Vybíravost je schopnost odolat pokušení v nadějí, že později přijde něco lepšího.

Spolubydlení aneb boj o přežití

17. června 2016 v 12:08 | Beautiful sick mind
Doposud jsem sama sebe považovala za skromného a otrlého člověka, což jen potvrzuji tím, že jsem tři roky bydlela na koleji ve špeluňce 3x4 metry se společnou koupelnou a záchodem pro 4 lidi a měla jsem pocit, že si na studenta žiju celkem luxusně. Možná to by mohl být ten kámen úrazu. Studentem už nejsem nějaký ten pátek, ale pořád se o záchod dělím s dalšími 4mi lidmi a ani jeden není moje dítě. Navíc jsem se nedobrovolně degradovala na pozici hotelové služby, když jsem rezignovala na snahu zavést služby na úklid s představou, že uklidit jednou za 5 týdnů snad nemůže dělat problém ani tomu nejlínějšímu člověku na světě- OMYL! Ale to jsem asi mohla čekat, když se nám bytové osazenstvo vyměninlo na stav muži-ženy 3:2.

Kromě mých zřejmě přehnaných úklidových nároků tu prostě po tom roce začíná být trochu těsno. Zkrátka a dobře už mi trochu chybí pocit, že můžu jít koupelny jenom v ručníku (v lepším případě i bez něj) aniž bych se dávala na odiv všem členům převážně maskulinní domácnosti, nebo dokonce vylézt z pokoje po právě dokončeném "aktu lásky" (který díky vrzání nejen postele a gauče, ale dokonce i podlah nemůže bohužel nikdo přeslechnout) a vyhnout se walk of shame, protože dřív nebo později do té sprchy stejně člověk vylézt musí. Nehledě na to, že s těma divnolidma, se kterýma momentálně sdílíme brloh se nechcete potkat na chodbě ani při cestě na záchod.

Navíc poukazovat na to (i když se jedná o osobu, se kterou jste měli v plánu strávit zbytek života), že je jedna místnost pro dva lidi po čase přece jen trochu málo, je celkem zbytečné. Navíc pokud se jeden z páru zrovna topí v informační předstátnicové záplavě, všechno se tím ještě tak nějak umocní. Přestože má drahá polovička zatím nezačala vykazovat žádné viditelné příznaky ponorkové nemoci (tedy alespoň co se mé osoby týče), já jsem z toho zralá na psychiatra. Nespornou výhodou tohoto stavu je, že jsem opět začala obnovovat zaprášené kontakty s přáteli, na které jsem dlouhou dobu neměla čas, protože jsem téměř všechen, jak to tak bývá, investovala do čerstvého vztahu.

Někdy mívám černé svědomí z toho, jak ráda poslední dobou trávím čas sama. A tím sama myslím bez své drahé polovičky. On celé dny sedí doma nad učením a diplomkou a já chodím po čajovnách, kavárnách a hernách se svými kamarády a je mi tak dobře jako už dlouho ne. Snad je to jen tím obdobím..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 piuPIU piuPIU | Web | 17. června 2016 v 22:22 | Reagovat

Já tě obdivuju už jen za to, že nervově zvládáš bydlet s víc lidma. Já se svojí sociální úzkostnou potvorou (porucha je divný slovo) bych se tam zbláznila. Navíc jsem i přes neskutečnej bordel u sebe v pokoji pořádkumilovnej tvor, takže bych nevydejchala mít v bytě nějaký ortodoxní čuně, natož víc takovejch exemplářů.

A to chození ven bez drahý polovičky si nevyčítej. Holt se musíš umět zabavit i jinak, než s ním, když on musí ležet v učení :)

2 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 18. června 2016 v 17:00 | Reagovat

Já si pořád říkala, že po těch letech spolubydlení na koleji, nemůže být tohle o moc horší, ale evidentně jsem se spletla. Je to hrozný! Už se nemůžu dočkat, až budu z týhle cvokárny pryč. A já jsem strašnej puntičkář, nesnášim, když mi někde někdo něco přeskládá jinak, než jsem zvyklá. A tady mi to někdo dělá v jednom kuse =D. Nebo uklidim a v minutě je zase všechno jak u dobytků. To bych se z toho zbláznila.

3 Cuzan Cuzan | Web | 5. července 2016 v 10:30 | Reagovat

Lidi jsou nutný, to že ti je s nima dobře je úplně v pořádku a není třeba upadat do nejistoty z volby oni či přítel. Obojí je možné.
Jinak bydlet s lidma, se kterými člověk fakt jen bydlí, a nejsou to kamarádi, blízcí, a vlastně to jsou cizí lidi, se kterýma člověk sdílí prostor, mi přijde v něčem strašně palčivý.

4 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 7. července 2016 v 6:50 | Reagovat

[3]: Dokud mi to nezačne vyčítat, je to předpokládám v pořádku, myslím, že jsme dospělí a když někomu něco, vadí, měl by to říct. Na tom jsme se už několikrát shodli, tak snad se tím bude držet i nadále =).
A co se týče těch cizích lidí. Do teď mi nedělalo problém si z těch cizích lidí udělat "kamarády", ale nějak jsem se po tom, co se jich tu a rok vystřídalo 11, přestala snažit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama