Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Duben 2015

Lednice

23. dubna 2015 v 10:36 | Beautiful sick mind |  Témata týdne
Aktuální téma týdne mi připomnělo (mini)příběh, který jsem nedávno někde četla.

"Moje přítelkyně mi nechala na lednici vzkaz se slovy: "Nefunguje to. Už to nemůžu dál snést, stěhuju se k mámě." Otevřel jsem lednici, světlo se rozsvítilo, pivo bylo studené.. O čem to k sakru mluvila?"

Celé tohle krátké pojednání jen ukazuje na fakt, že většina mužů jsou v celku jednoduchá stvoření a jako s takovými je třeba s nimi zacházet jednoduše. Pokud tedy nepatříte mezi ty šťastnější z nás, které mají doma (téměř) dokonalého muže, který je schopen naladit se na ženskou vlnu a alespoň z části pochopit taje ženského uvažování.
Chceme-li tedy po nich, abykonečně pochopili, že se lednice sama nenaplní a nákup nedostane nožičky a sám se z Kauflanud nepřinese, je třeba říct mu to narovinu. Nestačí si jen povzdechnout nad vybílenou ledničkou, ve které na nás čeká jen uklidňující nažloutlé světýlko a poukazovat zmozolovatělé tlapky od tahání desetikilových tašek. Většinu mužů to jen zmate a nebudou si s nastalou situací vědět rady. Fuuuj, proč mi ukazuje mozol? Chce, abych jí ho pofoukal? A proč tak vzdychá? Možná by chtěla sex.. Ve výsledku bude radši jen stát a mlčet, což ženu obvykle maximálně namíchne.
Proto chcete-li po muži, aby konečně odlepil zadek od fotbalu a došel na nákup, prostě a jednoduše mu řekněte, co po něm vlastně chcete a pokud nemáte doma vola, obvykle se zvedne a s pár prupovídkami, jestli by to nešlo později, udělá, co žádáte.
Autor: John Holcroft

Tolik k dnešnímu kurzu mužské psychologie =D. Užijte si krásný slunečný den =)).

Jak porodní bába ke vzdělání přišla

19. dubna 2015 v 22:38 | Beautiful sick mind |  Za oponou
Tenhle článek bych chtěla věnovat všem posměváčkům, kteří stále mají pocit, že "chytit dítě" může v podstatě každý, kdo má ruce a všem, jejichž první reakce na to, že studuji vysokou školu s oborem porodní asistence je: "Na to musí bejt vejška jooo? Není to zbytečný? Vždyť ty jenom asistuješ doktorovi, ne?"

Haloooo!! Je jednadvacáté století pro Krista. Věřte tomu nebo ne, porodní asistentka asistuje u porodu ženě, ne doktorům a fyziologické (tedy takové, které šlapou do jisté míry, tak jak to má být) porody jsou zcela v našich rukou. Lékaře k porodu voláme až tehdy, když je něco špatně. Každopádně i porod, který do poslední chvíle šlape jako na drátkách se může v minutě zvrhnout a v takové chvíli není čas volat doktrora a musí se jednat. Což znamená, že porodní asistentka musí mít propřípady jako jsou tyto stejné vědomosti, jako lékaři a musí si umět poradit. Takže přijít k tomu jak slepej k houslím a čekat, že "to nějak půjde" fakt dost dobře nejde a věřte, že mluvím ze zkušenosti.

Takže odpověď je NE, vejška opravdu NENÍ zbytečná a popravdě ani po třech letech teoretického studia a stovkách hodin na všech gynekologicko-porodnických a novorozenechých odděleních, čtyřiceti vlastníma rukama odvedených porodech nemám pocit, že bych věděla a uměla všechno. Jedna starší a velmi zkušená porodní asistentka ve fakultní nemocnici mi jednou řekla: "Porodní bábou se nestaneš za tři roky. A ještě za deset let budeš pochybovat, jestli to vůbec děláš dobře, ale tak to má být."

Já asi porodní asistentkou, jako takovou nikdy nebudu a raději zvolím pomoc těm nejmenším drobečkům, kteří neměli to štěstí zůstat v bezpečí maminčina lůna dostatečně dlouho, ale chci na Vás tímto apelovat- až se zase někdy setkáte s porodní asistentkou, sklopte uši a buďte rádi, že jsou mezi námi ještě takoví andělé, kteří i za mizerný plat a neplacené přesčasy stojí u zrodu nových životů s pevnou rukou a čistou hlavou.

Mějte se a smějte se =))

16. dubna 2015 v 23:06 | Beautiful sick mind
Že smích je prostě jenom smích? Tůůůdle. Smích totiž dokáže říct víc, než se na první pohled může zdát. Smích je vlastně takové Raffaello (pro pomalejší- řekne víc, než tisíc slov). Mrkejte!

Chichotání- Tímto typem smíchu se může pišnit většina mladých žen a dívek, nejčasteji pokud radius do deseti metrů obsahuje mužskou DNA. Někomu přijde roztomilé, někomu na pěst. Efektivnost smíchu lze hodnotit taktéž stupněm nadrženosti zúčastněných. Faktem ovšem zůstává, že objeví-li se tento typ smíchu u držitelů chromozomů XY, je to vysoce podezřelé.

Ďábelský smích- Tento smích si mohou dovolit jen opravdoví fajnšmekři a to z jednoho prostého důvodu a to, že nikdy nezní zdaleka tak dobře, jak si možná myslíte.

Hysterický smích- Pravděpodobně jeden z nejčastějších typů smíchu, který přichází zpravidla v tu nejméně vhodnou chvíli. Například uprostřed přeplněné přednáškové místnosti uprostřed výkladu, nebo třeba rovnou na pohřbu. Tento typ smíchu je specifický hlavně v tom, že ho prostě nejde ovládnout, ať se snažíte, jak chcete a to i za předpokladu, že už vlastně ani nevíte, čemu jste se původně smáli..

Mokrý smích- Bratranec z druhého kolene hysterického smíchu, který dosáhl dokonalosti za pomoci vodopádu slz, který jej doprovází. PS: Pokud vás napadla jakákoli jiná spojitost než se slzami, měli byste se nad sebou serióně zamyslet.

Nervózní smích- Aneb, když Vám šéf vypráví nechutné prasečinky o očekává, že se budete smát na celé kolo. Buď to a nebo neplacené přesčasy.

Smích z lítosti- Doporučeno využít v situacích, kdy Váš nejlepší kamarád začne na party vyprávět nejtrapnější vtip vesmíru. V tom lepším případě se ti méně bystří začnou smát ze setrvačnosti v domnění, že ho nepochopili a nechtějí to přiznat.

"Hlavně se nerozbrečet" smích- Když máte pocit, že už hůř být nemůže a máte takhle blízko k tomu, abyste začali brečet a místo toho se hystericky rozesmějete. Zřejmě nějaká podvědomá reakce slzných kanálku zabraňující jejich opotřebení..
Uchechtnutí- Někdo by mohl tvrdit, že to není smích v pravém slova smyslu. Taky bych to tvrdila, kdybych neznala člověka, který se jinak smát neumí. Trochu smutné, nemyslíte?

Nucený smích- Jinak též zván jako: "Hele táhmhle jde můj bejvalej, rychle se směj, ať to vypadá, že je mi úplně u řiťky, že mě nechal." smích.

"Chci tě jednoduše nasrat" smích- Velmi efektivní zbraň proti debilům, kteří se Vám snaží zněpříjemnit den, je prostě se jim po jejich vyčerpávajícím monologu vysmát do xichtu. Účinnost zaručena!


Snad jsem Vás tímhle článkem nepřiměla k pláči. Tak se alespoň zasmějte, protože je venku hezky! ;)


První vlaštovička

12. dubna 2015 v 19:47 | Beautiful sick mind |  Blah, blah
Ach ano, už i já jsem zdolala první z mnoha vrcholů své literární dráhy a vydala jsem svou knižní prvotinu. A rovnou symbolické tři výstisky! Z tohoto bestselleru jsem vytěžila úctyhodných mínus 1345 korun českých, což jen dokazuje, že kecy o tom, že je vysokoškolské vzdělání bezplatné je bullshit! (Tyhle tři roky mě totiž málem přivedly na buben a to nepočítám dva litry, který jsem vysolila za uniformu, kterou mimochodem můžu za dva týdny věnovat na charitu, jen co jsem vzala za kliku.) Ale nebudu se rozčilovat a místo toho se budu radovat, že jsem až tak dobrá, že jsem ji stihla odevzat s úctyhodným dvacetičtyřhodinovým předstihem od deadlinu, o čemž se mi nesnilo ani v těch nejdivočejších snech. Obzvláště s blížícím se datem odevzdání.. Kdyby mi vedoucí práce už od prosince nešpalala na krk, za což jsem zpětně neskonale vděčná, psala bych poslední úpravy asi ještě cestou do copycentra. Po všech těch doporučeních na opravy, úpravy a redukce, jsem už přestávala doufat, že by se mi jednou mohla vrátit pozitivní odezva bez dalších připomínek, ale dočkala jsem se. O to více mě polila vlna rozkoše, když jsem četla ta magická slova- MŮŽETE TISKNOUT, navíc s dovětkem "Vaše bakalářská práce je velmi kvalitně zpracovaná" se o mě téměř pokoušely mrákoty. Věřte mi, že nic (snad kromě "Gratuluji, zde je Váš vysokoškolský diplom.") nemůže studenta více zahřát u srdce.
A protože jsem se konečně přidalake komunitě "píšudiplomkářů" můžu konečně s jistotou říct, že celé tohle psaní bakalářky se zbytečně nafukuje. Co se týče teoretické části se nebojím říct, že za pomoci synonymus.cz by ji byla schopna napsat i cvičená opička a praktická část není nic než babrání se v tabulkách a grafech (za předpokladu, že jste se pustili do kvantitativního výzkumu) nebo přebírání slovíček, pokud jste se jako já rozhodli pro kvalitativní. Výstup pro praxi byl sice trochu oříšek, ale s trochou selského rozumu se vždycky dá na něco přijít. A co si budeme povídat, vypovídající hodnosta výzkumu bakalářských prací je téměř nulová, jelikož v drtivé většině nenajedete nic nového pod sluncem a vlastní myšleku autora byste taky mohli u většiny hledat mikroskopem. Závěr? Časově náročná zbytečnost, kterou si vymyslelo vedení, aby zabavili prokrastinující studenty a trochu jim pocuchali nervy při stokrát vrácených úpravách, při kterých vedoucí častokrát opravují sami sebe.
Doufám, že mě neukamenujete, když si dovolím říct, že celé tohle psaní bakalářky se obecně přeceňuje. Jooo diplomka, to už je nejspíš věc jiná, ale o tom se na vlastní kůži nejspíš nepřesvědčím ;).