sněhu široko daleko bylo pět cenťáků na špičce Božáku.
Hned potom, co jsme zahodili bagáž jsme se šli trochu ohřát do hotelový restarace kapkou gročku. Asi po dvaceti minutách se stal něco, s čím jsem už ani já nepočítala. Vypadl proud a shořel záložní generátor. Jednu výhodu to ovšem mělo- komu se poštěstí mít v restauraci romantickou večeři jen při světle svíček? Mimochodem velká poklona kuchaři, kterej zvládl navařit snad jen za světla plynovýho hořáčku a kapesní baterky. A konec konců- pivo teče z pípy i bez elektiky.
Po dlouhých třech hodinách proud konečně nahodili a my se těšili na první nálož vánočních pohádek. Neustálý výpadky proudu (ano, tenhle zřejmě nebyl první ani poslední) set top boxu zřejmě nedělaly dobře a tak se odporoučel ješět dřív, než jsme ho stačili použít. Díky bohu za nabitej noťas a hard disk s pořádnou zásobou fimografických skvostů.
Dortíček na velký, veeeelkýýý kupě třešniček toho dne mě čekala, když jsem se rozhodla pro pořádnou horkou sprchu. Bojler vzal zřejmě ze svý během výpadku, jako všechno ostatní a tak ze sprchy stříkala ledová tříšť.

Ještě, že máme s drahou polovičkou velkej smysl pro humor. Ale hlavně, že se máme rádi. No ne? =D